druhé dítě ano nebo ne
Ahoj holky. Potřebovala bych slyšet nějaký názor a popřípadě jak to máte doma vy. Máme dceru nyní 2 roky. Pořád se rozhodujeme, jestli chceme druhé. Já mám někdy hrozně chuť do toho jít a někdy mám toho všeho okolo dcery tak dost, že si říkám, že jen blázen by šel do druhého 
Hrozně se to ve mně tluče. Dcera teď má už nějakou dobu období vzdoru, tak je to někdy těžké. Ale zase je už dost samostatná, bez plínek, sama se nají, začíná se sama oblékat a celkem se i zabaví. I když ještě dost vyžaduje mou pozornost. Je hodně divoká a temperamentní, takže je jí všude plno. Manžel mi s rozhodnutím moc nepomůže. Řekne mi, že rozhodnutí je hlavně na mně. Že ví, že i celá starost o děti a domácnost bude hlavně na mně. Pokud by záleželo jen na něm, tak do druhého spíš nejde. Pracuje dlouho a má psychicky dost náročnou práci. Ráno malou vidí akorát tak při snídani a večer stihne většinou jen chvilinku pohrát a pak jde hned malá spát. Navíc není zrovna moc ,,pomáhací typ,, Jsem tak opravdu na všechno sama. Nemáme zase žádné problémy s financema, ale je to vykoupené tou samotou. Další věc je, že je manža vychovaný dost sobecky. Nemusel se nikdy moc na nikoho ohlížet. Dost často mi to vadí. Maminka ho vychovala tak, že nic nemusel. Podstrojovala mu. A nyní má třeba problémy zvyknout si na to, že se člověk s dítětem musí dítěti ve všem podřizovat. Nejvíce mu snad vadí vyplnění volného času a dovolených. Byl zvyklý hodně cestovat a řekněme dost dobrodružně a s dítětem to tak snadno nejde. Teď už je dcera větší a už se s ní dá něco podniknout a s dalším mimčem to zase na nějakou dobu nepůjde. Navíc je manža ten chlap, co ho začne dítě bavit až když je to parťák. Mimino ho vůbec nebralo. Mám strach, že mi třeba začne vyčítat, že jsem druhé dítě chtěla já a on se zase musí přizpůsobovat rodině. I když takový není, ale i tak mám z toho obavy. Máme kolem sebe kamarády s 2 dítětem a někdy mi to samotné přijde fakt mazec. Ale čas je neúprosný a pokud se chceme rozhodnout, tak musímě v podstatě hned. Nejvíc se bojím, že bych třeba jednou litovala, že máme jen jedno dítě. A že jsme to třeba ani nezkusili. Jak jste to měli/ máte vy? Podle čeho jste se rozhodovali? Pokud jste to plánovali? A litovali jste někdy třeba toho rozhodnutí? Děkuji moc za odpovědi
Holky moc všem děkuji za odpověď a zkušenosti. Od vás všech to skoro zní jako děsná pohodička a každopádně super rozhodnutí. No, uvidíme jak to bude chtít osud a moje hormony. Je mi 35 let, takže čas už opravdu není. Za 5 minut 12 už je možná troufalé říct. Ale hlavně si říkám, že to zvládne spousta párů, tak proč ne my. Jednou bych třeba litovala. U prvního jsem měla taky strašné obavy a nakonec byla malá strašně hodné miminko, že jsem si to vše super užila. Snad by druhé nemuselo být opak 
Přeji všem hodné a hlavně zdravé děti!!
- 19.08.2015 18:49:40 - Sarrah9 změnila titulek otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.8.2015 13:15
jestli chcete víc jak jedno dítě, tak do toho jděte hned. Já jsem bohužel čekala tak dlouho, že už to nejde
-
18.8.2015 13:12
Bohužel neporadím - řeším něco podobného a vůbec nevím,ale dceři je teprv 6 měsíců, takže máme ještě čas.
Jen bych podotkla, že spoustu chlapů začne dítě bavit až jako parťák - těch , co jsou odvaření z miminka zas tolik nebude... -
18.8.2015 13:24
Taky jsem nad tím takhle uvažovala, ačkoli máme malé miminko, ale přítel už několikrát prohodil cosi o druhém. Vždycky jsem "snila" o velké rodině, ale jak mám teď malou a podobnou situaci jako ty (pořád nosím, kojím a lítám kolem domácnosti), tak si říkám, jak to někdo může se 2 dětmi stíhat, když starší má třeba 2-3 roky. No došla jsem k tomu, že jestli další dítě, tak po 5 letech, starší by šla do školy a já byla s mimi doma, tak bychom zvládli začátek školy a já měla čas na miminko.
