Zůstat a nebo být raději sama..?
Ahoj, už nevím co si počít.. city mám smíšené a cítím se sama.. S přítelem jsme 4 roky, nebylo vždy vše růžové, ale to asi v každém vztahu.. Asi bude nejlepší začít od začátku, když jsme se seznámili, tak jsem o něj nejevila takový zájem, jako on o mě.. Byla jsem po rozchodu cca 5měsíců a chlapa nechtěla ani vidět, jenže jsem se postum času do něj zakoukala a řekla si proč ne a nezkusit to s ním.. Jenže to jsem neměla ani tušení o tom jaké má dluhy.. To se na tom vztahu hodně podepsalo, protože vše postupem času vylézalo a bylo to horší a horší.. Nemohli jsme spolu trávit tolik času a vlastně když nad tím přemýšlím, tak jsme společně nic neprožili.. každý bydlíme jinde a on za mnou jezdí cca 2x týdně někdy ani to ne, protože když nejsou peníze, tak to nejde.. Postupem času jsme se i hádali, ale vždy to nějak urovnali.. On se mezitím rozvedl, ale další problém, který mě vadí a bolí mě je to, že exmanželka dále žije s ním ve společném domě, kde jsem já nikdy nebyla a ani neznám nikoho z jeho rodiny.. Ona ví, že jsme spolu.. V poslední době je to s těmi penězi horší a horší, lidé ho nahánějí, snaží se to dát do pořádku, ale jde to mizerně.. Navíc jsem mu půjčovala peníze i já a vzala si kvůli němu i půjčku, kterou zatím platí.. Jsem už ze všeho zoufalá..mám ho ráda, ale tohle není život.. Chci mít partnera o kterého se mohu opřít a spolehnout se na něj...Když ho potřebuji, tak nikdy není se mnou a pokud příjdou z mé strany nějaké narážky či výčitky, tak se hned osočí a on je ten komu je ubližováno.. Nemám snad důvod chtít po letech vztahu vlastní zázemí, rodinu a být spokojená..? Ještě se vrátím na začátek než jsme se seznámili, tak jsem se s někým vídala ne sice dlouho, ale ten člověk je pořád někde uvnitř mého srdce.. Budu mu říkat třeba pan X.. Neviděli jsme se s panem X celou dobu co mám nynějšího partnera a také chci podotknout, že jsem ho nikdy nepodvedla.. Jen jsme si s panem X ještě párkrát poslali sms a to bylo vše.. Ale v červenci mi z ničeho Pan X napsal a já si vzpomněla na to hezké co jsme spolu zažili... Pak jsem se mu ozvala začátkem září, protože jsem mu chtěla popřát k narozeninám a tak nějak si už píšeme smsky... Jsme domluveni, že se sejdeme a uvidíme se.. Já ho strašně moc chci vidět a z jeho strany je to evidentně také tak, ale bojím se... Jak jsem už psala není mému srdci lhostejný a mám strech se do něj znova zakoukám.. V smskách jsem mu jen naznačila, že vztah, který mám není ideální a on v současné době také někoho má, ale také evidentně není spokojený ani šťastný.. Jsem tak emočně vyčerpaná, že vůbec nevím co mám dělat, jestli jen sama sobě něco nenalhávám..mám se s ním sejít nebo to raději nechat být..? Podvědomě mě k němu pořád něco táhne a nedokážu vysvětlit co.. Ale současného partnera i přes to vše co se děje mám ráda, jen si nedokážu představit co by bylo v budoucnu.. Asi to zní vše trochu zmateně, ale nemám komu bych se svěřila...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
23.9.2013 13:09
já se nedávno rozešla s přítelem a jeho dluhy v tom hrály velikou roli a já se rozhodla, že si nechci komplikovat život víc, než je nutné. Bohatě stačí, že se soudím o dítě. U nás to vyvrcholilo tím, že jsem investovala dost peněz do bytu, jeho úprav a vybavení a on tam chtěl začít bydlet a mít tam trvalé bydliště. Do toho na něj k jeho rodičlm přišla exekuce na 150 tisíc a já si uvědomila, že by zanedlouho mohl exekutor zabouchat na naše dveře, pobrat věci, které jsem ze svých peněz zakoupila a co hlavně, nechtěla jsem, aby se to jakkoliv dotknulo mého malého syna, protože vpát exekutorů by dlouho rozdýchával a chci, aby se v našem bytě cítil bezpečně.
