Zlobive dítě
Ahoj holky, jdu si k vám pro radu, protože začínám být opravdu zoufalá. Jsem momentálně jako chůva v Německu a starám se o dvě děti, 5 a 9 let. Ta starší je úplně bez problému, poslechne cokoliv ji řeknu, bez odmlouvani, bez breku, v podstatě fakt hodné dítě. Ale to druhé je příšerné. Neustále brečí kvůli úplně všemu, i když nemá důvod kolikrát, vzteka se, křičí, je zlá, kope do věcí a mlátí s nimi. Vždycky když ji prepadne takový amok (a ze je To bohužel skoro každý den) nevím co s ní mám dělat. Zkoušela jsem to po dobrém i po zlém, už jsem na ni jednou tak zarvala, že se mi udělalo normálně špatně. Nic nepomáhá. Máte nějakou radu, co zkusit, až bude příště zase brečet a křičet a jak ji donutit poslechnout? Nefungují odměny ani tresty, v podstatě vůbec nic. Její rodiče jsou na ní samozřejmě strašně hodní a pokaždé když brečí nebo se vzteka, tak jen tutu nunu, proto si myslím, že je takováhle. Mám tuhle práci jinak moc ráda a nechci odcházet, ale pokud to takhle bude dál pokračovat, tak vím, že to nezvládnu.
Jinak zkušenosti s dětmi mám, mám mladší sourozence i sestrenice, byla jsem několikrát vedoucí na táboře a jsem podruhé jako chůva v zahraničí a nikdy jsem se s tímhle nesetkala. Vždycky dítě nakonec poslechlo, ale tady zatím nezabira vůbec nic. Děkuji za jakékoliv rady.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
20.11.2020 21:28A co ji prostě ignorovat, když začne vyvádět? Ty po ní chceš nějaký úkol, ona se začne vztekat a když uvidí, že si klidná a nerozhodí tě to, tak s tím třeba přestane. V klidu ji ještě jednou zopakovat, co chceš a když nic, tak ji nevěnovat pozornost. Protože i negativní pozornost je pozornost a tu ona chce 🤷♀️
-
20.11.2020 23:01
Ahoj, mám doma pětileté dítě, tak skoro vím, co se takovému dítěti možná honí hlavou. I přestože máme za sebou něco jako období vzdoru, syn je hodně paličatý a opravdu děti vydrží hodně dlouhou dobu prudit, když dojde na věc a třeba jsou nevyspané a protivné (nebo stačí, aby jim někdo něco po ránu řekl a jede taková nálada celý den). Mám syny dva, takže dvě rozdílné osobnosti a musím zvládat dvojí způsob reagování na ně. Jeden, jak označuješ "hodný" a druhý "zlobivý". 3leťák si v klidu s jednou hračkou vyhraje celé hodiny sám a neprudí, je klid. Ale 5leťák potřebuje pořád pozornost, chce si povídat, potřebuje zabavit a přiznám, že jako prvorozený je na to zvyklý. Takže pokud jsem vyčerpaná a nemám náladu se mu věnovat, tak ty situace jsou opravdu vyhrocené a řev z jeho strany, z mé strany a komunikace na bodu mrazu. Spíš bych doporučila ji připravit takový program, který ji zabaví až unaví, nebo ještě vykomunikovat s rodiči spolupráci. Je to jejich dítě. Sice mám prd zdání, jak to vypadá v Německu s výchovou, ale pokud píšeš, že starší se chová celkem přijatelně, s mladší by byla šance nějak se dopracovat k tomu klidu. Pokud jde o jídlo, 5leťák se ve všem nimrá, klidně i co hodinu si vymyslí jiné chutě (jednou mu tohle chutná a chce to a pak tohle vlastně nechce a tvrdí, že mu chutná něco, co mu nechutnalo včera). Máme doma zásadu, že pokud jídlo nesní za nějaký časový úsek (cca 30minut), zeptám se ho, jestli má hlad a pokud odpoví, že ne, tak ho vyzvu, ať jde od stolu, umýt se, vyčistit zuby a převléknout se do pyžama, spát. Ono toho řvaní ubylo a hlady taky není, občas si během odpoledne něco sám uloví a je schopný si odkrojit chleba nebo vzít jogurt. Hlavně si uvědom, že se dětí učí komunikovat díky dospělým, pokud ji ignoruješ, tak ji učíš vlastně ignorovat... jednoduchá rovnice.