Horší pro tebe je, že už nemáš čas, tak těžko říct, zase snažení by vám zabralo nějaký čas, pak těhotenství a než se naděješ malé budou 3 roky a dáš ji do školky a třeba to bude snesitelnější. S manželem by to bylo horší, pokud je takový dobrodružný typ, taky to můj přítel tak má a letos skuhrá, že nejedeme na žádnou dovolenou, ale zase na druhou stranu už s 1 letým dítkem můžete někam vyrazit no a nebo pošli partnera jenom s bandou přátel, aby si odpočinul od práce a neutrpěl váš vztah. Pak si zase můžeš vzít chvilku pro sebe ty, třeba by na víkend pohlídal nebo babička
-
18.8.2015 18:11
Myslím, že 2 děti jsou na dnešní dobu v pohodě. Jde hlavně o to, zda ho chceš ty a zda ho chceš hned.nepises kolik ti je let, jak moc musíš na druhé spěchat.
První sem měla neplánovaně ve 24 letech. Když manžel začal mluvit v době 2-3 let dcery o dalším, váhala sem. Nechtela sem byt doma, chtela sem mezi lidi-do prace. Nakonec sme se po pár letech rozvedli.
Pak sem byla sama, ale tgouha po druhém dítěti se začala objevovat. Abych to zkrátila, druhé se povedlo když mi bylo 36 let. Už to nejsou parťáci na hraní, ale každému z nich sem mohla a mužů dopřát čas, který vyžadují a potřebují.a já si druhé mateřství o to více užila.
Pokud mas deti odd sebe 2-3 roky, jsou to parťáci.když pak více jak 5 let,více si to asi uzijes ty a více o to stojís, ne ve smyslu, že další dite muselo být i když jsi třeba nebyla na něj připravena. -
18.8.2015 13:16Taky jsem se rozhodovala podobně jako vy. Nakonec jsem do toho druhého šla, je mezi nima 23 měsíců. Nebudu lhát, někdy je to docela zahul, ale těším se, až povyrostou, jaké to budou parťačky
-
18.8.2015 13:28
Já jsem do druhého dítěte šla. Druhé těhotenství jsem zjistila týden po 2. narozeninách prvního dítka. Teď mám skoro tříletého lumpíka a 2 měsíční princeznu. Mé rozhodnutí jít do toho bylo hlavně z toho důvodu, že mi bylo 31 a věděla jsem, že později už se budu na dítě cítit stará a bála jsem se, že to nepujde, jelikož na první jsme čekali 19 měsíců. Druhé šlo nakonec napoprvé. My jsme ale od začátku věděli, že budeme chtít víc než jedno.
Ano, je to návrat k tomu, že nikam nemůžeš, nic nepodnikneš, máš kupu starostí navíc, míň se vyspíš, víc pereš...no však víme, co je kolem mimča. Nicméně nelitujeme, úsměv princezny stojí za to a navíc brácha se neskutečně srovnal, je pomocník a má ségru moc rád. Je pozorný a milý. Když jsem otěhotněla, byl zrovna v období vzdoru, měl plenky, neuměl se obléct a dnes mám samostatného kluka, který chodí na nočník, obléká se, nají se, dá se s ním do jisté míry domluvit...pro to první dítě je 9 měsíců strašně dlouhá doba a může projít vývojem k lepšímu. I k horšímu samozřejmě. Ale bez dětí je život prázdný a samotnému synovi by jednou bylo smutno -
18.8.2015 14:11
Ahoj, tohle téma řeší skoro každý, po první dcerce (čertíkovi) jsem se obávala také, do druhého jsme šli
a nelituji, když se malý narodil byly jí tři roky, to už bylo pro manžela super, byla partačka, takže když jsem nemohla já s miminkem , tak mě zastoupila a podnikala s tatínkem výlety i kratší dovolené, kola, stan.. vlak a tak, tatík byl spokojen a dcerka nadšená, že se mají pro sebe (také to moc s miminama neuměl
a já byla spokojená také. ted čekáme třetí a už se ničeho nebojím.....
Jinak vím, že dva roky u dítětěte je hodně náročné, ale bude se to v mnoha ohledech měnit rychlostí blesku , já si pro jistotu pořizuji děti minimálně po třech letech a jsem spokojená a mám pocit, že se to dá zvládnout v pohodě -
18.8.2015 14:25Pořídit si dvě děti? No jasně!
Je to super - a to myslím bez ironie. Mám děti tři roky od sebe a nemůžu si to vynachválit. Starší mrně je bez plen, docela samostatné a tak mi "pomáhá" s péčí o mrněnku. Nosí mi vlhčené ubrousky, když malou přebaluju, dává jí dudlíka, když pláče a důležitě mne upozorňuje, když se mrňule přes den vzbudí Ano, občas je to na palici, ale v drtivé většině případů je to fajn. Navíc s druhým dítkem už je to brnkačka. Víš co a jak, neřešíš pitomosti, máš všechno nacvičené a vyzkoušené, znáš úskalí svého bydlení... A až povyrostou, tak si vyhrají spolu (mimo jiné se naučí dělit, takže z nich pravděpodobně nevyrostou takoví "sobečci" jako z tvého manžela) a ty nebudeš mít takovou hoňku. A co víc, bude to snazší i když si pak budou hledat partnera/partnerku, protože budou vědět, co je to kompromis. Neboj, druhé dítko je opravdu daleko větší pohoda než první. Já se taky klepala a teď se sama sobě jenom směju - strach má velké oči -
18.8.2015 20:51Za mě hovoří tahle reklama na cocacolu:
