alkoholismus v rodině
Ahoj womenzonky, chtěla bych se zeptat, zda máte někdo zkušenosti s alkoholismem u svých rodičů.. Nemyslím tím nějaký těžký alkoholismus, kdy se pijou litry tvrdého, v případě mých rodičů je to tak cca 5,6 piv, nebo láhev vína na každého, ale téměř denně... Už s nimi nebydlím, mám svojí rodinu, ale musím říct, že mě to pořád trápí.. Neustále vysedávají po hospodách, nebo si otevřou víno doma, nejhorší na tom je, že moje máma jakmile se napije začne být nesnesitelná, je arogantní a bohužel i dost agresivní, většinou tyto večery končí hádkou. Oslavy s nimi vždy protrpíme, věčně se za ně musím stydět, když si vzpomenu jak jsem ve svých 14 letech tahala ožralou mámu po lese, je mi dost smutno... Kolikrát už kvůli alkoholu měla problémy, nejen s rodinou, ale už i před lety v práci, ale prostě si nedá a nedá říct... Copak jim takhle můžu jednou svěřit svoje dítě na hlídání? Sice chodí do práce, sami o sebe se postarají, ale já bych měla prostě neustálý strach, že se napijou.. Několikrát jsem se už snažila o tom s nimi mluvit, ale vždy se na mě naštvou, ať se nestarám, že je to jen jejich věc a jsou v pohodě. Už mě to prostě nebaví, je ale nějaké řešení omezit s nimi kontakt? Uvědomí si to takoví lidé?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.12.2012 18:34Já s jedním alkoholikem 7 let žila, z toho 4 roky jako manželé... Naštěstí po rozvodu jsem našla skvělého chlapa i otce pro mou malou holčičku. Bývalý byl na ambulantní léčení Antabusem, bez výsledku, pak jsem mu dala nůž na krk - buďto léčebna, nebo rozvod. Z léčebny se vrátil asi po týdnu a po pár dnech opět chlastal. Takže jsem se rozvedla, po krátkém čase opět vdala a teď jsem podruhé vdaná 12 let a jsem moc šťastná. A myslím, že moje první dcerka je taky spokojená, je jí 14,5 roku - má další dva sourozence a i když se perou,t ak se mají rádi a já je všechny taky miluju. navíc druhý manžel má, jak sám říká, tři děti, vůbec nebere, že by první dcerka nebyla "jeho". Jen se prostě jen narodila o něco dříve...než jsme se našli
-
29.12.2012 19:04
Máma je alkoholička. Asi před 15 lety byla v léčebně, poté bylo několik měsíců vše v pohodě, než do toho zase spadla. O pár let později docházela ambulantně a léčba antabusem. Pomohlo to opět na pár měsíců, od té doby je to zase ve starých kolejích. Doteď mám v živé paměti, jak mě jako malou holku posílala do místní sámošky na víno s lístečkem (aby mi to prodavačky prodaly), jak mě občas vzala do cukrárny - snad jen proto, aby si tam mohla dát pár sklenek bílého, jak celé rodině totálně zkazila nejedny vánoce, jak se nalila snad při všech důležitých okamžicích od rodinných oslav až po moje promoce, jak jsem vylévala desítky lahví vína schovaných ve skříních mezi oblečením... Na palici, kdo nezažil, těžko si dokáže představit. Ty týdny, kdy byla v pohodě, a pak najednou všechno špatně. Obrovský nápor na psychiku, který bych asi neustála, kdyby mě nynější manžel včas nečapl a neodstěhovali se do společného bydlení. Momentálně je to tak, že chodím jednou týdně na návštěvu. Pokud vidím, že má svou náladičku, odcházím hodně brzy. Nejvíc je mi ale líto táty, kolikrát si i říkám, jak by se všem ulevilo, kdyby... Je to pořád dokola, jednou dobré, podruhé špatné. Stále nemám na to, ukončit s ní kontakt. Jedno ale vím, až se nám podaří miminko, nedovolím, aby vidělo to, co jsem musela zažít já. Je ale možné, že to skončí ukončením kontaktu, protože tomu, že by se snad kvůli vnoučeti vzpamatovala a chtěla se sebou něco dělat, opravdu nevěřím. Takový člověk si opravdu neuvědomuje, jak moc ubližuje ostatním.
-
28.12.2012 18:01Rada ze života - říct jim to, navrhnout řešení ( protialkoholní, návštěvy psychiatra) a pokud pro jejich vlastní dobro se nad sebou a svou situací se nezamyslí, tak ukončit "rodinování". Je to tvrdé, ale jinak to nejde. A děti takovým lidem nesvěřovat, špatně by to dopadlo. Musí si sami uvědomit co ztrácejí, a pokud si to neuvědomí, tak bohužel. Pro ně.
-
28.12.2012 20:27
ne neuvědomí si nic pokud nebudou chtít sami. moje matka skončila na protialkoholní léčbě a myslím že to k ničemu nebylo, ona si odtrpěla ty tři měsíce tam aby ji nevyrazili z práce a ted chlastá míň, ale zase zneužívá nějaké prášky apod. jestli tě to ničí, tak se s nimi nebav, můžeš jim na to říct svůj názor, ale je to jenom na nich jestli s tím budou chtít něco dělat nebo ne. vím jak se cítíš já si s matkou užila taky víc než dost...
-
29.12.2012 14:59
Ahoj, situaci ti nezavidim. Dle meho nazoru se jedna o alkoholismus. Muzes je upozornit na to, ze si myslis, ze jsou nemocni a potrebuji se lecit, a treba jim nabidnout podporu, budou-li o ni stat. Zbytek je na nich, jak se k tomu postavi.
Jinak bych na to koukala i z pohledu zivotniho stylu, ktery si oni zvolili a tobe nevyhovuje. Takze s nimi pak nechces travit cas, protoze se nechces tomu jejich traveni volneho casu prizpusobovat (ostavy apod.). Vychodiskem je omezeni kontaktu s nimi. Neni to idealni, ale budes mit klid. Na hlidani bych jim dite nesverila. Z tveho dotazu je znat, ze problem mas uz delsi dobu (od dospivani) a chtela bys ho vyresit, musi to byt vysilujici s tim zit. Navic asi nechces, aby s tim musely zit i tve deti. Jednoznacne jsem pro omezeni kontaktu. Drzim palce
-
31.12.2012 3:17Řekni jim, že se a ně stydíš a že tímto ukončuješ konakty, dokud s tím neseknou, protože ožralce snášet nechceš a rozhodně nechceš, aby tvé děti s někým takovým přicházely do styku.
Rozhodně to pak musíš dodržet - tedy nezvat je k sobě, nenavštěvovat je, nechodit na rodinné oslavy, kde oni budou. Je to kruté, ale pokud nechtějí nic změnit, tak to neudělají a ty by jsi se dále trápila a styděla za ně. Rozhodně je nemůžeš zachraňovat, jedině bys do toho spadla taky. Nenech se stáhnout!
Viděla jsem to u nás na vsi na několika alkoholických rodinách - dokud dospělé děti žily daleko a nejezdily k rodičům, byly v pohodě. Pak se staroušům přitížilo a mladí jim chtěli pomáhat, jezdili častěji, za chvíli z nich byly stejné ubohé trosky, bydleli v barabizně s rodiči a jen chlastali, rodiny je opustily a za chvíli umřeli.
