babička-dítě
myslíte si,že je normální, když žárlím na svou vlastní matku, protože mi někdy připadá, že moje dítě ji má raději než mě? mám myšlenky typu, že se bojím, aby mé dítě v budoucnu nepreferovalo spíše babičku (mou matku). jinak vztahy mezi mými rodiči a mnou jsou naprosto v pořádku...jsem vůbec normální, že mě občas popadají takové myšlenky a nebo to máte někdy také tak a jak to vůbec máte s babičkami (myslím vztah vašich dětí). s jednou- o kt. zde píši má malá úžasný vztah, k druhé (tchýni) jezdíme málo.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.12.2011 14:16
Ahoj.
Já mám dva syny. Ten menší je hodně fixovanej na mě, ale ten starší byl dost do světa. Miluje svou babičku a občas se i stane, že mi řekne babi a babičce naopak mami.
Ale rozhodně to neznamená, že by mě měl míň rád. Jen jsem prostě jeho máma a on moc dobře ví, že tu vždy budu. Babičku holt vídá míň.
Takže se určitě neboj. Podobné myšlenky jsou normální a nejsi jediná kdo je má. Ty jsi prostě samozřejmost a babička vzácnost. Za chvíli se to obrátí a ty budeš ráda, když bude chtít někoho jiného než jen tebe. -
22.12.2011 14:19
Ahoj,přesně jako bych to psala já ( bohužel toto mám s mojí matkou a 6ti letou dcerou.Ještě navíc přijela a vesele povídá:babička ti koupila k vánocům... tak ježíšek je ty tam...hlavně aby se vědělo že ONA to koupila.Já to možná mám horší že malou si kupuje.Holky od nás nemají vše snažíme se je vychovat tak nějak normálně a ona je musí přeci litovat že strádají.Pěkně jsem to dnes obrečela a mohu říct že mám zkažené vánoce...Drž se a bohužel s tím asi nic neuděláme,omezení návštěv je spíš trest pro děti...tak nevím.
-
22.12.2011 14:21
od anrození syna bydlím u svých rodičů, malý se s nimi vídá neustále, ale moc dobře ví, kdo je jeho maminka a když se něco stane, neutiší ho nikdo jiný než já, třeba jen tím, že si ho vezmu do náruče, to se babička může snažit jak chce. Syn ji má rád, dělají spolu blbosti, ale maminka je maminka
-
22.12.2011 16:07
Ahojky no není to sice o babiče ale o dědovi. Jako malá sem byla fixovaná na dědečka měla sme u něj sladkosti atd. pak začela puberta od mámi sem utíkala k dědečkovi. NIkdy se tomu máma nebránila . Tak sem byla u dědy a mámu nenáviděla teď když mám svoje vím co sem dělala za chybu ale jak sem to mohla vědět dyť sem byla ještě dítě do teď mi to máma furt připomíná jak sem řvala za dědečkam atd. Jenže kdyby o mě máma aspoň trochu bojovala nebylo by to takoví
-
22.12.2011 16:32
Ahoj, já občas žárlím na tatínka, máme doma malého tatánka a občas se mnou hormony zamávaly, měli jsme problém s kojením a do toho jsem si vzala od manži malého a ten začal srdceryvně řvát a uklidnil se až když jsem ho vrátila tatínkovi, první chechtání taky bylo u tatínka. Teď už to beru, tak že je to holt tatánek a jsem ráda, že se mu manžel věnuje, mě vidí furt, tak je natěšenej, když se manžel vrátí z práce a dělá s ním blbiny. Ale taky mi to tenkrát jedno nebylo. Neboj děti vědí, kdo je máma.
-
22.12.2011 20:14
Můj syn zbožňuje moji maminu. Ona si ho sice nikam moc nebere, ale často za ním chodí k nám domů. A ten můj brouček, když jí vidí, úplně září. Je nadšený a většinou jaksi zapomene, že má maminku. Ale když je pak ouvej, zase si vzpomene, že maminku má. A nebo když si ho mamka náhodou někam vezme, je rád, ale v půlce cesty se už ptá po mně. Pro dítě je návštěva babičky, pokud se k dítěti chová hezky, vítané zpestření dne. Cítí pozitivní emoce a opětuje je. Ale když by přišlo na lámání chleba, drželo by se dítko mámy za sukně a věř, že i když ti to třeba zatím neumí říct, nevyměnilo by tě za nic na světě. Vždyť když jsou děti malé a převážně o ně pečujeme my maminy, protože tatínkové chodí do práce, jsme středobodem jejich světa. Kdybys někam musela jet a malé nechala mamince, určitě by se mu stýskalo. S tchýní se malý tak často nevídá, ona za ním nechodí, musíme jí ho servírovat na zlatém podnose až domů. Ale i přesto ji má rád. Nicméně moji maminu má raději. A myslím si, že i to žárlení je normální, pokud to nezajde do nějaké patologie typu, že bys svojí mamince zakázala se s tvým dítětem stýkat