Zvládnu to??

Otázku položila: Anonymní uživatelka #35023 28.2.2011 10:30

Ahoj snažilky a budoucí maminky. S manželem se už delší dobu snažíme o mimi a oba bychom ho hrozně chtěli. Poslední dobou mě ale napadají myšlenky, jestli to vůbec všechno zvládnu. Bavili jsme se už i o porodu, manžel by u něho chtěl hrozně být, ale já nevím, zda ho tam vůbec chci. Sama nevím, jak to všechno budu zvládat..teď mě vystrašila ještě kamarádka, že rodila s paní, která u toho měla hysterický záchavaty..možná je to i hormonama - beru prášky, spíš mě zajímá, jestli jste to měla nebo máte některá taky.

Ahoj holky, moc díky za pozitivní odpovědi :-)!!

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Ahoj, u mě to přišlo až po otěhotnění. Do té doby jsem si říkala, jak to bude krásné a jakmile jsem měla potvrzené těhotenství, začaly pochyby. Nejen že to nezvládnu, ale najednou jsem měla pocit, že mi všechno končí, že už nebudu moct podnikat se sestrou dobrodružné cesty do zahraničí,...Dnes jsem ve 30 tt a stále si nejsem jistá v kramflecích, stále mám podobné pocity jako na začátku a pochyb je víc než malé množství :) Ale věřím, že po narození naší holčičky se to všechno změní. Přítel původně k porodu nechtěl, nemá rád nemocniční prostředí, ale nakonec po mé žádosti, že ani já nemocniční prostředí také zrovna nevyhledávám a že bych ho chtěla jako podporu, protože já jsem šílený strašpytel...a nakonec půjde rád. Moje kamarádka také nechtěla partnera u porodu, nakonec byla šťastná, že tam byl, když přišly bolesti a taky byl jediný, kterého při porodu na rozdíl od lékařů poslouchala. Ale tohle je rozhodnutí každé maminky a má právo si vybrat.

  • tak já neměla v těhu ( ani před tím ) pocity zda to zvládnu, prostě jsem dítě chtěla a bylo to a takové myšlenky mě nenapadaly. Ale neshledávám na nich nic nenormálního :-) v porodnici, kde sem rodila já, sem měla takové soukromí, že jsem žádnou jinou rodičku neslyšela a ani sem na žádnou nenarazila - a přiznám, slyšet tam někde křičíci rodičku by mi taky nepřipadlo- a ne vše jsou tak bohužel vybavení. A každý zvládá porod jinak.
    A co se týče partnera u porodu - záleží jen jak se dohodnete. Některé maminky tam chtěí partnera jen po dobu bolestí a na samotný porod se bud otec necítí a nebo ho tam maminka ani neche - radeji chce bý sama. Je to horzně individuální....

  • já to měla takto: chtěli jsme miminko, člověk si pořád říká at se to povede, pak se to povede a já si říkala: já jsem těhotná, zvládnu to? ale bylo to jen takové "zamyšlení"...tak se strašně na miminko těšíš, už se těšíš i na porod, a malý se narodil a moje první myšlenka byla: pane bože, já si pořídila dítě, co s ním budu dělat? no a pak jsem malého uviděla a už bych ho nedala z ruky...prostě to tak přišlo samo..nad ničím moc nepřemýšlej, nechej to osudu...a co se porodu týče..manžel k porodu jít nechtěl ale nakonec tam byl a byl v poho víc než já..ted se mu opět nechce a já si říkám jestli ho tam chci...spíš mi jde o to mít svatý klid než se to narodí...už ted při debatě jsem mu říkala: já ti zavolám až se to narodi:) jak to dopadne, uvidíme:))

  • Ahojky,já si říkala v těhu jestli to zvládnu,myslím,že to je normální,že to má většina těhulek.Předtím jsem se tím nezabývala.Zvládneš to,neboj.Manžel u porodu byl,nejdřív jsem ho chtěla jen v první době porodní,pak tam zůstal až do konce.V té první době mi hodně pomohl,jsem ráda,že byl se mnou,i když jsem ho v tu chvíli chtěla zabít,protože nebýt jeho,netrpěla bych.Za pár měsíců mě čeká druhý porod a doufám,že bude moci být se mnou zas.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 461 otázek, kterým se dostalo 272 324 odpovědí a 410 234 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist