Založení rodiny X VŠ
Ahoj holky...
Nejde ani tak o dotaz, jako že bych spíš chtěla slyšet váš názor a možná i trošku podpořit.
Studuju 2. rokem VŠ, bakalářský obor. Můj obor mě baví, ráda se učím to, co studuju, přijde mi to zajímavé. Přesto to není takové to "vysněné", co bych v životě chtěla dělat. Když jsem se před rokem a něco hlásila na VŠ, dostala jsem se na tenhle obor, na jiný ne, takže jsem sem šla a byla šťasná za možnost studovat. Pokud vše půjde dobře a všechno zvládnu, dostanu se v roce 2017 ke státnicím a budu bakalářka. Tou dobou mi bude 23 let.
A teď k problému... Mám jednu školu, jedno povolání, které je totálně vysněné... Na tuhle školu je těžké se dostat, já se na ni nedostala, tak jsem prostě šla na školu, kterou studuji teď. Poslední dobou ale ve mně často hlodá červík, že kdy jindy když ne teď, že proč bych měla v životě dělat to, co mě nebaví úplně 100%, když je zde obor, který bych studovala daleko raději. Napadlo mě, že bych si po bakaláři mohla podat znovu přihlášku a znovu se zkusit dostat na "můj" obor. No a teď kde je to co řeším... Když bych ve 23 letech TEORETICKY udělala státnice, pak by mě TEORETICKY vzali na mou milovanou školu a já bych TEORETICKY v klidu dostudovala, tak v době dalších státnic by mi bylo 28 let... Jako náctiletá jsem vždycky tvrdila, že chci rodinu brzo, že už mi přijdou "staré" ty třicetileté prvorodičky, že tak kolem 25 let je ideální věk na dítě, že do třicítky bych chtěla stihnout odrodit aspoň dvě... Já vím já vím! 
Vy si asi myslíte, že jsem koza, co si myslí, že si bude moct všechno naplánovat a ono jí to tak bude vycházet... A že člověk míní, život mění, ano to já všechno vím! Ale prostě... potřebovala bych slyšet názor někoho naprosto nezaujatého, jestli do toho mám jít... Jestli mám začít makat, učit se na příjmačky, fakt do toho dát všechno, i kdyby už jenom pro ten pocit, že jsem to zkusila... Strašně mě to užírá, pořád na to musím myslet... A vůbec nevím co dělat... Jasně že nikdy nemám jistotu, že všechno půjde jak JÁ si vysním... Ale kdybych to nezkusila, tak si to asi nikdy nepřestanu vyčítat... Jen bych zase nerada studovala na úkor mých potenciálních dětí 
Jinak dodám, že mám přítele, který už pracuje, jeho plat je pěkný, bydlení si spravujeme pomaličku už teď, takže v tom by zas asi tak problém nebyl...
Děkuju za každou odpověď a přeju hezký den 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.9.2015 21:47Studovat vedle dítěte nemusí být nereálné, ale já osobně bych do toho nešla.
Tedy, ne se svým oborem, to si při nekonečných hodinách, které jsem trávila v laborce, nedovedu představit. Jednak by mě dítě brzdilo v práci, na druhou stranu by mi bylo líto, že bych při něm nebyla v době, kdy každý měsíc dělá nějaké pokroky (prostě přesně jak jsi napsala, nerada bych, aby moje studium bylo na úkor mých dětí). Nemluvě o absenci zázemí. Takže spíš zvaž, nakolik by to studium bylo náročné. Jestli bys mohla studovat a připravovat praktické části/úkoly/projekty převážně z domova, jestli máš zázemí = potenciální hlídače, kteří by Ti dítko v době Tvé nepřítomnosti nebo v době, kdy bys měla víc úkolů, bez problémů pohlídali. Uplně jsem nepochytla, jak to máš s tím bakalářem... pokud bys ho udělala, je větší šance, že by ses dostala na svou vysněnou školu než bez něj? Počítej ale taky s tím, že pokud bys další školu dělala zase od začátku celou, za roky studia nad standardní délku studia bys platila v řádu desetitisíců (pokud to tedy rovnou není soukromá VŠ). Spíš bych zvážila, zda pořádně nezamakat a ty přijímačky nezkusit už teď a v případě, že by to vyšlo, současného Bc. nechat plavat. Získala bys rok, jestli dobře počítám.
Jinak poznámka na okraj - nevím, v jakém oboru působíš, ale obecně bych řekla, že pokud se již člověk na VŠ dá, vždy je lepší dotáhnout ji do konce, rozuměj Mgr. či Ing. Bakalář je pro mnoho zaměstnavatelů pořád takový titul "in the middle of nowhere" - je to víc než matura, ale VŠ to uplně taky není. Takže zvaž, jestli po Bc. nedokončit stávající studium, kdyby Tě na to vysněné nevzali.
