chci kojit, ale nějak mi to nejde...
mám teď druhé dítě. Kojení u prvního byla katastrofa. Sešlo se několik špatných faktorů dohromady, do toho mega stres protože zkrátka člověk nečekal, že to všechno bude takový. Nakonec jsem po 2 týdnech byla bez mlíka (stejně jsem od začátku celou dobu dokrmovala) a kojení byl konec. Což jsem si tenkrát oddechla, protože s tím byly takové problémy, že mě to stresovalo ze všeho nejvíc.
Teď mám druhé dítě, průběh byl docela podobný - po CS se mi spustilo mlíko snad čtvrtý den, tou dobou už dcera zhubla příliš a musela se začít dokrmovat, ovšem ona je jedlík takže už v porodnici "jedla" dvojnásobně tolik, než by měla. Jinak brečela. Už bylo jasný, že s kojením ji fakt nedoženu, ale snažila jsem se. Po dvou dnech z porodnice doma už jsem měla mlíka hodně, přes den nebylo potřeba dokrmovat, jen v noci, protože má větší hlad a vypije víc. Říkala jsem si, že už to bude dobrý a budu spokojeně kojit. Miminko mám za odměnu, neustále spí, je zlatá, takže jediné co mě teď stresuje je starší dcera, dvouletá, u které vrcholí období vzdoru a to je teda něco...
Ale k věci. Nějaké tři dny jsem kojila celkem hezky, ale čtvtý den najednou jsem měla mlíka tak sotva polovinu a pak pořád méně. Podobně to bylo i u první dcery. Tekutin piju snad hodně, i kojící čaje, dobře s jídlem to není žádný zázrak prostě jíst moc nestíhám se dvěma dětmi, manželem pracujícím z domova a péčí o domácnost. Po manželovi pomoc nechci, je mi krajně nepříjemné aby mi chlap doma třeba uklízel, stačí mi, že se snaží zabavit starší dceru nebo si občas přinese jídlo, které já nejím a nevařím, a odpadne mi tím vaření na daný den a zbyde mi tak čas na něco jiného...
Takže jsem si říkala fajn, prostě opět nebudu kojit, ono to má taky svoje výhody (teda jen pro mě...) a svět se nezboří. Starší princezna taky byla na umělým mlíku a ještě nikdy nebyla nemocná, imunitu má výbornou. Asi po nás. Snažila jsem se ale i tak přikládat před každým dokrmováním, že třeba se to ještě rozjede, ale miminko mě prostě odstrkuje, cucne si a pláče, zase si cucne a pláče. Ona to teda občas dělá i s lahvičkou, netuším proč. Další problém jsou moje bradavky, které prostě nemají správný tvar. Mám malá prsa a tomu odpovídající bradavky. Používala jsem ty kloboučky, ale prostě pořád se odlepují, podtékají, rozčiluje mě to. Ale je to asi lepší než bez nich. Ta bradavka je fakt dost malá a nedosáhne na to místo, kde děti v puse mají sací reflex... A taky válčíme s polohou. Během kojení střídám vícero různých poloh, ze všech mě bolí záda protože se fakt snažím, aby to měla co nejjednodušší a něco vypila.... Jenže ve výsledku je to prostě blbý.
Ale i když už jsem poslední tři dny nepřikládala vůbec a laktace se měla už dávno zastavit, tak pokaždé když se mazlíme nebo krmím z lahvičky, spustí se mi mlíko. Ne moc, jen trochu. Takže podle mě nic není ztraceno. Ale oddmítám si kvůli tomu volat laktační poradkyni... A taky chci kojit normálně, po třech hodinách, prostě se vším co musím přes den stihnout není reálné, abych dítě měla přilepené u prsu nonstop 
nemáte nějakou radu?
