loučení při odchodu
Ahoj holky,
ráda bych znala názory a zkušenosti ostatních maminek.
Syn má něco přes rok a je problém, když mě vidí, že se oblékám a obouvám a chci odejít. Začne brečet, chytí mě za kalhoty a nechce se pustit, abyhc nemohla odejít. Když i přesto odejdu, začne hystericky brečet.
Když se z bytu vypařím aniž by o tom věděl, když je zabraný do hry, je to v pohodě. Ale prý je tento postup špatný a já bych se pokaždé měla se synem loučit při odchodu a zase vítat při návratu. Přiznám se, že zatím jsem pro co největší klid a tak odcházím, když o tom neví. Nestalo se, že by mě za tu dobu nějak hledal, většinou ani neví, že nejsem doma.
Jak to máte vy? Loučíte se nebo se prostě potichu vypaříte a zase se stejně tiše objevíte?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
12.4.2012 21:27Já bych řekla, že to dítě by mělo pochopit, že máma může taky někdy odejít, ale nemyslím, že se to má dělat násilím. Všechno je proces. Zvlášť v roce je dítě fixované hodně na matku. Zkoušela bych třeba odejít jen na minutu z bytu a postupně tu dobu prodlužovat, aby pochopil, že se zase vrátíš. Ale vždycky se s ním rozloučit a až přijdeš zase se přivítat. Udělat takový rituál, na který si on navykne.
-
12.4.2012 21:27Já se loučím, vezmu ho do náruče, dám pusinku a řeknu maminka se vrátí....také řve, ale manžel vždy říká, že asi ttři minuty, pak mu odvede pozornost a když -se vracím, malý je naprosto v pohodě, hraje si a když mě vidí, běží ke mě s o to větší radostí, musí se naučit, že odcházíš, tak jak děti plakatt nenechávám, tohle se naučit musí, ale lloučení musí být rychlé, žádné protahování a to platí pak i ve školce atd....
-
12.4.2012 21:47naše má 13 měsíců a ještě se nám nestalo, že by měla z mého odchodu hysterák - od narození prostě občas vyrážím pryč. ať je to třeba posezení s kámoškama, nějaký sport, mše svatá, nebo jen ven pověsit prádlo - nustále mě vidí odcházet ze dveří, tak je asi zvyklá. já zrovna nejsem z těch, které se novorozeňátka nepustí
mi nevadilo s ní nebýt, člověku se stýská, ale nebyl důvod učit ji na mou stálou přítomnost... -
12.4.2012 21:16
ahoj, nevím proč je tento způsob špatný, já četla opak, má se takto odcházet-když je dítě zabrané do hry, nevidím důvod, proč dítě stresovat... já jsem minimálně pryč, jsem stále s malou, když už někam vyjímečně jdu (větší nákup,kosmetika atd..), tak se mohu rozloučit, malá nepláče, protože má krásný vztah s babi, je s ní ráda, jen někdy volá mama, toť vše, ale nese to dobře...jinač je na mě dost fixovaná...
-
12.4.2012 21:34
Já teda zatím děti nemám, ale mám uplakanou neteř. Vždycky chce u mě zůstat a ve chvíli kdy maminka bere kabát z věšáku, tak je zle. Ale vymyslím vždycky nějakou činnost a řeknu maminko už běž do práce/obchodu..., protože my už máme moc práce. Zamáváme mamce z okna a je klid. A pak už si i tři dny nevzpomene
. Uvidíme co se mnou udělá moje mimi, teď se mi to kecá co? 
-
13.4.2012 9:21
Ahoj, tak my dávali malého k prarodičům, pak ho asi měsíc neviděli a začal hysterák, když jsme tam přišli a to jsme šli jen na návštěvu. Tak ho tam nenechávám, asi dle prarodičů jsem nenormální, protože on by si zvykl, ale jelikož ho poslední dobou moc nenavštěvovali, tak ho tam prostě nechávat nebude. Včera jsem to říkala manželovi, že dříve za ním chodili a ted skoro vůbec, že chápu, že nemají čas, ale at oni pochopí, že s ním přijedu na návštěvu, ale nechám jim ho tam, až na ně zase bude zvyklej. Taky jsem četla, že se to nemá, odcházet tajně, no neteři jsem to dělali, když je malej s manželem, tak se s ním normálně rozloučím. A když chodil na hlídání tak taky (ale nebylo to často asi 3-4x na dvě hodiny, tenkrát to zvládal dobře) Ted to asi nebudu hrotit. Když bude babička s dědou se s ním vídat častěji a malej si na ně zvykne, tak jim ho tam třeba na dvě hodiny nechám (oni jsou nadšený, že můžou hlídat), ale ted ne, malej je vidě 2x do měsíce a není na ně zvyklej.
