Závislost na příteli
Ahoj. Mám velký problém,který mi defakto ničí vztah s mým přítelem se kterým jsem dva roky. Moc ho miluju a udělala bych pro něj všechno. Jenže já ho miluju tolik,že s ním chci opravdu být, a když s ním nejsem,jsem smutná,bez náplně dne a myslím jen na něj. Ano,já vím,že je to špatná věc,ale prosím nepište o mně,jak jsem hrozná,já si uvědomuji,že je to špatné a věřte mi,že mě to trápí. Snažila jsem se s tím něco udělat a dokázala jsem to,už jsem na něm závislá nebyla,ale teď mi přijde,že se to zase vrací. Já jsem s ním prostě šťastná,je to člověk,se kterým chci být na vždy a taky mám velký strach,že pro něj nejsem dost dobrá,že jsem špatná holka,že si najde jinou atd. Mně na něm moc a moc záleží. Nemohli by jste mi prosím poradit, co s tím? Byla bych moc ráda,kdyby jste mi poradili.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.8.2019 20:32
já teda nevím, jestli by to neměl řešit spíš psycholog. Doporučila bych najít si záliby a kamarády, nebo něco, co tě bude udržovat opravdu zaneprázdněnou, že nakonec budeš ráda, když si na něj najdeš čas (tj. práce, nebo vysoká škola při práci, do toho nějaký sport nebo fitko...). Ale co bych opravdu radila na prvním místě - hlavně mu tohle všechno neříkej. Nic neodradí sebevíc zamilovanýho člověka víc, než když na něm protějšek visí a neustále mu opakuje, jak ho miluje a nemůže bez něj žít...
-
17.8.2019 21:23Súhlasím s tým, čo už bolo napísané, no hlavne by som zdôraznila, že toto je zväčša hlboko zakorenený problém, ktorý sa nedá riešiť disciplínou (ono to často aj je tak, že človek kvôli milovanej osobe sa práve vzdá kamarátov a záľub). Preto je psychoterapeut na mieste. Aby si tomu lepšie rozumela, najčastejšie ide o nejakú skúsenosť z detstva, ktorá nás ranila a ostala v nás. Veľmi veľa našich činov je odrazom nášho detstva. Ak na takúto pomoc nemáš financie, skús si prečítať niečo o zranenom vnútornom dieťati - ale pozor na zdroj, ezoterickým výkladom by som sa vyhla.
-
18.8.2019 14:12
Já měla stejný problém, s přítelem jsem tři roky. Když jsme spolu začínali tak bylo v pořádku, že jsme chtěli být jen spolu a užívat si té zamilovanosti, no po čase ta zamilovanost odešla a zůstala upřímná láska, přítel je extrovert a já spíše introvert, on chodil s kamarády na párty, poznával nové lidi a mezi nimi samozřejmě i holky, to bylo pro mě nepředstavitelné, že se baví s jinou holkou než semnou, v každé holce jsem viděla, že mi ho chce přebrat, ikdyž mi všichni říkali, že je to hloupost. Přítel byl ze mě nešťastný, už mě ani nechtěl nikam brát, protože jsem byla schopná mu udělat všude scénu. Náš vztah byl dá se říct skoro zničený. Já o něj nechtěla přijít, neuměla jsem si představit, jak bych bez něj žila. Problém u mě byl zaprvé v dětství, zadruhé u emoční závislosti na partnerovi dochází k tomu, že člověk sám sebe přesune na druhé místo, a žije jen pro toho druhého, a to jsem přesně byla já, nestarala jsem se o sebe, když byl někde venku tak jsem nespala, byla jsem doma na všechny protivná když jsme se pohádali... Nikdy nesmíš sebe přesunout na druhé místo, TY ses nenarodila proto, aby jsi byla na někom závislá!! Musela jsem se z toho nějak dostat, protože jsem věděla, že jinak o něj přijdu, o člověka kterého miluju, ale bylo by to jen mojí vinou. K psychologovi jsem nešla, začala jsem cvičit, začala se bavit s kamarádkama zase (které jsem mimochodem ztratila, protože jsem se věnovala jen přitelovi). Cvičení a strava mi pomohli ne jen k fyzické změně, ale hlavně psychické, ted přítel hlídá mě a spíš z něj se stal trochu žárlivec když se bavím s jeho kamarády a tak ... začal si mě vážit, protože ted vedle sebe má opravdu přítelkyni, která je sebevědomá, a má se ráda a samozřejmě ho miluje
Ve mě tady ty moje sklony k tomuto problému nikdy nevymizely, pořád to ve mě je, jen jsem to potlačila co nejhlouběji, a když cítím že se to vrací, snažím se zabavit, jak jsem říkala, cvičení, kamarádky, procházky do lesa, práce, cokoliv. Přeju hodně štěstí at to zvladnes!! A věřím že to dáš!
