Zlomené srdce, psychika
Ahoj, chci co nejvíc ve zkratce, koncem roku mě oslovil v hospodě kluk se slovy ,,zamiloval jsem se" mi se líbil taky, dali jsme si FB. Začli si psát a pak se sešli, bylo vše super, hezké "začátky" kdy říkal, že hledá něco vážného už, já už bych chtěla taky. Byli jsme spolu párkrát ven, pak u něj, poprvé ani sex nebyl, až pak podruhé u něj, vzal mě mezi svoje kámoše dokonce, které zná celý život, protože nám na Silvestra trošku sešly plány s kámoškou, vzal nás mezi je. Strávili jsme tedy spolu i Silvestr, kdy mě při pulnoci políbil atd. Já si to vzala podvědomě tak moc k srdci v přelomu starého/nového roku, že už to třeba bude ten pravý, že to je osud, byla to pro mě velká naděje, očekávání. Jenže po společně strávéném Silvestru se začalo vše bořit, to, že chtěl dítě a rodinu hodně, to jsme si řekli už od začátku, ale to já právě ještě vůbec nechci, mám jiný priority, je mi 23 jemu 31. On je na dítě hodně upjatý fakt to dost řešil, no a vyplynulo z toho, že pro něj nejsem bohužel do vztahu holka, že by to mezi námi nešlo, já věděla, že máme opravdu každý jiné cíle ale netušila jsem, že to až tak rozhodne, myslela jsem, že třeba to spolu můžeme zkusit, myslela jsem že mě má totiž už víc rád, tak jako já jeho, bohužel. Já jsem se asi opravdu zamilovala, nebo dost pobláznila a není to opětované, vlastně mě citově odmítl. A já jsem z toho zničená, jakobych fakt měla zlomené srdce. Vím, že mi asi za tohle vynadáte, ale bohužel jsem v tom až tak po uši, že nedokážu ho uplně odstřihnout, bydlíme kousek od sebe a vzájemně jsme si padli do noty alespoň v sexu, ten se mi s ním fakt líbí, jemu taky, takže to pak pokračovalo jakoby jen "o sexu", ale bohužel jsem si uvědomila, nebo si víc a víc uvědomuji, že z mé strany je to tam i o citech Hrozně mě to bolí, od té jisté doby, kdy mi tohle řekl jsem jak tělo bez duše, mám stále stažený žaludek, až se mi třeba třepe břicho, nemám chuť k jídlu nebo nemůžu do sebe nic dát. Dokážu být ok jen když jsem s někým třeba kamarádkou na kávě, ale stejně stačí pomyšlení na něj nebo se bavit o lásce, a takových věcích a je mi doslova hrozně zle. Několikrát denně pláču, bývá mi tak psychicky zle, že se třeba začnu chvět, hluboce dýchat, nedokážu s nikým moc dlouho mluvit, atd. Nebudu tajit že se mi hlavou honili hrozné myšlenky, jak vůči něj tak vůči sobě. Před spaním mi třeba jednou vystřelovala bolest od žaludku až do hrudi, hodinu jsem brečela až se mi natahovalo na zvracení. Často teď chodím s kamarády pít alkohol..ale po něm je mi stejně ještě hůř. Nedokážu moc slovy popsat jake pocity přesně v sobě mám, vztek, zklamání, smutek, ztracenou naději, prostě jsem to vzala asi moc k srdci a myslela si, že na nový rok přichází něco nového hezkého, nějaká naděje, že mi někdo bude oporou bude mě mít rád, budeme něco budovat, ještě okolo sebe měl fajn přátelé a byl to takový můj vysněný románek, typ muže, ano asi jsem uplně blbá a asi jsem jedna z těch, co letí na "hajzly" protože když to beru zpětně asi se ke mě zachoval nehezky, protože je mi už asi jasny že mě pak jen na ten sex už využil, když už věděl, že nic víc semnou nechce. Navíc taky pořád pije s kamarády a tahal mě tam pořád mezi ně, třeba místo toho kdy jsme měli jít spolu někam. Vůbec se v něm vlastně jak teď zpětně uvažuji nevyznám, ale já jsem se prostě do něj zbláznila Tady jsem se přišla asi svěřit, chtěla jsem to co nejvíc zkrátit, snad je to nějak pochopitelné. Jde mi asi nejvíc o to se tady cizím lidem vypovídat, možná přečíst nějaké názory, co mi možná pomůžou, ale hlavně asi i radu, co mám se sebou dělat, protože opravdu už dost cítím, že nejsem ok, a všimla si toho i rodina a blízcí. Děkuji
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
30.1.2022 19:33
Bude to takový otřepany klišé...ale ono to fakt přejde,dej tomu čas. Zamer se na nějakou aktivitu. Prošli jsme tím všechny, fakt věř tomu.
V tvém věku jsem na tom nebyla líp. Když to vidím teď zpětné musím sama sobě říct, že jsem tenkrát byla fakt hloupá. Kdybych zůstala s tím,kdo jsem myslela že "je ten pravý" tak bych teď žila úplně jinak a rozhodně by to nebylo to, jak jsem chtěla žít - on pil / já alkohol nesnáším, on chtěl ženu v domácnosti/ já se ráda seberu a jdu si dělat "co chci" apod. Byly jsme každý jiný. Teď mám chlapa co mě má rád takovou jaká jsem, co s ním mám společne priority a životní cíle....a máme už spolu i úžasného syna.
Věř, že na tebe čeká lepší který si tě bude vážit a mít te hrozně rád. A pak se podíváš zpětně a zjistíš, že jsi se tenkrát trápila zbytečně.