Ztratila jsem chuť žít
Ahoj. Už delší dobu mě trápí moje psychika a deprese, kterou prožívám. Bavím se o tom s rodiči, ale ti mě neustále něčím zaměstnávají, což beru jako plus od nich, že se snaží mě z toho nějak dostat, ale já mnohdy už ani nemám sílu na to cokoliv dělat. Jediné, co bych si přála, je celý den jen spát, protože ve spánku na nic nemyslím, necítím bolest, jsem v klidu.
Strašně moc si vyčítám a stydím za život, co jsem žila doteď, přijde mi, že jsem po rozchodu s bývalým, co mě podvedl ( půlroku zpět ) a psychicky vydíral, nějak rozsvítilo a najednou chci žít, ale úplně jinak, a odmítám se ztotožňovat a pokračovat v životu člověka, kterým jsem byla doteď. Také jsem lidem způsobila hodně bolesti, chovala se jako mladá husa, udělala tolik věcí které bych nejradši vymazala ze života, ale to nejde bohužel.. nic mě nebaví, u ničeho dlouho nevydržím, přijde mi že mi nikdo nerozumí. Mám pocit, že mě každý za mé chyby a věci co jsem dříve udělala nenávidí a že už nikdy nebudu schopná žít šťastný život, jak jsem jej vždy chtěla. Začínám se smiřovat s tím, že budu prostě nadosmrti sama, protože kdo by mě po tom, jak zlý člověk jsem byla chtěl.. že nikdy nebudu mít děti, protože 90% mužů v mém věku apod. podvádí, a s takovým dítě nechci. Abych nebyla svatá, také jsem jednou člověka podvedla, bylo mi 16 a doteď ( teď je mi 20 ) si to vyčítám a strašně se za sebe stydím. Byla jsem na sezení u psycholožky, ale ta mi řekla, že to jsou věci, se kterými se musím vypořádat sama a že se mám začít mít více ráda, ale já prostě asi mám nějaké tendence se utápět a neustále si ubližovat a vyčítat to, kým jsem byla apod., takže to vždy skončí tak, že propadnu do depresí, přestanu jíst, zhubnu, jen spím, nevídám se s nikým.. vážně si říkám, jestli mám pro co žít. Jediné, co mě od těchto myšlenek drží, jsou mí rodiče, kteří by si to, abych tu nebyla, absolutně nezasloužili.
Chtěla bych vás poprosit, zda nemáte nějaké rady, jak z toho ven, co udělat jinak, jak začít jinak, jak se začít mít ráda.. mám o sebe opravdu strach, ale nevím, co dělat, abych si takhle neustále neubližovala.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.7.2022 22:26Jestli chceš, můžeš napsat. Já mám diagnostikovanou úzkostne depresivní poruchu a už mám taky něco trochu za sebou.
-
28.7.2022 11:26Zkus začít tím, že si připustíš, že nejsi porouchaná. Jsi Dost, Jsi jaká jsi a hotovo. Třeba taková housenka, mrcha, sežere kde co, pěkně všechny okolo se*re, a ani na pohled nic moc...a...pak je z ní motýl, který je prospěšný a krásný. Promin si, cos kdy provedla, jinak jsi to v tu chvíli neuměla a věř, že jsou lidé s mnohem horší minulostí. Udělej pomyslnou tlustou čáru a začni jinak. Dělej co Tě baví aspon trochu...(malování, čtení, navlékání korálků, vymýšlení účesů, psaní , pletení...
prostě cokoli. Zkus si najít skupinu nebo stranku na soc.síti, která Tě bude těšit
A mohlo by i pomoci změnit sebe vizuelně (delka vlasů, jinak make-up, jiné barvy a druhy oblečení), dle hesla "Vypadám jinak, jsem jiná". Je to dobrý, Věř Si
-
27.7.2022 20:24Jen se nauč radovat z maličkostí. ... Mně to pomohlo.
-
27.7.2022 20:50
Koukněte na film Pokojný bojovník. Velmi doporučuji. Je to podle skutečnosti.
-
28.7.2022 7:06
co zkusit nějaký sport? procházky do přírody. to venkovní prostředí mnohdy dodá víc energie, než válení se v posteli celý den.
-
28.7.2022 23:01
zkus najít něco co tě bude aspoň trochu bavit. asi se mi to lehce říká, ale nemyslím teď hned. všechno nejde hned, ale časem. ale třeba upéct něco na co máš chuť (až ji budeš mit), zkoušet nějaký makeup tutorialy/ účesy. háčkování/pletení. dá se to delat v klidu doma, takže se nemusíš stresovat že jsi venku mezi lidmi. a postupně pak začít dělat i něco víc mezi lidmi
-
29.7.2022 7:45Je ti 20, máš spoustu času naučit se žít lepší život, Neměla jsi žádné koníčky? Můžeš zkusit studovat, sportovat. Píšeš, že jsi ubližovala, tak teď zkus zase třeba pomáhat. A čas dělá divy.
-
27.7.2022 21:18
Já tu chuť ani nikdy nedostala
