dítě křičí
Ahoj
Holky poraďte,moje dcera má sedm měsíců a posledních pár týdnů pořád křičí,když je na břiše,na zádech na dečce,v sedačce,pořad na nás ječí,už jsem z toho na prášky,je přebalená,najedená,všechno ať se jí věnuju,nebo ne,ječí a ječí,už musí mít snad vyřvaný hlasivky je to děs,dřív byla tak hodná,sama si hrála a teď je v klidu snad jen když jí nosíme v náručí.Když na ní třeba zvýším hlas,začne se smát.Ona je teda zatím pořád ležák,ani se nepřetáčí tak nevím jestli se vzteká,protože už jí to nebaví být pořád stejně....
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
19.2.2014 12:02
Já vím, že se to nemá...ale stejně napíšu - pokud dítě brečí "bez důvodu" - tak bych nechala chvilku brečet...
Jinak moje osobní zkušenost je taková, že když jsem byla "na nervy", tak se to většinou přeneslo na dítě a to pak ječelo jak pominutý. Chce to "hodit se do klidu" a ono se to samo srovná...Já vím, snadno se to říká...ale skutečně to zabírá.
Prostě obrň se trpělivostí, nalaď se pozitivně. U nás docela dobře zabíralo to, že místo toho abych utěšovala a nosila (což je cesta do pekel) - tak jsem začala zpívat a tím jsem uklidnila sebe (lepší jak počítání do deseti ) a následně i dítě.
P.S: Vyloučila jsi všechny "odůvodněné" varianty, proč dítě brečí? Nerostou jí zoubky, nebolí jí bříško, neleze na ní něco (teplota, průjem, slintání, často ručičky v pusině...)? -
19.2.2014 12:29
Souhalsím s anonymkou 148683. Ne tedy do nějakých vytáček. Naše dcera taky cca v 7 měsíci byla taková "podebraná". Taky se nepřetáčela - jen z boku když jsem jí na něj přetočila. Také mi přišlo, že jí nebaví být na jednom místě. pomohlo i křesílko - že vidí kol sebe víc...a přesně - zpívala jsem. A protože byla zima mírná - courala jsem venku hodně - to byl klid. Sama se začala přetáčet až v 8. měsíci a pak to šlo ráz na ráz - jak to udělájí jednou, už to dělají, chváli na to začla lézt a pak si i sednout z lezení. To mi přijde přesně to období, že by něco chtěli a ještě nemůžou a štve je to. Nepověsila jsem v kuse ani košík prádla a protože mám ještě jednu dceru a ta také potřebuje můj čas, holt chvíli musela malá taky počkat - tak hejkala, nebyl to ani pláč se slzami, jen nervní hýkání a pobrekávání. Jo a pomohlo zdcadlo a pohled z okna.Tak jen kdyby se to třeba více stávalo po jídle třeba, tak bych to řekla mudrovi příležitostně. Jinak bych zatím nic nehrotila.