kdybych byla těhotá tak přítel řekl že bych to musela dát pryč
nejspíše jsem těhotná bohužel přítel mimi nechce a já nevím zda bych se ho dokázala vzdát... řekl že pokud se to potvrdí pujdu si interupci jenže mám strach že potom už nebudu moct mít děti a hlavně že to nezvládnu psychicky nezvládla.... nevím co s tím :/
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
31.3.2013 23:00
souhlasím, přesně tak řiď se tím co cítíš ty!!! Rozhodně bych se od nikoho nenechala do potratu tlačit pokud bych to opravdu nechtěla. A jsou i jiné možnosti, například dát mimi k adopci, je spousta párů, kteří mít miminko nemůžou a moc by ho milovali! Ale myslím, že tohle řeš až v momentě, kdy to nastane!
-
1.4.2013 14:21
Řeknu ti, co se stalo mé kamarádce: otěhotněla a nejdříve se oba s přítelem radovali. Nebylo to sice plánované, ale řekli si, že si to nechají. Skoro ve 3 měsíci se pak přítel mé kamarádky rozmyslel a řekl jí, ať jde na potrat. Ona se zalekla asi jako teď ty a na potrat šla a následky si nese dodnes. Asi rok se šíleně trápila, skončila dokonce s depresemi v psychiatrické léčebně a následky má dodnes. S přítelem se rozešli a ten toho mimochodem lituje taky. Takže pokud se na to necítíš, tak to nedělej, potrat není sranda...
-
31.3.2013 22:57
ahoj, tak za 1. řeš to, až když si budeš určitě jistá, že těhotná jsi, třeba těhotná nejsi... za 2. pokud si nejsi jistá, nechoď na potrat a poslechni svou intuici.. je hodně škoda, že se tolik žen staví k možnému otěhotnění tak nezodpovědně, když jsou takové možnosti ochrany...
nicméně ti přeju hodně štěstí... -
2.4.2013 11:33
Kdybych já náhodou otěhotněla, tak by mě manžel také hnal na potrat (dítě už máme). A jedno vím určitě - nešla bych, i kdyby se na hlavu stavěl...Ne kvůli strachu, že už bych nemohla už otěhotnět, ale kvůli strachu ze svědomí. Nezvládla bych ten pocit, že jsem zabila...
Možná teď někoho pobouřím, ale když by nebyla jiná možnost (a hrozilo by, že na děti zůstanu sama a nezvládnu je zaopatřit), tak bych miminko nabídla k adopci... Jasně žila bych s pocitem, že někde žije moje dítě, ale alespoň by to byl pocit, že ŽIJE. -
1.4.2013 9:12
Urob to, čo chceš ty. Je to veľmi dôležité rozdodnutie-na celý život, Neviem, koľko máš rokov, ale ak naozaj nie ste ešte na dieťa pripravený, je mnoho párov, ktoré sú pripravené dať malému človiečiku lásku. Ale myslím, že za 9 mesiacov tehotensva si obaja rodičia vypestujú k dieťatku vzťah. Možno je to len šok zo zodpovednosti. Nemaj strach, isto ti pomôžu rodičia a uvidíš, že to bude radosť.
-
1.4.2013 21:23
Rozmysli si to sama, nenech se nutit. Příště zodpovědnější přístup k antikoncepci.
Zamysli se také nad svým přítelem, jestli tohle je opravdu ten člověk, se kterým chceš být i nadále. -
1.4.2013 22:13
Řiď se svým srdcem. Přítel si následky neponese, takže by tě neměl do ničeho nutit. A ani nemůže. Jestli to cítíš tak, že si chceš dítě nechat, tak to udělej, kdybys totiž šla na interrupci s přesvědčením, že to není správné, tak by sis mohla nést následky, jak psychické tak fyzické po celý život. A ještě jednou: NIC NEMUSÍŠ! Jednou budeš muset jen umřít. Ale do té doby jsi svobodná, máš svobodu volby, tak toho využij. Já bych přítele poslala do háje, toto mi říct, upřednostnila bych rozhodně sebe, své zdraví a pohodu, před jeho sobectvím a nezodpovědností. Když tě nehodlá podpořit, tak ať jde jinam. Já kdybych "musela" a šla kvůli příteli na potrat, tak by se náš vztah rozpadl, nemohla bych se mu podívat do obličeje, byl by mi odporný. Tak proto... raději bych riskla, že ztratím jeho, než abych ztratila samu sebe a jeho následně k tomu. Promiň, jestli je to zmatené, píšu svoje pocity. Párkrát už jsem o tom taky uvažovala ale příteli jsem řekla předem, že kdyby se někdy stala nehoda, tak dítě je pro mě boží dar, nedotknutelné a já ho budu chránit. A jestli se odváží jen vyslovit slovo potrat, tak ho vykopnu ze dveří a do smrti ho nechci vidět.