konec kojení

Ahoj,
tak já ti nepovím, jak se mi podařilo odstavit, protože to nás teprve čeká. Malé je necelých 11m a rozhodně si nedokážu představit, že bych ji už nekojila. Okolí taky občas zkouší mi říct něco jako jak dlouho ještě budu kojit atd, vlastně máme v rodině dva extrémy. Ze strany mých rodičů nekojil snad nikdo a naopak se strany rodičů mého přítele , konkrétně maminka přítelova otce a jeho sestra kojily všechny svoje děti velice dlouho ( až 5 le ) Takže to na mě hrne jen jedna strana. Každopádně tlaky z okolí vůbec neřeším, sama víc, co je pro moje dítě nejlepší..
Nesla bych to špatně psychicky taky, protože tu blízkost, kterou máme u kojení si myslím nic nenahradí - určitě budou oponovat nekojící maminy, že to jde i bez toho, asi ano, ale pracně..
Rozhodni se sama, jak to cítíš.. Tím jsem ti asi neporadila, ale snad ti něco z toho co jsem napsala pomůže..

Kojila jsem téměř rok, byla jsem za to ráda, ačkoliv to taky bylo občas na palici. Měla jsem to štěstí, že prakticky od nějakého 9. měsíce se dcera začala postupně odstavovat sama, až nám zbylo pouze poslední večerní kojení, ale to ji už taky moc nebralo a cca 3 týdny před prvními narozeninami konec. Musím říct, že se mi psychicky dost ulevilo. Tím spíš, že dcerka od cca půl roku začala trochu trpět atopákem, tak to byla taková trochu schizofrenie, z čeho to může být - jestli z něčeho, co jedla sama v příkrmech, nebo z nečeho, co jí doteď nevadilo a začala reagovat na něco v mé stravě. Nebo ze zcela jiného důvodu. Tímto aspoň odpadla jedna podezřelá věc a já se konečně mohla přestat hlídat. Možná to zní poněkud sobecky, ale vzhledem na to, že sama jsem vyrostla na sunaru, měla jsem cíl kojit alespoň prvního půl roku, což se mi povedlo a jsem za to vděčná. Nakonec to dopadlo, jak to dopadlo a ty další měsíce považuji již jako za bonus navíc. Určitě to nehroť, pro své dítko jsi už tak udělala, cos mohla a budeš-li se cítit líp, když to již zabalíš, není to již žádné selhání. Mléko je nadále důležité, hlavně z důvodu příjmu vápníku, ale živiny už děti v tomto věku čerpají hlavně z pevné stravy. Ať jste spokojené obě!

Já první také nekojila, pro jeho nemoc, druhé jsem chttěla kojit-rok, ze začátku jsem také vyhrožovala půl roku a dost, měli jsme velké potíže, které jsme ale zmákli, pak přišly dovolené u moře, tak jsem si nechávala kojení na cesty...a že budu kojit do roka. Malému je 18 měsíců a na jednu stranu bych ho odstavit chtěla, na druhou nemám sílu mu mlíčko ještě vzít. Přikrmuji už UM, ale už jsem si na kojo tak zvykla a kolikrát mi vytrhne trn z paty, jako zrovna dnes, že mě to pohodlí jídla a pití vždy s sebou zatím nedonutilo udělat radikální krok a kojení ukončit. Strop jsem si dala 20-24 měsíců a protože další mrně neplánujeme, pořád to beru taky jako to, že první jsem nekojila, teď to vynahradím sobě i malému-prostě se na to dívám pozitivně. Je pravda, že už nekojím na veřejnosti a přes den jen ve stavu nouze, ale v noci ho mám klidně u sebe a svým způsobem mě to hřeje na duši. A nijak zásadně to zatím neřeším. A jinak maminka i tchýně na mě také tlačí, ale já jim prostě říkám, že je to moje dítě a já rozhoduji, kdy mu moje mlíčko vezmu. Ale je pravda, že se necítím ani unavená, ani vyčerpaná, je mi dobře, sama sebe nijak neomezuji a občas už si dám i dvojku vínka, pokud možno po kojo, ale dám. Asi tak za mě...

Kojila jsem 25 měsíců, chtěla jsem to tak a nelituju toho. Nakonec jsme odstavili ze dne na den. Sice jsem to chtěla jen omezit na 1x denně, ale pak jsem shodou okolností nekojila ani večer, další den to samé, a když to syn zvládal, tak jsem si řekla, že nemá cenu ho ještě přikládat, akorát by v tom mohl mít zmatek. Nakonec jsem ráda, že to šlo takhle pěkně bez problémů, protože jsem byla na začátku druhého těhotenství, které mě samo o sobě dost vyčerpávalo, k tomu nevolnosti a na kojení už bych asi sílu neměla Nikdy jsem se v okolí nesetkala s názorem "proč ještě kojíš, vždyť už je to zbytečný. Spíš naopak mě všichni podporovali.
Je to jen naše rozhodnutí, jak dlouho chceme svoje děti kojit. Okolí do toho nemá vůbec co mluvit

Já měla v plánu kojit do 1 roku, takže mám názor jako Ty. Nad jsem jít nechtěla, přijde mi dítě moc velké a nechtěla bych dlouho čekat, než se konečně odstaví, nemluvě o tom, že mi to dítě přijde velké na to, aby bylo přisáté k prsu. Nakonec jsem kojila půl roku, tak se mi to vyřešilo samo. Uvidíme, jak to bude u druhého dítka.

já kojím 16ti měsíční dítě a je to pohoda. Docela si ty naše chvilky kojení užívám a prcek taky. Je mi jedno, co si kdo myslí. Z porodnice jsme odcházeli na příkrmu UM, doma jsme bojovali, až jsme se rozkojili a rozhodně s tím ještě nehodlám končit. Vyhovuje nám to tak oběma. Navíc umělé mléko do něj nedostanu ani v kaši a dost těžko bych do něj dostala větší množství mléčných výrobků, aby to odpovídalo tomu, co potřebuje. Doktorka mi v tom kojení fandí a nevidí v tom žádný problém.

ahoj, já kojila dceru až do 2 let. přestaly sme před odjezdem na dovolenou k moři, kde už sem nechtěla, aby se po mně na pláži plazila. zvládla to dobře, nechala si to v tom věku vysvětlit, že mlíčko už není, že došlo. jinak ten nátlak znám - manžel na mně taky tlačil, at přestanu, pořád sem jen slyšela (a to prakticky od narození dcery, že mlíko nemám a jen ji trápím hlady) at už konečně s kojením přestanua dělám něco užitečnějšího. při kojení to byly krásné chvíle, které patřily jen nám dvoum. i 11 měsíců kojení je krásných a je fajn, že aspon takto dlouho se zadařilo.