Zvláštní vztah- co udělat ?

Ahoj holky, potřebovala bych slyšet něčí názor, protože mi asi už vážně pořádně hrabe.

Mám jednoho známého (jiná věková kategorie), se kterým se často potkáváme v práci, pokecáme a tak...
Ze začátku jsme se vůbec nemohli vystát, pak si to nějak sedlo a teď jsme docela parťáci.
Problém je, že v něm asi vidím nějaký vzor nebo co-a když ho nějakou dobu nevidím,tak se mi po něm strašně stýská. A když třeba řeším nějaký problém,tak mě často jako první napadá,co by tomu asi řekl on. (Vlastně si občas povídáme,na čem druhý pracuje a hledáme společná řešení)
Ale vlastně by mě to, co si on myslí, až tak moc zajímat nemělo, přece není moje rodina a ani můj partner.
Někdy naše komunikace vypadá,jak manželství po X letech -často se popichujeme a pak se oba nemotorně omlouváme.
Na to, že v práci o nás kolují pomluvy typu: ti spolu něco mají...jsme už přestali reagovat.
Problémem je, že když nějakou dobu všechno mezi námi normálně funguje, bez nějaké výměny názorů a my si čím dál tím víc rozumíme, tak pokaždé jeden z nás, jakokdyby "zatáhne záchranou brzdu" a od toho druhého se distancuje/nebo na čas úplně odstřihne nebo se (asi pro formu) pohádáme. Přitom už máme odzkoušené,že bez sebe moc dlouho nevydržíme.

A konečně k dotazu(protože já se v tom už nevyznám)- co je tohle jako za druh vztahu? (na přátelství mi to přijde až moc osobní, a něco víc nepřipadá vůbec v úvahu...přijde mi to jak vztah pejska a kočičky- ani spolu,ale ani bez sebe).
A hlavně- je tohle vúbec udržitelné? a je to vůbec normální???a co se s tím dá dělat?