bydlíme u tchýně a tchána,furt mi chodí koukat na syna
Pěkný den přeji. Mám 7mi měsíčního chlapečka, 4 měsíce bydlíme v domku společně s tchýní a tchánem. Než jsme sem šli, měla jsem obavy, ale uklidňovali mě jak to bude v pohodě, dáme si jasná pravidla, tchýně mě přesvědčovala jak nahoru chodit vůbec nebude,že nemusím mít strach. Teď tady ale chodí i několikrát denně, buďto pod záminkami,že mi nese, meloun, poštu a vše možné a nebo prostě že se jde podívat na malého. První volala pod schodama, teď už nedělá ani to a jde prostě nahoru. Je jasné že to takhle nejde a chci si s nimi promluvit a dát jasná pravidla jak to bude, dole budeme dělat dveře, ale zatím tam nejsou, dnes jsem tam dala zvnek ať může zvonit a nechodí sama od sebe nahoru, přesto nechci aby tady byla každý den a už vůbec né několikrát denně. Je jasné,že chce vnoučka vidět co nejvíc, to chce každá babička, ale každá babička nemůže. Je mi také líto,že je více s ním než moje mamka,ale s tím nic nenadělám. Nejraději bych byla, kdyby jsme se všichni setkávali 1-2x týdně, tak jak je to normální, když bydlí každý zvlášť, to je bohužel asi hloupost v jednom domě. Chtěla bych jasně říct fajn, můžeš přijít např. co druhý den nebo tak. Jen nevím abych to nepřehnala, abych nechtěla nesmysly. Jak by jste to udělaly? Co by bylo asi akorát pro obě strany? nějaký vhodný kompromis. Dále můj tchán. Mu vykám, já i má švagrová, na našich svatbách si potykal se všemi okolo (dokonce i s její 16ti letou neteříú ale s námi ne, no je to v.., ať si to nechá, ale je strašně nepraktické, když je vidím několikrát denně, tchýni tykám, říkat pořád ahoj, dobrý den, ahoj, naschledanou. bylo by vhodné zeptat se ho jestli mu nemůžu alespoň íkat ahoj, jinak mu nadále vykat? a taky mi nikdy neřekl jak ho oslovovat, říkat mu pane příjmení, když to příjmení máme stejné mi příjde zvláštní...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.9.2012 20:06tak to jsi dobře vyřešila....
)) -
31.8.2012 20:30
Tak buď doma jednou nahá, že je horko a už tam nepoleze
-
3.9.2012 8:42ahoj ahoj ahoj
já Tě naprostu chápu...poradila bych ti si sednout s něma a vklidu si určit pravidla, ale píšeš, že jsi to už udělala....takže jsem se rozhodla napsat ti můj příběh.... když jsem otěhotněla, tak jsme s partnerem řešili bydlení a oba jsme nechtěli jít do bytu (jsme zvyklí na domek), jenže na stavění nebylo (partner tou dobou vydělával asi 15 tisíc jenom..). rozhodli jsme se jít bydlet do domu jeho rodičů...nebudu lhát, byli jsme rádi, že ušetříme, vrazlili jsme do rekonstrukce půl mega a jsme bez dluhů....na začátku jsme si dali jasná pravidla, máme rozdělené hlavní vchody a je to udělané tak, že tchánovci se k nám bez použití zvonku nedostanou (ono je to dost praktické i z jiných důvodů- nemají přehled o návštěvách, kt. vám přijdou apod.) vůbec nám tady nechodí- nezvoní na nás vůbec, jen když něco potřebují, vídáme se jen když je pozveme a to bývá je na narozeniny. měla bych ale upřesnit, že jsou oba dost divní, mají svůj svět, jsou to takoví dva sobci... potkáváme se nejčastěji na zahradě, jiné společné prostory nejsou, máme i zahradní posezení udělané zvlášť... je to o lidech, někdy můžou mít partneři klidně i zámek na kod, aby se tam nedostali a když tchýně bude potvora zvědavá, vždy tam nějak vleze, ale mí tchánovci jsou fakt takoví, že se vůbec nezajímají, takže si myslím, že to nehrozí....my jsme spíše měli problém s tím, že stále se neměli k tomu, aby dům přepsali na manžela, ale to se už stalo. jo a s tím oslovováním, já bych tedy rozhodně netykala, protože si chci zachovat ty své "hranice"....
