jsem z mé třídy na prášky

Dobrý den, chtěla bych se podělit s mým příběhem a se kterým bych chtěla od některých pomoct, co mám dělat. Jde o to, že před rokem jsem se přestala bavit s mojí nejlepší kamarádkou(důvod neznám, důvod ví jenom ona ale ještě mi ho nedokázala říct), pak jsme celý měsíce na sebe jenom divně koukali ve škole. A na vánoce jsme si museli dávat dárky, protože to na nás takhle zbylo... No a pak zase jsme se jenom na sebe dívali. A já v duchu doufala, že se aspon spolu budeme bavit jako dvě rozumné starší holky, ale ne! Co jsem nečekala? Nečekala jsem to, že po necelým půlroku poslala někomu ze třídy moje trapné fotky, které jsem před x lety (7let jsme se spolu bavili) kdy jsme se ještě "bavili" jí přeposlala a ona zase mě ty svoje. No a ten komu to poslala, poslal dál... Takže to pak viděla celá třída, prvně jsem si z toho nic nedělala, ale pak jak jsme zjistila, že přeposlala asi 7 nejhorších fotek, které mohla vybrat!! Tak jsem se na ní naštvala, pořád jsem a poslala jsem její fotky... No a ona poslala zase další jiné fotky a já jsem si myslela, že jsme tentp rok po rozpadu zvládli v celku dobře(až na moji psychiku to bylo ok), ale ono to teprve začíná... Sice jsem teď v 8. tř. a po prázdninách jdu do 9. tak se už moc dlouho neuvidíme... Což jsem hrozně ráda... Protože se pak neuvidíme snad už nikdy! Ale je mi zase líto, že jsme se bavili takhle dlouho a jak to zkončilo nebo že se neuvidím s dalšími kamarádkami a kamarády. Mám je totiž moc ráda, ikdyž mi dělají zle, rýpou do mě, říkají otravné přezdívky nebo když se mě někdo dotkne dostane mor nebo lenkovinu (rakovinu, atd..), nebo si ze mě dělají srandu (kluk: chtěla bys se mnou chodit? já: klidně kluk: tak jo... zítra ráno kluk: hele to byla jenom sranda, já: aha, víš já jsem taky jenom žertovala.... (v tom poslením jsem tomu klukovi lhala abych nebyla za blbku.) tohle všechno už jsem to 5 let zkoušela přežít, ale zatím jsem to zvládla, ale to co mi udělala ta kamarádka je už na mě moc... A nezvládám to psychicky, nevím co mám dělat a bojím se když to někomu řeknu, že to bude ještě horší.. Ale já nechci!! Já bych se s tou kamarádkou chtěla zase bavit, aspon jenom trochu to by mi stačilo, pak totiž budu smutná, protože takhle dobrou kamarádku jsem nikdy neměla, ale asi když mi to nedokáže vysvětlit to asi nemá cenu nebo jak myslíte vy? Jsem přemýšlela, že bych to nějak řešila, ale zase si říkám není už pozdě?? Doufám, že vám nevadí takhle dlouhé zprávy.