jak se vyrovnat s neplodností
Ahoj holky,
prosím vás o radu, jak se vyrovnat s neplodností, miminko nepřichází, léčíme se již delší dobu v CAR, podstoupili jsme už opakovaně IUI neúspěšně, teď je před námi IVF.
Okolo snad každá tlačí kočár, nebo oznamuje, že je těhotná. Každá takováhle zpráva mě úplně vytočí a zdeptá, samozřejmě nikomu nepřeju to, co prožívám, ale úspěchy jiných mě strašně zraňují, zvláště, když nezapomenout dodat...a to jsme se snažili měsíc, dva...
Snad se tu najde někdo, kdo prožívá třeba totéž., kdo mé pocity pochopí, a poradí, jak se s tím vyrovnat. Už uvažuji nad návštěvou psychologa. Partner pro mě moc oporou není, samozřejmě ho to trápí taky, ale je dost výbušné povahy, takže mě pokaždé když brečím naopak vynadám že "zase už řvu".
Nevím jak se s tím srovnat a kde najít energii na pokračování.
Související články v encyklopedii
-
Jak na sobě poznat případné těhotenství
Příznaky těhotenství
Snad každá žena na sobě minimálně jednou v životě hledá těhotenské příznaky, ať už s očekáváním či strachem. V obou případech můžeme vidět příznak i v malém píchnutí, a tak je tu pro vás malá nápověda.
-
Jak si dopomoci k těhotenství
Snažilkovské metody
Přejete si mít miminko? Občas je potřeba tu přírodu trošinku popostrčit. Přečtěte si několik rad, které je při snažení určitě dobré znát.
-
Asistovaná reprodukce v kostce
Umělé oplodnění
Mnoho párů dlouho se snažících o početí potomka se často obrátí na specializované centrum pro léčbu neplodnosti (IVF centrum, neboli centrum asistované reprodukce CAR). Jak v takovém případě postupovat, co čekat a na co se připravit?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
6.3.2011 19:33ahoj, tak to mě moc mrzí. A když tohle čtu, mám dojem jako bych to psala já. Jsem na tom úplně stejně. Snažíme se od léta 2008 a mě už dochází síly. Naprosto to co píšeš chápu, ráda bych Ti pomohla, ale nevim jak.....Snad Tě jen potěší, že nejsi sama, kdo tohle prožívá a pěkně se v tom plácá
((( -
6.3.2011 20:53
Hlavu vzhůru. Zatím jste nevyčerpali všechny možnosti. Po IVF se může zadařit. Moje kamarádka teď čeká po IVF dvojčátka. Pomoc psychologa bych na tvém místě klidně vyhledala. Pomůže ti to. Vypovídáš se u někoho, kdo má nad věcí nadhled. Chlapi se občas o takových věcech neradi baví. Berou to jako svoje selhání, když nejsou schopni splodit dítě. Naštěstí je dnes medicína tak daleko, že se vám snad zadaří. S těhulkama okolo tebe, tomu rozumím. Prožívala jsem něco podobného. Všechny ženské okolo byly těhotné, když my jsme se marně dlouhé měsíce snažili o dítě. To člověka hodně zraňuje. Závist je přirozená, nelámala bych si s tím v tomto případě hlavu. Mě nejvíce v době snažilkování ranil můj nadřízený, jehož manželka šla za dobu jejich soužití už na třetí potrat, protože jsou tak nezodpovědní, že nepoužívají žádnou ocharnu. Doma mají dvě zdravé děti a další už nechtějí. S tím jsem se nemohla vyrovnat. Já, která po dítěti toužila a dala by za to duši na straně jedné, a oni, kteří přes svoji nesmírnou plodnost byli tak nezodpovědní, na straně druhé. Dodnes mi je z nich na zvracení. Energii musíš hledat v sobě a v lidech okolo, v tom, co tě baví. Ale hlavně nesmíš přestat věřit.....
-
6.3.2011 20:05Ahojky.Tak to jsem na tom stejně. My se taky snažíme už přes dva roky. Mám za sebou laparoskopii s odstraněním jednoho vejcovodu
( Takže šance na přirozený otěhotnění zase menší. Čeká nás IVF. TAky mě příjde,že kolem mě se to jen rodí a my pořád nic. Člověk si pobrečí. Tak nevěš hlavu,je nás tady víc a možná některé na tom ještě hůř. Držím palečky,ať se brzo zadaří. -
7.3.2011 8:57Ahojky. I já se přidávám (a určitě nejsem poslední), je nás tu opravdu dost, početná parta snažilek. To že jiné mají děti, vnímáme daleko intenzivněji, než kdyby se nás to nijak nedotýkalo a většinou to neseme všechny dost těžce. Pomoc psychologa bych klidně vyhledala (já už kvůli tomu chodím, snažíme se tři roky a třikrát jsme o mimi přišli), pomůže ti trochu srovnat psychiku před tím IVF a tím se také trochu zvednou šance. Být v pohodě je pro nás to nejdůležitější i když zároveň to nejtěžší, ne-li nemožné (zvlášť pokud se v tom patláme samy).
Myslím že jsme tu dost silná komunita snažilek, které přesně znají tvé pocity a na které se můžeš kdykoliv obrátit, vypovídat se (leckdy už jen to pomáhá) a často dostat i dobrou radu. -
7.3.2011 10:20Ahoj, nebuď smutná, já taky patřím mezi urputné snažilky
) A to od ledna 2008. Podstoupila jsem vše možné a za měsíc mi čeká 2. IVF. Taky mívám takové ty stavy beznaděje, vzteku, zlosti a nenávisti, proč jiným to jde hned a my stále nic a přitom bysme byli perfektní rodiče, určitě ty nejlepší. Jenže nepřestávám věřit, že se to zadaří. Manžel mě dost podporuje, ale bohužel nemá moc pochopení k mému období před MS, kdy chytám plačtivou a smutnou náladu a já se mu ani nedivím. Nadávám si sama sobě a sbírám v sobě sílu, abych to zvládla. Jeho to taky moc trápí, ale kvůli mě z toho nechce dělat smysl života, snaží se mě přeorientovat na jiné myšlenky, když vidí, že mám zase "své období". Proto, když mám splín, raději se vypíšu do deníčku, hodně mi to pomáhá, říkám mu smutníček Hodně mi pomáhají holky tady odsud, hodně podpoří a jsem jim za to vděčná. Takže kočko, seber se a to zvládneš překonat. Teď skončí ta hnusná a studená zima, začne nové roční období, jaro a vše pokvete, tak věř, že i my rozkveteme štěstím ) Moc ti držím pěstičky, abys to zvládla. A psychologovi se rozhodně nebraň, když ti to pomůže, tak tím líp. Já zatím zkouším smutníček ) -
6.3.2011 21:37Ahojky...patřím též mezi Vás,akorát jsem dospěla k názoru že v létě jdem na poslední pokus a pak se děj vůle boží..A to na boha nevěřím.Já si říkám.Přej a bude Ti přáno.Nevěš hlavu IVF máš teprve před sebou.Podívej na ty který to mají několikrát za sebou a nic.A přesto bojují.Věř že v tom nejsi sama.Tak hlavu nahoru a mysli pozitivně.!!