Taky jsem si nadávala nad svým myšlením, ale převážilo to všechno ostatní. Nakonec mi začalo docházet, že veškerý jeho pobyt u nás financuji já ze svého rodičáku, výlety taktéž jsou mým vozem a za můj benzín, vstupné jsem taky platívala já. Prostě jsem ho docela dost dotovala a jemu to nebylo vůbec blbé. Po tom, co mě začal lámat na ten byt, že tam chce bydliště, jsem to utnula a jak jsem se později přesvědčila, bylo to jen dobře, ty dluhy jen narůstají, on je neřeší. Nepřevědčil mě, že je to partner, se kterým chci do budoucna být a samotné je mi zatím rozhodně líp. -
23.9.2013 14:39abych byla upřímná tak se divím že jsi ten vztah dávno neukončila-budoucnost to zjevně nemá i kvůli financím a to že bydlí u manželky bych nesnesla ani minutu!
-
23.9.2013 15:43Asi bych se na tvém místě rozešla se současným přítelem a s tím druhým bych se sešla.
Když s tím současným nejsi šťastná teď, těžko potom budeš. -
23.9.2013 18:55
Ahoj, teď se bojíš, že zůstaneš sama, ale jak dlouho mu chceš dávat šanci? Dva roky? Tři? A pak si myslíš, že když ho necháš, tak to budeš mít jednodušší? Podle všeho, co píšeš, tak právě naopak. Čím déle to budeš držet ve vztahu, který očividně nefunguje a každý od něj očekáváte něco jiného, tím déle se z něho budeš vyhrabávat. Ano, lehce se to radí a hůře udělá, ale myslím si, že sama cítíš, že to ukončit máš a jen jsi tímhle dotazem chtěla popostrčit nebo zjistit, jestli to cítíš správně.
Hodně žen už zkoušelo změnit své partnery. Ale to nejde. Lidé se nemění. Chvíli se dokáží přetvařovat, ale pak se zase vrátí tam, kde byli.
Pokud vám to neklape teď, tak vám to klapat ani nebude.
Utíkej, dokud nejsi ještě tak moc zadlužená. Dluhy budou jen narůstat a je od něj sobecké, že tě do toho zatáhnul. Ano, věřím, že jsi s tou nabídkou asi přišla ty, ale on ji neměl přijímat. Pokud jsou ty dluhy v takovém rozsahu, tak tvoje půjčka ho nevytrhne a neměl ti to dovolit. Máš štěstí, že ti to zatím splácí, ale taky se ti může stát, že kvůli němu skončíš jednou zadlužená, sama a s holým zadkem.
Pokud máš naději být šťastná s někým jiným, tak do toho jdi. Uvidíš, že jde žít život i jinak a budeš nakonec ráda, že jsi to ukončila jakž takž v čas. -
30.9.2013 21:56Z mého úhlu pohledu je potřeba po rozchodu s kýmkoli být volná. Připadá mi, že jste nebyla volná, tedy emočně volná, ani po rozchodu s tím partnerem před současným přítelem. A že těch zklamání bylo v životě více. Proto se teď bojíte ukončit ten vztah. Vzpomínejte: měla jste třeba jako dítě už strach, že budete sama? Byla jste někdy sama? A bolelo to? Jako dítě či někdy? Možná ten nynější strach jen reflektuje minulé zklamání a pocit osamění, samoty či něco, co je hlubšího. TOTO bych prozkoumala. Tím získáte SEBEHODNOTU a SEBEÚCTU. Ten druhý je stále ve Vašem srdéčku, jak píšete. A ta půjčka, kterou jste si vzala, lítost: kdy Vy jste prožila lítost? Nebo někdo z rodiny? Netáhne se to Vaším rodem? Jsou rodiče spolu šťastní? Toto vše bych vzala v úvahu a pokud tam něco "brnká", uzdravila bych to "brnkavé". Teprve pak budete mít jasněji, co dál. Ovšem: je to jen a pouze můj náhled, a pokud s Vámi nevibruje, nechte to jen jako můj pohled a ponechte si pohled svůj. Každopádně přeji pohodu a krásný vztah ať už se současným, panem X či s kýmkoli jiným. Dokud nemáme vztah k sobě, jakýkoli vztah vede k tomu, řešit vztah sami se sebou
