je mi 17 a musím se doma ptát zda mohu ven
Ahoj, potřebuju poradit.
Nemůžu mít normální den bez toho, aby mi máma, nebo její přítel něco nezakázali. Když jdu s někým ven, musím mámě psát s kým jdu a kam jdu ale né, že jí to napíšu př.: jdu ven s někým přijdu v tuhle dobu.. ale musim jí to psát otázko, jako můžu prosím jít blá blá.. A když přijdu o 2 minuty později, protože mi třeba někde ve frontě stojí autobus, tak jsou hned naštvaní a že příště nikam nejdu. Mám bratra, který pořád sedí doma u PC a jemu říkají, ať chodí ven a mně, že pořád někam chodim. (A to nechodim na akce a chodim domu do 9 max) Mám čtvrt roku přítele a oni nedokážou pochopit, že s ním chci trávit čas. (už ho znají a říkají, že je v pohodě) Fakt mě to štve, pořád poslouchám od ostatních kamarádek, jak chodí na různý akce atd.. vrací se domu třeba i další den k večeru a nikdo je tolik nehlídá. (Akce mě ani tak nelákají, spíš bych chtěla být více času s mým klukem) Jako chápu, že má o mě mám starost, ale tohle je fakt přehnné 
Nebo třeba to kam jdu o víkendu musim hlásit do předu a když to neřeknu, tak mi zakážou kamkoliv jít :/ nebo třeba když jdou do divadla, které jim např. začíná v 7, tak musim být do půl 7 doma, abych jim stihla před divadlem zavolat, že jsem doma..
Přitom mi bude skoro za měsíc 17 a jsem slušná a zodpovědná. :/ Prosím, poraďte mi, co mám dělat
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
30.10.2014 19:21
Tvoji rodiče tě mají určitě rádi a bojí se o tebe... Ale nic se nemá přehánět. Zkuste se s mamkou domluvit na nějakých pravidlech. Vezmi si za svoje např. nějakou práci doma, třeba vysávání a umývání podlah. Slib, že dodržíš, že (třeba) každé úterý a pátek vytřeš všude podlahy a vyluxuješ. Odměnou za to, že ukážeš, jak jsi zodpovědná a velká, ti bude, že ti dají víc volnosti a důvěry. Určitě bych o tom s nimi promluvila, protože už jsi fakt dost velká na to, abys nemohla nikam bez zeptání jít
-
31.10.2014 7:14No, kdyz mi bylo 17, taky jsem se mamy ptala, jestli muzu tam a musela jsem striktne dodrzet dobu prichodu, jinak byl problem. To mi zaridila moje segra, ktera nikdy nebyla schopna prijit vcas. Nahlaseni vikendu dopredu je uz tak nejak slusnost. Zase mi to neprijde az tak zvlastni. A to jsem ve vysledku rada, ze jsem tenhle vek mela v dobe mobilu a nebyl problem mame poslat smsku a nebo zavolat. Jen pro pobaveni, nasi jsou rozvedeny a kdyz jsem nahodou nekam chtela jit, kdyz jsem byla u taty, musela jsem byt do deviti, pul desaty doma. Oproti tomu byla mama v klidu. A ted zpetne ji chapu. Proste maji o nas rodice strach a nastaveni nejakych hranic pece o dite a jeho svobody je asi fakt hodne narocny. Nemej jim to za zly
pouzila bych obligatni - to poznas, az budes mit vlastni dite. Synovi je teprve rok a pul, dychala bych za nej a myslim, ze to se nikdy nezmeni. A i kdyz udelam vsechno proto, aby z nej byl slusny a spolehlivy clovek, bat se o nej budu, protoze venku kazdy takovy neni.. -
30.10.2014 23:10
Hele neboj, vím, že se to často nedá vydržet, ale moji rodiče byli stejní. Jenže já byla jedináček, ale ještě ve 20 jsem musela být v deset doma. A i teď se o mě furt starají je mi 22 a furt dozor. Kam jdeš s kým jdeš kdy se vrátíš. A znáš to pravidlo dokud jsi u nás doma tak o tom rozhodujeme. Nelíbí se mi to, na druhou stranu prostě s tím nemůžu nic dělat. Oni byli takhle vychovaní a já se s tím musím smířit
ale taky se těším až budu moct sbalit kufry a tradá -
31.10.2014 6:44
Ja to mela takhle i v 21 letech. Chodila jsem do prace a taky s nynejsim manzelem. Kdyz jsem u tehdy jeste pritele chtela prespat - tukali si na celo, jestli to jako myslim vazne. Z prace jsem jezdila ve ctyri, sla jsem k priteli a v DEVET jsem musela byt doma. Pak jsem si sbalila kufry a prestehovala se k nemu. Kdyz jsem od 17 let zacala chodit obcas na diskoteky, musela jsem jit jedine s partou (abych nesla sama domu) a do pulnoci doma - jenze kdo s tebou pujde v pul 12 domu, kdyz v pul 11 se to teprve spravne rozjizdelo... Kdyz jsem se pak odstehovala k priteli, moje o 18nactileta sestra si uz mohla delat co chtela (vikendy u pritele, diskoteky do rana,..) Ale ted, kdyz na to koukam zpetne, jsem rada, ze me nasi drzeli zkratka. Byla bych asi dneska uplne jinde, z uplne jinymi zkusenostmi (a taky jsem si rikala, jak jsem byla rozumna) Nemuseli to teda tolik prehanet, ale neni to k zahozeni
Jenze to mozna ocenis az za par let. Oni to delaji proto, ze te maji radi (ikdyz nekdy je ta laska az dusiva) -
30.10.2014 21:00
Záleží jaká je s nimi komunikace, ale možná by to chtělo "správně" formulovat věty. Obsah věty, tedy jsem zodpovědná a můžeš mi věřit je dobrý, ale záleží i jak to řekneš. Možná kdybys začala nějak: Mami, vím, že mě máš moc ráda, proto vím, že se o mě bojíš, .... a dál pokračovat že jsi zodpovědná a jak se snažíš jim pomáhat a že bys ocenila, kdybys mohla být s přítelem, bez toho abys měla potom výčitky, že je zanedbáváš apod.
-
30.10.2014 23:11
stejně tak z vlastní zkušenosti vím, že u mě nepomohlo ani rozmlouvání ani ň prostě pro ně to tak doma bylo taky a stop
-
31.10.2014 12:05bohužel, toto moc nezměníš dokud budeš bydlet doma. bydlíš doma a musíš držet pravidla, která tam jsou nastavená. at je ti 15,17,20 nebo i více let.
v tomto věku jsou za Tebe rodiče stále zodpovědní. a navíc mají oprávněný strach - zpoždění nemohou vědět, zda bude jen pár minut, nebo více. takže na místě je vždy se ozvat - mám zpoždění. i když by jsi měla přijít jen pár minut po tom, co jsi se ozvala. budou vědět, cos e s tebou děje a ten největší strach opadne. prostě nastavit a dodržet pravidla - jdu tam a tam, tak se třeba ozvu, že sem v pořádku dorazila - smskou, pak že odcházím - klidně opět smska. při zpoždění - zavolat - smsku nemusí přečíst včas a ty se vyhneš dokazování, ež si psala včas. zavoláš řekneš jen že máš zpoždění - třeba i důvod - zácpa na cestě, ujel bus, bus má zpoždění...rodiče se uklidnía uvidí, že chápeš jejich obavy. pak nebude tolik problémů aby jsi se vracela i v době divadla později. klidně napíšeš jen sms - sem doma
oni si přečtou třeba o přestávce.