Každopádně rozhodnutí budeš muset učinit sama, přeju Ti ale, abys toho nikdy nemusela litovat!
PS: Perlička na závěr: Měla jsem to naopak než Ty. Já se na svou vysněnou školu dostala. Ale po semestru studia jsem se užírala tím, zda to přece jen byla ta správná volba... Nakonec jsem odešla, další rok šla na tu druhou v řebříčku a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Sice mě to poznání stálo rok života, ale narozdíl od Tebe mám tu zkušenost a vím, že nikdy nebudu muset litovat, že jsem nakonec šla na tu původně méně vysněnou. Takže moc dobře chápu, co řešíš. -
18.9.2015 9:04Taky zkrátím dříve jsem plánovala udělat bakaláře pak magistra možná doktora a hurá do práce (vysněné povolání právník), po dvou letech práce svatba a děti. Tradá základka prošla výborně, pak přišel úraz a na střední jsem musela opakovat prvák a následně se na mě dorazila choroba, která mě drží stále a díky ní časté absence a než mi byl povolen idividuál tak také nutnost opakovat 4. ročník na střední. Maturitu jsem dělala tedy o dva roky déle než vrstevníci. A konečně jsem se dostala i na vysokou. Tam je to teď s mou nemocí výhodné nemám hodiny tak často.
Takže mám spoustu volného času. Je mi 23 a bakalář budu v 24 a pak bych chtěla ta práva, jenže to bych studovala minimálně do 33 a to by se mi nehodilo. Narozdíl od toho tvého přítele je ten můj také stále ještě na vysoké a bohužel na denním studiu jako já a práci absolutně nestíhá, protože je tam od nevidím do nevidím. Takže u nás se bohužel sen posunul, a já si slíbila, že teď budu primárně pracovat na vyplnění toho abych dodělala úspěšně bakaláře pak práce a po dvou letech špunt a jednou třeba na stará kolena vyzkoušet vysokou. Ale třeba moje mamina studovala vysokou když mě čekala a magisterský státnice dělala když jsem nastupovala do školy a buď v klidu všechno se zvládlo a to navíc dojížděla do jiného města. Jde jen o to, aby ses třeba poptala někoho kdo tu školu vystudoval, jak moc náročné to studium je, jak bys měla například dlouhý rozvrh a podobně. Jak říkám já na škole mám třeba 3 bloky 4x týdně. Přítel ve škole každý den od 7 do 6. S tím by se samozřejmě moc vychovávat nedalo. Jinak co vím, tak naše vysoká podobně jako i některé další mají třeba i školu přidruženou ke škole právě pro studenty. Přeju Ti, aby Ti všechno vyšlo jak si přeješ. -
17.9.2015 19:22Súhlasím s tým,že je lepšie mať dieťa ešte pred 30. a študovať sa dá aj pri dieťatku,je to trošku náročnejšie,ale ak máš partnera,čo Ťa podrží a pomôže,tak vyštuduješ bez problémov a súčasne budeš vychovávať drobčeka! Tiež som študovala pri dieťaťku a v pohode som to dala! Držím palce!
-
17.9.2015 20:53
Zkrátím svůj příběh
Na dítě jsem se těšila od 15let. Šla jsem na střední, kde jsem při praxích dospěla k názoru, že bych chtěla být učitelka v MŠ. Hlasila jsem se tedy pro sichr na klasické učitelství a na speciální pedagogiku pro předškoláky. Vzali mě na specku, což samo o sobě je rozhodně lepší - více možností pro učení. Po prvním semestru a exkurzích jsem zjistila, že speciální školy prostě nedám, ale na přestup (přijímačky jinam) bylo pozdě. Tak jsem šla na učitelství pro ZŠ - matika-biologie, hlásilo se málo lidí. Opět po prvním semestru jsem toho chtěla nechat, že prostě studium není pro mě a chci práci.
Navíc jsem se seznámila s mým nyní již manželem, takže jsem komplet nechala školu a za 2 týdny, co jsme spolu chodili, už jsem se stěhovala k němu - do jiného kraje. V té době mi bylo 21let, jemu téměř 22let. Pracoval od 18let, takže nebyl problém, já počkala, až mi skončí statut studenta a hledala jsem do toho práci.
Oba jsme chtěli rodinu "za mlada", tak jsme se na to vrhli. Byli jsme spolu chvíli, po půl roce byla svatba, kdy jsme zjistili, že se nám zadařilo Takže mám jen maturitu, manžel také a nestěžujeme si
V květnu jsme spolu byli 5 let, v říjnu je to 5 let od svatby. Za měsíc tedy dcerka bude mít 4 roky a 4 měsíce a k tomu budeme mít krásné výročí - v půlce října máme termín pro druhé miminko
Nyní je mi 26let, manželovi 27let a jsme spokojení
