Závislost na PC

Holky, mám docela slušný problém, který ale nevím jak řešit. Přemýšlím, jestli nejsem závislá na svém notebooku. Trávím na něm totiž většinu času. Mám teď prázdniny a můj hlavní problém je asi fakt, že nemám s kým chodit ven a cokoli podnikat. A tak věčně sedím u počítače a utápím se ve virtuálním světě. Sleduju tu seriály a filmy, čtu různé články, vzdělávám se. Jenže mi došlo, že vlastně neumím žít. Mám jen onen počítačový život a ve skutečnosti je vzduchoprázdno omezující se na jídlo, pití, vylučování a hygienu a občas taky konverzace s rodinou. Není to ale tak, že bych po delší době bez pc měla absťák, to ne. Když mám co dělat, tak si na něj ani nevzpomenu. Dneska jsme měli rodinou sešlost a nechyběl mi. Jenomže problém je, že já se prostě teď o prázdninách hrozně nudím. A když to pc zaklapnu, tak nevím co dělat. Mohla bych malovat, mohla bych číst, mohla bych vařit. Jenomže to vždy dopadne tak, že čumím celý den do blba nebo spím, protože prostě nemám do ničeho chuť! Nic kromě toho pitomého počítače mě nebaví a jen mám depky ze své osamělosti. A poslední dobou už mě nebaví ani ten počítač, jenže do něj stejně jak magor koukám a čtu hlouposti, jen abych nějak doslova zabila čas. Jo mohla bych ten počítač prostě zavřít do šuplíku s tím, že nazdar bazar a už jsem to párkrát udělala, jenže jsem pak akorát zapla televizi a to je jak z bláta do louže! Prosím, poraďte mi co dělat. Máte s tím někdo zkušenost? Prosím, poraďte mi, jak se naučit žít! Už jsem z toho opravdu zoufalá. Cítím, jak mi utíká život mezi prsty a já s tím neumím nic dělat. Nejhorší je, že já bych tak ráda něco podnikala, chodila na procházky, do města, atd, jenže prostě nemám s kým a samotná nemůžu, protože mi to jen připomíná, že jsem sama a pak si připadám ještě osamělejší, když vidím ostatní, jak se spolu baví. A neraďte mi prosím, ať si najdu kamarády, to vím sama a nevíte jak po tom toužím, jenže to není tak snadné a vůbec né pro mě. Já jsem hrozně stydlivá a nedokážu jen tak někoho oslovit a dát se s ním do řeči, jsem trochu zvláštní a taky u počítače ani nikoho nepotkám, no je to jako začarovaný kruh. Vůbec celé nacházení přátelství je pro mě hrozná alchymie, nechápu, jak se to dělá.