Ztráta důvěry

Dobrý den. Zamilovala jsem se do svého nadřízeného. On se zamiloval do mě, ukončil sedmiletý vztah a začali jsme spolu chodit. Myslela jsem si, že jsem potkala dokonalého chlapa, rozumíme si, sex je neuvěřitelný, je na mě hodný a tři měsíce jsem byla šťastná, jako nikdy v životě. Věřila jsem, že on je už konečně v mých 33 ten pravý. Slyšela jsem o něm různé věci, ale ničemu jsem nevěřila, protože mi nedával důvod. Před měsícem jsme měli firemní akci na které se opil, pak pokračovali s partou pánů a jedné kolegyně dál (já jsem šla ve tři ráno domů) a vrátil se domů v sedm ráno úplně na káry. To mi nevadí, vadilo mi, že mi v 6 hodin ráno řekl, že už sedí v taxíku a jede domů a přijel až v 7 (ke mě je to 10 minut) a vysvětlil mi to tak, že jel s kolegou omylem někam na kraj Prahy, že mu to nedošlo. Nevěřila jsem mu. Pak mi řekl, že skončili v bordelu. To mi hodně vadilo, myslím, že zadanej chlap fakt nemá co chodit do bordelu na striptýz. Celý den se choval provinile. Věděla jsem, že se něco děje. Večer jsem si psala s kolegou, kterého mám ráda a věřím mu a on mi řekl, že bych s ním neměla být, že prý té kolegyni, co s nima do toho bordelu šla řekl, jestli s ní půjde na pokoj. Zeptala jsem se přítele, jestli není nic co by mi chtěl ještě říct ohledně toho večera, ať pochopí, že v práci se nic neutají a že bych to chtěla vědět od něj a ne od někoho jiného. Dělal hloupého. Že nic. Tak jsem naťukla tu kolegyni, ale neřekla jsem, co vím. Najednou se na mě podíval a říká: My jsme s kolegou šli s xxx na záchod, aby nám ukázala kozy. V ten moment jsem ho požádala, aby okamžitě odešel z mého bytu. Psal mi, prosil, že mě miluje, že je kretén, že neví, proč se nechal strhnout, že je debil, že mě miluje a pořád dokola. Opila jsem se a druhej den jsem svolila k tomu, že půjdeme na oběd. Povídali jsme si, sice mi bylo zle, ale vypadal zuboženě, že ho to vážně mrzí...celou dobu, že udělá cokoli, aby mi dokázal, že mě miluje, že to byla kravina a že chce být se mnou. Doprovodil mě k autu a najednou mi říká: miláčku, já jsem hroznej srab, já jsem nejel s kolegou tím taxíkem, ale s xxx, nevím, proč, ona řekla, že jede taky domů, když jsem odcházel, tak jsem řekl, že ji hodím a ona bydlí až někde v háji za Prahou. Tak to už jsem nerozdýchala, protože tohle už byla regulérní lež a lhaní je pro mě ve vztahu neakceptovatelné Beze slova jsem odjela a dva dny jsem s ním nebyla v kontaktu, kromě takových těch zuřivých reakcí typu: si jdi za ní, určitě jsi s ní šukal, když jsi viděl i její kozy apod., na což nejsem hrdá, ale nikdo mě takhle neponížil, ještě s kolegyní z práce. Po práci se hned druhý den povídalo, že spolu spali. On se pořád snažil, psal mi, že jsem pro něj to nejdůležitější v životě, že mě miluje, že je kretén, co to posral, ale ať mu dám druhou šanci. Já jsem mu po dvou dnech řekla, ať přijede a řekla jsem mu, že to nedokážu, že mu nevěřím a že s ním nechci být. On začal plakat, pořád opakoval, že to snad není možný, že s ní vážně nic neměl, že to jen posral a že nám spolu bylo tak hezky, že jsem pro něj ta pravá, že se k sobě hodíme a že doufá, že někdy v budoucnu změním názor. Podlehla jsem tomu momentu, objala jsem ho a řekla jsem mu, že se pokusím o tom ještě přemýšlet. Řekl, že už mi nikdy neublíží a že mi vynahradí to co se stalo. Snažila jsem se s ním nějak fungovat, chová se naprosto předpisově, je pozorný, milý, dává mi najevo, jak mě miluje, ale přijde okamžik, kdy si to všechno zase připomenu a nastává plačící údolí. Nehádáme se, já na něj plivu věty jako: nikdy neuvěřím, že jste spolu nic neměli. ponížil jsi mě a ještě k tomu v práci. a brečím a brečím. On je trpělivý, vůbec nevyšiluje, jen se mě snaží uklidňovat a pořád dokola tvrdí to samé: chci být s tebou za každou cenu, vím, že ztracená důvěra se nachází těžko, ale udělám vše, abych to napravil a už nikdy se takhle neopiju, když u toho nebudeš, protože se chovám jako kretén. Strávili jsme spolu Štědrý den, bylo to krásný, bohužel v noci přišlo další slzavé údolí. Připadám si poníženě a neatraktivně, vím, že je to hloupé, ale já mám dvojky a ona má prostě velký prsa a já jsem ze svých měla vždycky komplex, připadám si nedůležitá, že kvůli kozám jiné holky mu stálo za to riskovat náš vztah, i když vím, že byl hodně opilej, ale myslím si, že prostě některé věci ani opilost neomlouvá. A to nemluvím o tom, že prostě nevěřím, že mezi nimi nic nebylo, ona sama to řekla a nechápu, proč by lhala Když jsem s ním, tak je to to nejkrásnější, co jsem v životě zažila, když mě obejme, tak jako bych do jeho náručí patřila, rozumíme si po všech stránkách, mohl by to být vztah mého života. Kamarádka mi pořád říká, ať ten vztah nezahazuju, že je příliš dobrý na to, abych to ještě nezkusila a že to byla jedna chyba a ať se nedívám zpátky, ale jdu s ním dál a nepitvám se v tom. A tady je ten problém. Vím, že má pravdu. Ale nedokážu to. Jakmile u mě není (a za posledních 14 dní se to stalo jen na jeden večer, protože jinak chce být pořád se mnou), tak to bolí neuvěřitelně a pořád myslím na to, že bych chtěla někam utéct ode všeho, ode všech a být jen sama a zkusit se dopátrat toho, co ze mě vlastně zbylo. Včera jsem mu řekla, že bychom se měli na chvíli přestat vídat (soukromě, bohužel spolu pracujeme), že potřebuju asi víc času, že jsem možná moc brzo řekla, že to zkusíme a teď mě to ničí, bylo to po telefonu a prosil mě, ať si o tom ještě promluvíme. Vím, že když ke mě přijede, tak už nebudu chtít, aby odjel. Co mám dělat? Kamarádka říká, ať hlavně nepřerušuju kontakt, když se tak snaží, že to bude na škodu, ale já bych chtěla na týden odjet a být jen sama se sebou. Ale pořád v sobě mám strach, že třeba v tom vztahu budu chtít zůstat a mohla bych ho tímhle ještě víc narušit. Jsem prostě vyřízená, stále ho miluji, ale důvěra je na nule Poraďte mi, co si o tom myslíte? Ale jen to, že jsem to mohla takhle napsat, mi pomohlo, děkuju za tu možnost.

• 27.12.2016 15:36:11 - full.avl změnila kategorie otázky