když nejsem s přítelem, tak furt brečím
Zdravím všechny, potřebovala bych poradit. Mám problémy s přítelem. Vůbec nic mě nebaví, ani chodit s kamarádkama ven, jen jsem doma a brečím a nedokážu to nijak zastavit. Když chodím do školy tak to jde, ale stejně když přijedu domu tak je to zase nanovo. Jakmile jsem s přítelem tak je mi strašně dobře, i když se pohádáme tak i přes to je mi fajn. Vůbec si nevím rady, už jsem si koupila i přírodní "lék" proti depresím a úzkosti, ale připadá mi to, že to stejně nepomáhá. Poraďte.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.9.2014 15:26A proč pláčeš? Protože nejsi s ním? Nebo tě on nějak trápí?
-
3.9.2014 16:46A nejsi na příteli až nezdravě závislá? Je fajn když jste spolu, ale taky máte každý svůj život, nežij ten jeho, žij svůj. Přece máš nějaké koníčky, přátele, se kterými si ses scházela dříve než si přítele poznala, nezapomínej na ně. Není pro vztah dobré, když jste neustále spolu, postupně se omrzíte. A taky z vlastní zkušenosti vím, že chlapi potřebují svůj prostor
stejně tak i holky, každá se potřebuje vypovídat, svěřit s holčičíma věcma, je to potřeba 
.. Jak dlouho jste spolu? Zamilovanost někdy ovlivňuje člověka tak moc, že zapomíná na svět okolo sebe -
3.9.2014 22:23Tak buď je závislost. To by se příznaky zmírnily, kdybys s ním pár dní vkuse nebyla a neviděli jsme se, třeba týden. Takhle jsem kvůli bývalému poztrácela svoje koníčky. Bývalý vždycky v neděli odjel na vysokou a v pátek se vrátil a pátek, sobota jsme se viděli. A já vždy celou neděli, pondělí a úterý byla mimo a nešťastná, jak kdyby mi někdo usekl ruku a ta mi chyběla, takový hrozný pocit necelistvosti. Ve středu už se to začalo upravovat, čtvrtek dobrý a v pátek přijel a bum nanovo. Po čase mi to ale už začalo lézt na nervy a to tak, že jsem ve čtvrtek vždycky nadávala a přála si, ať nejezdí, protože mě to neskutečně omezovalo a štvalo mě to. Už jsem si připadala jako magor, že ho nechci vidět, ačkoli ho mám ráda. Upřímně, už to nikdy nechci zase zažít, nakonec jsem ráda, že jsme se rozešli a já jsem zase svobodná a nezávislá.
A nebo je to úzkost z toho, že vám třeba něco ve vztahu neklape a ty se bojíš toho, že by to mohlo skončit, toho, že tě opustí, nebo jsi prostě frustrovaná, ve stresu... taky může být.
Nebo je to kombinace obojího a to mi přijde nejpravděpodobnější. A co poradit to nevím, mě v té závislosti pomohl až rozchod, chvíli bolel ale pak se mi neskutečně ulevilo, ale my měli problémy i jinak. Vyzkoušej se s ním třeba týden nebo dva v kuse nevidět, nepsat si, jestli tě to přejde. Pokud jo, tak je to prostě nezdravá závislost a připoutanost.