Související články v encyklopedii
-
Jak krmit miminko
Kojení
Dopřejte svému drobečkovi mateřské mléko. Kojení je nejpřirozenějším způsobem krmení. Naučte se jak a co dělat v případě potíží.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
16.12.2019 9:38Ahoj,
kojit samozřejmě můžeš, ale je potřeba upravit pár věcí. Co tvoje miminko dělá, je klasický bojkot - ten je obvykle způsoben právě lahvičkou, nebo také dudlíkem.
Další věc - bradavky. To je takový oblíbený mýtus zhusta vytvářený bohužel i sestrami v porodnicích - jednoduše řečeno, tvoje bradavky mají správný tvar a nepotřebují kloboučky. Miminko se přisává na dvorec, ne na bradavku. Kloboučky jsou naopak dalším častým důvodem, proč se maminkám nedaří kojit.
Pochvaluješ si, že miminko spí. Chápu to, sama mám dvě děti, kdo by nechtěl spící dítě... zádrhel je v tom, že pokud miminko moc spinká, netvoří se dost mléka. Opět - místo, aby miminko bylo u prsa, kojilo se a nabídka mléka se přizpůsobila poptávce, dudlá místo toho dudlík (nebo nic) a mléka pak není dost. I naprosto běžná zavinovačka bohužel způsobuje, že miminko spí moc (což se nám samozřejmě líbí), jenže spolu s tím pak přichází problémy s kojením.
Další věc - kojení každé tři hodiny není normální. Bylo "normální" v době, kdy ženy byly rády, když kojily sotva v šestinedělí. Pro úspěšné kojení je potřeba kojit tak, jak miminko potřebuje, a ano, někdy to znamená i nonstop.
Já vím, jsem velmi radikální, a je čistě na tobě, jak se k tomu postavíš. Nikdo nepochybuje o tom, že jsi dobrá máma, kojení nekojení. Ale pokud doopravdy kojit chceš, je potřeba udělat pár věcí - zrušit lahvičku (100%), pokud má dítě dudlík, zrušit i ten, zrušit zavinovačku, a dítě pokud možno mít na těle tak často, jak to jde - kojit se dá i v nosítku/šátku, a speciálně maminky, co už mají další děti, o které se musejí starat, to tak velmi často dělají.
Nechceš sice laktační poradkyni - mno, co znám různé ženy, obecně jsou toho názoru, že to byly nejlépe utracené peníze. Dobré LP najdeš na stránkách Mamily; naopak Laktační ligu moc nedoporučuju. I pokud nechceš poradkyni kontaktovat, je na jejich stránkách poradna, kde určitě najdeš odpovědi na své otázky.
Shrunuto, je o o tvých prioritách - kojit můžeš, rozhodnutí je jen na tobě. Držím palce a přeju hodně zdraví. -
16.12.2019 12:14
Moc zkušeností nemám, abych ti poradila, ale můžu ti napsat, jak to probíhalo u mne. Všechny 3 děti mám císařským řezem, i přesto se mi laktace rozjela celkem rychle, tak 2-3 den. První syn měl/má zkrácenou uzdičku, nedokázal se přisát, v porodnici mi řekli, že kvůli tomu nikdy kojit nebudu. Až v jeho 5 letech na logopedii jsem se dozvěděla, že už v porodnici mu měli uzdičku naříznout a bylo by po problému, to jsem ale netušila. Prvně jsem zkoušela kojit přes kloboučky, to ale nešlo. Takže jsem odsávala a krmila prvně ze stříkačky. Stále jsem se ho pokoušela přiložit, jestli se nám podaří přisátí. Nepodařilo. Ještě jsem se od doktorky dozvěděla, že kojení po půl hodině je špatně, že ho bude bolet bříško, že aspoň 3 hodiny musí být pauza. A protože syn byl poměrně spavý, o jídlo se nehlásil, tak jsem ty intervaly dodržovala. Jenže