Zlomené srdce a jak se vzpamatovat?
Hezký večer, přicházím sem s menším vypovídáním a vyslechnutím si zkušeností a snad i pozitivních zpráv..
Je to skoro půlrok, co mi skončil šestiletý vztah. Ze strany partnera, že už nemiloval, že jsem nevařila, prý se o sebe nestarala a že to pro něj byl stereotyp. Měli jsme spolu auto, první byt a mluvili o rodině až dodělám školu.
Jenže jak říkám, je to už skoro půlrok a já mám stále "knedlík v krku" a pláču, jen co se do mě trochu rýpne.
Nemůžu si ani pustit písničku, protože si vzpomenu, že jsem ji třeba poslouchala při cestě do obchodu z bytu. Pořádnou snídani jsem taky neměla.. vždy si vzpomenu, jak jsem si ji připravovala na bytě. Něco si obleču a vzpomenu si, že jsme v tom byli na posledním výletě. Spoustu věcí ještě ani nechci hodit do pračky protože "tyto kalhoty jsem měla na rodinné oslavě a to jsem ještě ani netušila, co mě čeká" . Nedokážu promazat fotky ani si jej odstranit že soc. sítí. Párkrát jsme se od rozchodu viděli, ale vždy jsme hystericky brečela a ted je to týden, co jsme si pověděli, že bude nejrozumnější se už nevidět.. Ikdyž říkal, že me vídat chce, jenže to nedělá dobrotu.
Každou minutou si říkám co dělá, jaký měl dnes den a jestli náhodou ted nepíše už jiné.. V noci se budím s tím, že se mi zdálo, jak má jinou a vím, že ikdyž si jej jednou odstraním z fb a podobně, stejně se mi nějak dostane informace o tom, že už má někoho nového.
Ikdyž říká, že mě má rád, vztah už se mnou nechce a já kamarádka nedokážu být. Strašně mě bolí, že jsem si vysnila jak spolu zestárneme a ted to už není pravda. Já už nejsem ta vyvolená.. Jenže co ted? Mám pocit, že on se s tím mířil a žije dál. Byt v klidu pronajímá, já pláču, že v mém domově ted bydlí někdo jiný.. Chybí mi jeho rodina, jeho přátelé, náš životní styl, on.. Nedokážu si představit, že bych měla být s někým jiným a dokonce mi už několik kluků napsalo a chtěli jít ven a tak.. ale já pořád jako bych jej tím podvedla. Srdce prostě patří jemu, ikdyž spolu už nebudeme.. nedokážu se od toho odpoutat.
Mám kamarádku, co se rozešla měsíc zpět, má úsměv na tváři, cítí se volná a dokonce už spala s jiným. Vím, že se s rozchodem každý vyrovná jinak, ježe jak někdo může být po měsíci klidný a já půlroku stále v slzách? Snažím se uklidnit tím, že jsme spolu prostě asi být neměli, osud má pro mě někoho jiného.. jenže to jsou takový kecy, kterým podle mě nevěří ani kamarádky, které mi to říkají. Taky se bojím, že už nikdy nebudu tolik milovat, že se budu bát, aby si to ten kluk zas nerozmyslel a já nepřišla o svůj domeček z karet.
Už jsem byla i u psycholožky, jenže za ten čas jsem jí stihla spíš jen povědět celý náš příběh.
A ještě jedna věc, ano, je to první vztah a já doufala že jediný. Tak kdyby měl někdo podobnou zkušenost nebo si o tom chtěl popovídat.. Ještě mě ak trochu "štve", že jsme si nic neudělali a rozešli se v "dobrém", nemůžu tak na nej být naštvaná, že mě ten hajzl třeba podváděl nebo bil.. 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.8.2019 20:13
Asi ti to moc nepomůže, ale dneska jsem se dozvěděla od přítele, se kterým mám dítě, že to na společnou budoucnost nevidí, prý se neshodneme, on by si mě už znovu nevybral a to, že jsme si dřív rozuměli, byly prý jen endorfiny.
Takže: buď ráda, že jste neměli děti, bylo by to o moc těžší. -
27.8.2019 20:22
Měla jsem před 7 lety ideálního partnera. Milý, chápavý, ohleduplný, líbil se všem a snad mi ho občas i kamarádky záviděly. Co ale nevěděly bylo, že tenhle muž se uměl krásně přetvařovat. Po 3 letech jsme se rozešli jako kamarádi, z mé vlastní iniciativy. Nedokážu chodit s chlapem, který je mi schopný říct, že jsem pro něj neatraktivní a nezajímavá. Ano, tehdy jsrm brečela jak želva, že za rozchod můžu já, protože jsem nebyla jeho vysněný formát ideální ženy, ale časem jsem si uvědomila další chybu. Neměla jsem sebevědomí a neměla jsem se asi moc v lásce, když jsem dopustila takové ponížení. Rok a půl jsme jakože byli kamarádi, jen si psali, protože měl jako obvykle hodně práce, mnoho cestování...ale vypisovat mi o sexu a že mi za to i zaplatí!!! Na to čas měl vždycky. Nemusíte si nic udělat, jednoduše zjistil, že k němu nepatříš. Je to bolestivé zjištění, ale dvě nevyžádané rady mám : 1. Buď sobecká a věnuj čas a prostor hlavně sobě. Ber to jako zkušenost, o kterou ses obohatila, abys v dalším vztahu byla vyrovnanější, vyspělejší. 2. Dej tomu " odmilování" nějakou dobu a neskákej z jednoho vztahu do druhého. Pro mě jsou asi nejhorší povídačky ( na radne jak jinak) o bývalkách, jak byly a jsou strašné, neschopné a blbé... Věz, že by tak mohl nakonec o tobě taky mluvit. Pro potencionální vztah to není dobrý.
-
27.8.2019 20:40Máš to těžký v tom, že to byl první vztah a že trval tak dlouho. Měli jste našlápnuto na hezkou budoucnost a ta nevyšla. Bohužel, život někdy bolí a v tvém případě to ještě chvíli bolet bude. Mě vždy pomohlo se z toho vybrečet, taky jsme se s prvním přítelem vlastně rozešli v dobrém. Ale platí jedno pravidlo, zbav se všech vzpomínek na něj, jedině odstřihnutím se můžeš posunout dál. Chce to čas, věř, že to opravdu přebolí a zůstanou jen hezký vzpomínky
Si ještě mladá a určitě na tebe čeká někdo jiný. Budeš sice na vztahy opatrnější a zranitelnější, ale jistě se to jednou oplatí. Nenuť se do žádných schůzek s jinými, teď se musíš nejdřív vyrovnat s rozchodem a pak teprve pokračovat dál. -
27.8.2019 21:27🥺chapu tě úplně jestli chces napiš mi zprávu
-
28.8.2019 9:14Vím, že je to klišé ale všechno přebolí i to bolavé srdíčko. Držím palečky
