Ztráta dítěte, přerušené těhotenství
Jak se vyrovnat s tím, když ztratíte mimčo? Nesnáším větu " dej tomu čas" .... všechno přebolí. Celých 20. týdnů nosíte dítě v domnění, že je vše v pořádku a ono není. :0( Přerušené těhotenství... proč to všechno? Antikoncepce, že není v dnešní době ženská schopna udržet dítě?
Související články v encyklopedii
-
Dámská noční můra
Kvasinky
Nepříjemné svědění, výtok, ... Každá druhá žena se minimálně jednou za život setká s kvasinkovou infekcí. Co ji způsobuje, jak ji vyhnat ze svého těla a jak jí předejít?
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Spolehlivá metoda proti početí
Hormonální antikoncepce
Chcete se stát matkou až v pravý čas? Berete milování zodpovědně a chcete se chránit? Seznamte se tedy s hormonální antikoncepcí.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.12.2011 14:22
Ono je to to těžký určitě tě nebudu uklidňovat těma kecama to bude dobrý a čas to zahojí to určitě ne v ničem ti to nepomůže
. Ale doktoři nemůžou zanenbat nic někdy je vše v pořádku testy atd. a pak si tělo prorostě řekne ne něco se mu zrovna dneska vyvíjí špatně tak to tak nenechám a miminko z minuty na minutu bez vysvětlení přestane žít nikdo za to nemůže ani ty ani dokoři ani nikdo jiný. Je mi to líto co se ti stalo o to víc je mi to líto páč se k 20tt nezadržitelně blížím a čeká mě itz takže se docela bojím . Ale mimi cítím dobře. Nikdy se toho pocitu nezbavíš a vím ppřesně jak to bolí příjít o minko. Che to se stím prostě smířit stalo se to hodně ženám a bohužel si jedna znich . Jindy to bude lepší a pak na to budeš vzpomínat jen málo kdy 
-
1.12.2011 14:05ahojky, můžu se zetat co se miminku stalo?
-
1.12.2011 14:34Ač tu větu nesnášíš,vážně to chce čas...mě se to stalo 2x..poprvé před rokem a půl-byla jsem půl roku na antidepresivech,takže to docela šlo,ale po vysazení sem se s tím stejně musela poprat sama...Podruhé se mi to stalo před 14ti dny,takže to je vážně čerstvé a nyní se snažím být bez léků...a je to těžké...ale vím,že to z větší části přebolí...ač člověk nezapomene nikdy...já věřím,že moje dítka jsou v nebíčku a teď mě hlídají
a věřím,že jednou to těhotenství dopadne dobře...musí Takže: vážně to chce čas... -
1.12.2011 16:01Mě se miminko přestalo vyvíjet také ve dvacátém týdnu. Bylo to mé první těhotenství, které se zadařilo po roce úmorného snažení. Byla jsem na dně. Mám známého psychologa, ten mi moc pomohl, ale samozřejmě i manžel. Po tomhle nezdaru jsem se ale na takové to snažení (měření bt, pozorování hlenu, těhu testy atd.) úplně vykašlala. A za půl roku byly dvě čárky. Ted jsem na konci třetího těhotenství, dvě děti mám uplně zdravé a třetí snad také. Vím jaké to jsou nervy a jaká je to bolest. Nechceš to slyšet, ale čas všechny rány zahojí... nebo alespon částečně. Nikdy to nepřebolí úplně, ale prostě se tohle stává, nejsi první ani poslední.... znám i ženu, která měla dítě naprosto zdravé, den ale necítila pohyby, zjistili že je miminko mrtvé, musela ho poté mrtvé porodit. A také se z toho dostala... a vem si, že to je mnohem horší. Neboj se, zvládneš to, zase se začneš snažit o další a uvidíš, že se zadaří. Určitě je dobrý nápad psycholog... vypovídáš se a uvidíš, že ti bude o něco líp
-
1.12.2011 15:40
Je mi moc líto, co tě potkalo, já jsem také momentálně týden po přerušení těhotenství ve 12. týdnu, plodu zjistili vývojovou vadu. Pořád si říkám, proč se to stalo zrovna nám ... Ale asi to tak mělo být, příroda to tak chtěla, snažím se uklidňovat tím, že určitě zase bude dobře a zdravého miminka se jednou dočkáme. Nejsme první ani poslední komu se tohle přihodilo. Musíme být silné a jít dál, nemohly jsme tomu nějakým způsobem zabránit. Ve svém okolí znám víc než 3 případy, kterým se stalo něco podobného a již mají zdravá miminka. Drž se, bude určitě líp
. -
2.12.2011 7:16
Je mi to moc líto, co se vám stalo, o to víc, že jsem něco podobného prožívala před necelým rokem. Bylo to hrozné, myslela jsem že to nepřežiju, myšlenky všelijaké, nikdo se se mnou o tom nebavil. Musela jsem přerušit těhotenství ve 22. týdnu pro VVV. Vyvolávali mi porod, trvalo to týden. Opravdu to chce čas. Dnes jsem ve 13 tt a jen doufám, že ten andílek, který je v nebíčku, nedovolí už nic takového.
"V bolesti není nic bolestnějšího než to, potlačujeme-li slyz. Slzy jež polykám jsou trpčí než ty, které proléváme".
Přeji hodně sil a hlavně se neohlížet dozadu. -
2.12.2011 12:06
Mně to potkalo taky dvakrát. Poprvé na konci 8 -ho týdne přestalo bít srdíčko a podruhé jsem měla být v 9 - tém týdnu a UZ odpovídal tak 4-5 tt, tak jsem celý kolotoč v nemocnici absolvovala znovu. A na příčinu žádnou nepřišli. Tak snad to někdy už konečně vyjde.
-
4.12.2011 18:12
Moji kamaradce které je 23let se v 21ti stalo toto - otehotnela,vsechno probihalo naprosto v poradku,tesne pred porodem ale zjistili ze neco neni v poradku,vyvolali ji porod,udelali cisyrsky rez díky kterýmu dostala trmbozu a embolii ( dostavala se z ni 2 roky),holčička 8 dni po porodu zemrela,asi pry vrozena vada,nic ji nerekli v postate,v porodnici ji pritel pozadal o ruku,vzali se a po roce ji oznamil ze si nasel jinou a rozvedl se s ni.Ve 23ti ma zasebou strasne moc tezkych veci,smrt dcery,dlouhe leceni a rozvod.Dva roky se ze vseho dostavala,dnes uz je nastesti v poradku,ale co si prozila,bude mit navzdy v sobe,ale nasla tu silu a vzala to proste tak jak to je
dnes by si na ni nic nepoznala.....a nerekla bys co si prozila! -
29.1.2013 23:56Nejsi sama...jsem na to stejně...já troškujinak..porodila jem a syn ač krásně sál mlíko a držel mi prst..po 9 dnech zemřel v inkubátoru..vinou lékaře, který si prostě nevšimnul, že mám špatný protilátky...Je to tři roky..každého 13. v měsíci je mi hrozně...jako tenkrát...kdy zemřel...já mám ale vinu v sobě..první co bylo mi řekly, že zemřel nedostatkem kyslíku v děloze...moje tělo ho nepřijalo...
Nemůžu si pochovat malé miminko...
Nemůžuslyšet pláč miminek...
Nejsem schopná se podívat do kočárku kamarádek...
Nejsi sama...
Ale víš, bůch není, jak si většina lidí myslí...
Jsme jen mi a naše mrtvé děti...