vy jste rodina, musíš si určitě hranice vlastní rodiny, určitě ti tam nemůže lozit každý den, mně by to taky vadilo...dej si na to pozor, jsou pak z toho rozvody.já jsem manželovi řekla, že prostě to chci dělat tak, jako by žili od nás dále než takto blízko s tím vídáním.. ono tchýně asi 2 krát zkoušela a řekla mi, že bude chodit častěji, ale protože já k ní opravdu nemám vztah (je zlá a falešná), ke své další dceři taky vůbec nejezdí, tak jsem ji dala najevo, že prostě ne, že když je pozvu, tak je pozvu, ale jinak ne. jinač dítě jim nedávám, jsou starší a vše jim vadí, takže se bojím, že by pak od nich třeba dostala, nevěřím jim a oni by si jí na hlídání ani nevzali...
držím pěsti -
31.8.2012 13:58ahoj, tak nevím, ale myslím, že s tchýní to půjde těžko
byla sem na tom podobně. když přišla k nám nahoru, kolikrát se ani neobtěžovala i jen zaklepat. pak trošku pomohly alespon domácí telefony, kdy mohla zavolat a zeptat se bez toho, aby chodila nahoru. leda dole zamčít dveře, aby nemohla dojít a byla nucena počkat, až dojdeš pro nia eventuelně to vyřídíš jen mezi dveřma.
a s tchýní a tchánem - já vykala oběma, a bud jim říkala příjmením, nebo tak jako neutrálně babička a děda. a to by možná pomohlo i u tebe
-
31.8.2012 14:00
Hele, úplně tě chápu, já mám doma to samé, jen prcek je teprve na cestě
Ale už teď mám s tchyní naprosto stejné problémy a s prckem to bude ještě mnohem horší, to už vím teď. Jak říkáš, leze za námi nebo za mnou nahoru pod jakoukoliv záminkou, pošta, buchta, uschlé šaty ze sušáku atd. Přijdu po práci bolí mě hlava, jdu si lehnout a za pět minut slyším ve dveřích jak huláká, jestli tu někdo je... Neodpovídám... A ona je schopná klidně vlézt do ložnice 
Manžel jí to kolikrát říkal, ať neleze tak často... Na chvíli se urazí, je klid a za pár dní nanovo. Pěkně mě to vytáčí už teď a to jsem doma jen minimálně, protože pracuju. Nedokážu si představit ten teror, až budu na mateřský Nejlepší, co můžeš udělat je s ní rozumně promluvit. Říct jí, že prostě potřebuješ taky trochu soukromí a navrhnout jí třeba, že budeš chodit obden ty za nimi a ne ona ze tebou. A poštu a takové věci a´t ti nechává na schodech. Otázka je, zda to bude respektovat. tchyně jsou tvrdohlavej druh 
Pak jediná možnost urychleně ty dveře a bez okolků se prostě zamykej, když nebude schopná respektovat tvoje přání. Jsi dospělí člověk, tak se s tím asi bude muset vyrovnat. Napiš jak jsi dopadla, docela by mě zajímalo, jestli to bude schopná pochopit nebo dopadneš jako já, i když to ti nepřeju No jo, holt daň za levnější bydlení
A co se týče tchána... Je to od něj hodně hloupé, že ti to tykání nenavrhl už dávno. Ale pokud s tím nepřijde on, vykej mu dál. Akorát si myslím, že mu ahoj říkat můžeš, tím nic nezkazíš, když na to normálně přejdeš. "Ahoj + vykání" je pořád podle mě uctivá forma. Nebo zkus poprosit manžela, ať si s ním promluví on. Já to takhle měla naopak. Tchán mě nabídl tykání hned a tchýni jsem vykala ještě dlouho potom. jsem manželovi říkala, že mě to uvádí do rozpaků, že pak nevím, jak se chovat, že je to prostě divné, když jednomu tykám, druhému vykám... No a on zašel za mámou a tak nějak se jí zeptal, jestli bychom si už nechtěli tykat, když už spolu bydlíme. no a ona pak s tou nabídkou přišla.
Tak hodně štěstí, ať soužití s tchánovci zvládneš ukočírovat aspoń na snesitelnou mez -
31.8.2012 14:34Týýýjooo... mě moje tchýně taky rozčiluje a to spolu nebydlíme. Chtěla. Ale to bych nepřežila. Stačí, že se nám furt cpe domů, nebo X-krát volá. Mít ji v jednom baráku by se mnou seklo. Ale i přes tu výhodu, že s náma nebydlí, je hodně vlezlá a často naznačuje jak bude hlídat, vozit vnouče atd... což já takto neplánuju a je mi jasné, že si budem muset stanovit jasné pravidla a připomínat si je tak dlouho, dokud se je bude snažit porušovat (např. po určité večerní hodině ať nechodí, ať předem zavolá jestli může přijít atd).
No a to samé bych poradila i tobě - dát si jasné pravidla, připomínat si je - nejlíp aby to znělo jako vtip "jé, babičko, to jsme se dlouho neviděli... dneska jen 3x?". Snadné to mít asi nebudeš. Já bych se na takový boj teda nedala.
A co se týče oslovování thcána... ono nezáleží jen na vykání, ale jaký máte vztah celkově. Pokud vycházíte dobře, tak mu kidně můžeš říkat dědo, tháne, pane domácí - když u něj bydlíte, a klidně mu dál vykat. A na pozdrav třeba jen "dobrý" nebo "ahojte" - to tchýni říkám taky (vykám jí) a ještě se neurazila, přesto že to dělá jinak často -
31.8.2012 14:51Já když slyším slovo tchýně, chce se mi řvát!! S tchýní vlastně ani nebydlíme, a přesto jí mám v bytě 2-3 denně!!!
Bydlíme, bohužel, v bytě 1+3 s její matkou (manželovou 80 ti letou babičkou), o kterou se tchýně stará, coby o osobu blízkou. Má za to peníze a k sobě do 1+1 bytu, kde žije s chlapem, si jí vzít nemůže!! Manžel má k ní dnes už velmi negativní vztah a to proto, že nám ani nebyla na svatbě, ani nám nepoblahopřála, prostě jen naší svatbu zazdila! Když se malej (dnes skoro rok) narodil byly naše vztahy jakžtakž, ale když jsme postupně viděli, že její jedinej zájem o malého je udělat na něj ťuťu ňuňu a otravovat v tý nejméně vhodný chvíli, začali jsme se chovat odtažitě. Dnes jí pozdravím, občas přikývnu a to je celý...Malýho, když jsem s nim v kuchyni a ona jde umýt hrníček, se ptá: "Tak co, už se ti chce chodit?", Ty máš kalhoty?? Jdeš do tanečních?, atd. a já už jen mlčím, a malej jí jaxi ješte nic nepoví)), ona po chvilce zase zaleze k babičce a třeba za hodinu vypadne
. Je to dennodenní boj o mé přežití v tomto bytě, páč už mě to neskutečně s.... Nedělá sice nic negativního, ale narušuje nám soukromí, a dokud bude babička živa, tak narušovat bude, a to je hrozná představa. Já být tebou, tak o tykání zájem nemám, dříve nebo později se stejně vztahy porouchají.... Nevěřím tomu, že vše může klapat, když žijí dvě generace pod jednou střechou! Radila bych ti najít si samostatné bydlení, pokud to nelze, tak prostě bezkompromisně dohodnout pravidla, at se jí to líbí nebo ne. Přeji pevné nervy a prořízlou pusinku -
31.8.2012 22:43
