Zlobive dítě
Ahoj holky, jdu si k vám pro radu, protože začínám být opravdu zoufalá. Jsem momentálně jako chůva v Německu a starám se o dvě děti, 5 a 9 let. Ta starší je úplně bez problému, poslechne cokoliv ji řeknu, bez odmlouvani, bez breku, v podstatě fakt hodné dítě. Ale to druhé je příšerné. Neustále brečí kvůli úplně všemu, i když nemá důvod kolikrát, vzteka se, křičí, je zlá, kope do věcí a mlátí s nimi. Vždycky když ji prepadne takový amok (a ze je To bohužel skoro každý den) nevím co s ní mám dělat. Zkoušela jsem to po dobrém i po zlém, už jsem na ni jednou tak zarvala, že se mi udělalo normálně špatně. Nic nepomáhá. Máte nějakou radu, co zkusit, až bude příště zase brečet a křičet a jak ji donutit poslechnout? Nefungují odměny ani tresty, v podstatě vůbec nic. Její rodiče jsou na ní samozřejmě strašně hodní a pokaždé když brečí nebo se vzteka, tak jen tutu nunu, proto si myslím, že je takováhle. Mám tuhle práci jinak moc ráda a nechci odcházet, ale pokud to takhle bude dál pokračovat, tak vím, že to nezvládnu.
Jinak zkušenosti s dětmi mám, mám mladší sourozence i sestrenice, byla jsem několikrát vedoucí na táboře a jsem podruhé jako chůva v zahraničí a nikdy jsem se s tímhle nesetkala. Vždycky dítě nakonec poslechlo, ale tady zatím nezabira vůbec nic. Děkuji za jakékoliv rady.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
20.11.2020 21:28A co ji prostě ignorovat, když začne vyvádět? Ty po ní chceš nějaký úkol, ona se začne vztekat a když uvidí, že si klidná a nerozhodí tě to, tak s tím třeba přestane. V klidu ji ještě jednou zopakovat, co chceš a když nic, tak ji nevěnovat pozornost. Protože i negativní pozornost je pozornost a tu ona chce 🤷♀️
-
20.11.2020 23:01
Ahoj, mám doma pětileté dítě, tak skoro vím, co se takovému dítěti možná honí hlavou. I přestože máme za sebou něco jako období vzdoru, syn je hodně paličatý a opravdu děti vydrží hodně dlouhou dobu prudit, když dojde na věc a třeba jsou nevyspané a protivné (nebo stačí, aby jim někdo něco po ránu řekl a jede taková nálada celý den). Mám syny dva, takže dvě rozdílné osobnosti a musím zvládat dvojí způsob reagování na ně. Jeden, jak označuješ "hodný" a druhý "zlobivý". 3leťák si v klidu s jednou hračkou vyhraje celé hodiny sám a neprudí, je klid. Ale 5leťák potřebuje pořád pozornost, chce si povídat, potřebuje zabavit a přiznám, že jako prvorozený je na to zvyklý. Takže pokud jsem vyčerpaná a nemám náladu se mu věnovat, tak ty situace jsou opravdu vyhrocené a řev z jeho strany, z mé strany a komunikace na bodu mrazu. Spíš bych doporučila ji připravit takový program, který ji zabaví až unaví, nebo ještě vykomunikovat s rodiči spolupráci. Je to jejich dítě. Sice mám prd zdání, jak to vypadá v Německu s výchovou, ale pokud píšeš, že starší se chová celkem přijatelně, s mladší by byla šance nějak se dopracovat k tomu klidu. Pokud jde o jídlo, 5leťák se ve všem nimrá, klidně i co hodinu si vymyslí jiné chutě (jednou mu tohle chutná a chce to a pak tohle vlastně nechce a tvrdí, že mu chutná něco, co mu nechutnalo včera). Máme doma zásadu, že pokud jídlo nesní za nějaký časový úsek (cca 30minut), zeptám se ho, jestli má hlad a pokud odpoví, že ne, tak ho vyzvu, ať jde od stolu, umýt se, vyčistit zuby a převléknout se do pyžama, spát. Ono toho řvaní ubylo a hlady taky není, občas si během odpoledne něco sám uloví a je schopný si odkrojit chleba nebo vzít jogurt. Hlavně si uvědom, že se dětí učí komunikovat díky dospělým, pokud ji ignoruješ, tak ji učíš vlastně ignorovat... jednoduchá rovnice.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.