jak na zlobivé děti?
Milé womenzonky,
jistě je tu některá, která pracuje ve školní družině nebo s tím má nějakou zkušenost. Nemohly byste mi prosím poradit, jak na velice zlobivé děti, které nechtějí pracovat ve skupince s ostatními, ani jako jednotlivci? Nic je nebaví, krom toho, že rádi ubližují ostatním a straší druhé. Pochvaly nezabírají a když jim člověk napíše poznámku, ani to nemá pro ně žádnou váhu. Vysmějí se. Díky za jakoukoli reakci. Jsem z toho nešťastná, práce mě baví, ale díky těmhle zlobilům mě štve, že je to na úkor těch hodných.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
13.12.2016 23:49Dobrý večer
. Prvně bych asi hledala příčinu a ptala se "proč?". Chce to promluvit si s dotyčným dítětem (mezi 4 očima) - hodně se ptát, nechat dítě mluvit, pozorně naslouchat, zkusit navodit atmosféru spolupráce. Zjistit, jak by si ideálně představovalo čas strávený v družině a zda se tomu lze nějakou hrou/prací přiblížit. Zkusit se domluvit na pravidlech, která se budou dodržovat a upozornit ho na důsledky, které vyplynou z nedodržování.
Pokud to nezabere - promluvit s rodiči, zjistit, zda je dítko zdravé (nejen fyzicky ale i psychicky - někdy se za to stydí a v papírech to neuvedou!), dál, jak to rodina řeší, a zda o problémovém chování vůbec vědí (či jsou schopni si to alespoň připustit). Velmi důležité (asi úplně nejdůležitější) je , jaká je situace v rodině.
Myslím, že komunikace rodič-dítě je úplně zásadní. Sama jsem zažila případ, kdy mi do třídy chodila problémová holčička - nejprve jsem si myslela, že záměrně provokuje, později vyvstalo podezření na zanedbávání rodičovské péče - po promluvě s maminkou jsem se dozvěděla, že holčička trpí poruchou krátkododobé paměti.
Další případ velmi zlobivého chlapečka jsem také rozsekla až po půl roce - tehdy jsem se dozvěděla, že se rodiče rozváděli a kluk byl zcela rozložen z rozpadu rodiny a ze dne na den nastolené střídavé péče, zlobení byl prostě jen ventil. Kéž bych to bývala věděla, přistupovala bych k němu citlivěji
Dítě se může nudit a dělat "bordel" z tisíce jiných důvodů, mnohé mohou být řešitelné - některé (narážím na první reakci) jsou ale řešitelné obtížně anebo vůbec. Doteď jsem mluvila o "běžném" zlobení.
Před čím bych určitě nezavírala oči - tj. zmíněné ubližování. Che to samozřejmě odlišit, kdy se děti vzájemně pošťuchují (ani to, že se dva kluci poperou bych neoznačila za ubližování).
Varovný moment nastává ve chvíli, kdy se ve vztazích dětí objevuje rozložení rolí pachatel(e)/oběť (i). Toto již zavání šikanou, dle zákona ČR jde o trestný čin. Mělo by o tom vědět vedení školy a podílet se na řešení. V extrémním případě lze pachatele šikany vyloučit (vylučuje se i ze škol, z družiny by to mělo být ještě snazší).
Nakonec bych dodala dvě věci. Opatrně s rozlišováním děti na "ty hodné" ("ty poslušné" - dělají co chcete) a "ty zlobivé" (neposlušné). Příliš velký tlak na bezhlavou poslušnost může být pro děti fatální - ony pak zůstávají poslušné vůči jakékoliv autoritě i ve vyšším věku a tu v 17 letech může představovat třeba místní feťácká parta. Nejsem ani příznivec odměn a trestů, spíš bych upřednostila formu zpětné vazby. Snad by Vám pomohla pomoci kniha "Respektovat a být respektován".
Za poslední - a omlouvám se, že píšu slohovku, ale velmi jste mi připomněla mě - nemalé procento dětí v současné době JE nezvladatelné, nepomáhá jakákoliv snaha o spolupráci, vysvětlení, domluvu. Nerespektují hranice, nerespektují ostatní - vyrostli v rodině bez hranic. Vy se můžete snažit je korigovat, ale to je vše. Škola má hlavně vzdělávací roli. Tu výchovnou - za rodiče - není schopná (a ani nemůže) přebírat. Není to ani ve Vaší moci. Radím zkusit to akceptovat tak, jak to je, některé věci nezměníte. V opačném případě byste se mohla dopracovat k syndromu vyhoření - tak jako já před třemi lety . Hodně štěstí, ať Vás práce i nadále baví a dělá Vám radost. -
14.12.2016 10:19Já bych taky zkusila individuálně si promluvit s rodiči, zeptat se, jak se dítě chová doma, popsat, jak se chová v družině, hledat s rodiči příčinu a chtít hlavně PO NICH, ať s dítětem pracují na nápravě, včetně návštěvy PPP, pokud k tomu bude důvod.
Výchova je práce především rodičů, ale v poslední době mám pocit, že rodiče mají na prvním místě svou práci a "starosti" s dětmi přesouvají na školku, školu...
Pokud se rodiče budou cukat a nebudou chtít spolupracovat, tak bych zvážila i vyloučení dítěte z družiny, Pokud vím, není to nároková věc, a pokud dítě nedokáže dodržovat nějaká aspoň základní pravidla a ještě ubližuje druhým, tak tam prostě nemá co dělat, protože touhle situací asi nezaslouženě trpí ty "hodné" děti, kterým se asi nemůžete věnovat tak, jak byste chtěla, protože neustále rovnáte a hlídáte ty "zlobivé". Možná aspoň zmínit to jako krajní řešení před rodiči by mohlo pomoct, hlavně na ty, kteří mají sami školu na háku, na děti nemají čas a ať se učitelky starají, že jo... -
14.12.2016 20:21
Ještě přikládám dva vtipy, které to podle mě dost vystihují...
-
13.12.2016 20:44
Nabídnout rodičům pedagogicky psychologickou poradnu a víc číst o dětech s poruchami. Většinou to je ale tím, že na ně doma rodiče kašlou a prostě je neumí vychovat a tak si dětičky myslí, že můžou všechno.
Přímou zkušenost nemám. Ale mamina je učitelka už hoooodně dlouho a vidím to na ní pořád. Stačí jeden takový a rozhodí jí celou třídu. Chce to velmi dobře vybudovat autoritu. Jestli ji nemá dítě v rodiči, pak to bude muset být ve vás. Každopádně pevné nervy 
-
14.12.2016 6:00
Dala bych jasný pravidla. Ten kdo nebude chtít pracovat na daném zadání dostane nějaké cvičení z češtiny nebo matematiky. Pokud budou mít děti řeči i na tohle tak říct ze družina je mimoškolní zázemí kde činnost určuje vyučující ( vychovatel). Hlavně nesmlouvat a nepolevit jinak ti budou skákat ještě víc po hlavě.