nepřibíral, přišly hromady různých testů, co mu je a nakonec jsme skončili s UM a se zákazem ho přikládat, prý se unaví u toho tahání a pak nepije ani odstříkané mléko a um. Jedna rada prostě lepší než druhá a já to doktorům všechno žrala a poslouchala. Takže plně kojený byl 3 týdny a do dvou měsíců částečně. Druhý syn se dokázal přisát, ale zase jsem měla "blbé" bradavky, dostala v porodnici kloboučky, musela jsem odsávat a aby to nebylo málo, tak do něj cpali i nutrilon navíc z flašky. Doma jsem se rychle zbavila odsávačky, postupem času i kloboučků. Jenže syn byl dost neklidné miminko, na prsu byl skoro pořád. Já ve velkém stresu. Takže jsem volala jedné "rádoby laktační poradkyni" a dozvěděla jsem se, že je to špatně, že se kojí co půl hodiny a že ho musím dokrmovat um, že se to časem srovná a bude jen kojený. Nechápu, že někdo může toto radit, ale tenkrát jsem ji věřila, je to přece odborník. Ale to byla cesta do pekel. Samozřejmě místo aby se to srovnalo, tak byl syn stále více na um a stále méně vypil mm. Navíc jsem si i na popud koupila váhu a neustále ho vážila, kolik toho ode mne vypil. Plně kojený byl 2 týdny, částečně do 3 měsíců. Nyní mám 2 měsíce starou holčičku a plně kojenou. Vím, že 2 měsíce není žádná extra doba, ale u nás je to úspěch. Rodila jsem v jiné porodnici, žádná flaška, nutrilon, odsávačka... Sice jsem odcházela taky s kloboučky, ale to z toho důvodu, že se mi strašně nalívaly prsa, dvorec byl úplně tvrdý, já nedokázala odstříkat do uvolnění a malá se toho nedokázala chytit. Takže jsem přiložila přes klobouček, ona odsála, dvorec změkl a pak už jsme kojili bez kloboučku. Po pár dnech šel klobouček úplně pryč. Vykašlala jsem se na všechny rady (obzvlášť starších generací). Kojím, když se malá ozve, vůbec nevím v kolik hodin, kolikrát denně, jak dlouho jsem ji kojila, kolik toho vypila... Čurá, kaká, přibývá, je spokojená... Nic víc mne nezajímá. Hlídat nějaké intervaly, časy, mililitry... je cesta do pekel. Co nejvíc ji mám u sebe, chovat, chovat, chovat. Šátek jsem použila zatím jen párkrát, moc nám to s ním zatím nejde, takže ji mám většinou v ruce. Postýlka přiražená u mé postele, žádná bočnice mezi námi, abychom byli pořád v kontaktu. A pro mne úplně nejdůležitější věc je psychika. Tentokrát to mám v hlavě tak nastavené, jsem v pohodě, nestresuji se tím, nezkoumám to a ono to jde. Když jsem se moc snažila, bylo to vždy jen horší.
-
17.12.2019 11:27
Mrzí mě to, ale hlavně jseš šíleně neinformovaná, či dezinformovaná, což se bohužel může stát velmi snadno, aniž by to byla tvoje vina, velký díl odpovědnosti za toto určitě nesou i v porodnici, kde jsi rodila. Ale snad to tak i chceš, vyhovuje ti to, přesně, jak jsi psala, tak se buď dál netrap nebo kontaktuj laktační poradyni, asi nejlépe, co prošla mamila.sk, protože v tom deziforovaném, či neinforovaném stavu se z toho sama těžko vyhrabeš ve prospěch kojení, i kdybys chtěla...Za mě je to škoda, i když nepíšu, že s UM to není mnohdy jednoduší...
-
16.12.2019 10:32Já kojila s kloboučky i bez a vše bez problémů. A pokud ti to jde s kloboučky líp,tak ti jen doporučím,namaz si je lehounce po okraji Purelanem,krásně se pritisknou a drží 👍