vůbec vám to nezávidím...já s tchyní nebydlím, a mého syna ani nevídá!!!!Zaplat panbu...je to tady trochu složitější, ale ji bych nikdy nikdy dítě nepujčila!!! Hlavně tchyně berou jakoukoli snahu a domluvu jako záminku k tomu, že vám lezou na nervy a jediné, co umí je pak to, že se urazí...moje kamaradka ma taky to samé....bydlí s tchyní v jednom domě a ta je tam u nich taky pečená vařená....asi bych se snažila si určit nějaka pravidla, třeba jednou za 2dny....pokud to nechce tchyně respektovat, a začne třeba dělat zle, tak bych pak uvažovala o možnosti vlastního bydlení, pokud byste si to mohli finančně dovolit...za ten klid by to rozhodně stálo
)) -
2.12.2012 20:10
Market, úplně Vás chápu a rozumín Vám, vyřešila jste to jak jste mohla. Já mám také podobný problém, máme sedmáctiměsíčního chlapečka a bydlíme v baráku s manželovo babičkou. Babičce je sice už moc přes osmdesát, ale je to baba zlá a bezohledná. Citově vydírá, neustále si stěžuje jak jí není dobře ( to ale dle tchána dělá už padesát let ). Bydlíme s manželem v prvním patře, kuchyň, toaletu a koupelnu máme společno s babičkou v přízemí. Je to tady pro mě peklo, protože babka chce neustále nahoru, křičí, nenechá malého v klidu spinkat, nechala jsem udělat závoru ...je to hrozné že ...ale to abych zamezila její neustále plížení se do prvního patra a hodinové přednášky jak jí bolí hlava. Jsem nekonfliktní, hodně už jsem tady probrečela. Říkám si, že jsem asi musela hodně někomu ublížit, že s tou paní tady musím bydlet. Maminku mám dvacet kilometrů od našeho domu, každé ráno oblékám malého a odjíždím na celý den k ní, a vracím se, až když manžel je doma. Ale to sa takhle nedá dělat do nekonečna, maminka je také utahaná, i když mi samozřejmě nikdy nic neřekne, ale nejsem hloupá, vidím to. Tak nevím co mám dělat. Manžel neustále říká, neboj, za pár měsíců babku budeme muset dát do pečovateláku, protože už opravdu blbne. Ale už to trvá pár let. Co když tu bude babi ještě dvacet let? Já jí to samozřejmě přeju, ale přeju si jen, abych nemusela vedle ní žít.....Asi jsem pěkně zlá....ale to je už ta bezmocnost....Takže Vám také držím palečky aˇvše zvládnete s nadhledem a nehroutíte se jak já. Veni
-
11.5.2013 14:13
Ahojky, chtěla jsem sem taky přispět svým příběhem, ale rozepsala jsem se tak, že by to asi nikdo ani nečetl
tak jen řeknu tohle. Taky bydlíme s manželovou babičkou,je to stará škola a můžu se na hlavu stavět,vždy to dopadne stejně. Když se narodil malej ( teď 9 měsíců ) řekla nám, že nebýt jí, tak ho nemáme, že se za nás modlila...........je tu denně pečená vařená,ráno jsem ji nadrzo zalhala, že prcek ještě spí jinak by tu byla už v osm. Manžel to tak nebere,on je tady doma,babička k tomu prostě patří. Jen pro úplnost,pradědečka nemáme,tchýně alkoholička,tchána nemáme,s mojí mámou jsme na nože,můj táta s manželkou bez dětí,jedou na jiné vlně,ale vídáme se, prababi s dědou skoro neznám ale snažíme se teď vídat častěji kvůli malýmu,ale to je pro mě taky hrůza,nesouhlasí s tím jak já vychovávám. Kamarádky nemám.Podobně jako Veni si často říkám, že jsem musela někomu udělat něco dost špatnýho,když je všechno tak jak je. Možná bych potřebovala spíš psychiatra než womenzone krásný den všem. Iva
