máma je na mě přísná, věčně na mě křičí a vše zakazuje,dokonce i přítele
Áhoj baby. Je tohle problém, opravdu? Nebo jsem přecitlivělá?
Je mi 17 let, žiju sama s mamkou. Často na mě křičí třeba kvůli tomu, že mně jezdí pozdě autobus, že za to můžu.. Nebo, třeba, když můj bus má spoždění, tak pak nestihnu spoj, který na mě čeká abych jela domů. A když ten bus má spoždění a já to nestihnu, tak musím 2 km domů pěšky a mamka na mě křičí třeba, že mi nevěří, že jsem schválně jela dýl, nebo třeba, že jsem ji dala na talíř o 1 bramboru, že sjem dostala 3, prostě kvůli každé blbosti na mě křičí, Pracuje s cikány, takže přijde domů utahaná a naštvaná.. A ze dne na den se změnila, najednou mi nedovolí spát ukamarády, u které jsem pořád spala, sotvna ji vidím 1 za měsíc už.
A mám přes 2 roky přítele a viděli jsme se vždy tak oběd, ale teĎ kvůli dlouhému rozvrhu a mamčinýmu nepřání, ho vidím jen 1 týdně, v Sobotu a to k němu chodím pěšky 4 km.
A teď jsem ji naštvala čtyřkou ve škole, tak mám do odvolání zákaz vycházení z domu, takže pořád pláču, nevidím přítele vůbec!.. A už mamka dříve taková bycla, pořád křičí, tak pláru už někde měsíce tajně, jsme agresivní, nechci jíst, žiju si ve fantazii, nedávám pozor nikde už, trápí mě vše, nemám na nic náladu.. Už když mamku vidím a je naštvaná kvůli něčemu, tak pláču.. Už mám strašný kruhy a bolí mě hlava, mám z toho horečku.. Ještě k tomu budou čarodějnice, tak nic a 1. máj.. Ještě k tomu jsme na střední, na které jsem nechtěla být, chtěla to mamka a donutila mě tam, tak mi to tam moc nejde..
Přítel mi tak staršně chybí, nosím jeho věci, jeho to taky štve, asi se zblázním..
Připadám vám praštěná?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
26.4.2014 23:18
jako chápu tě, moje mamka je fajn - normální, ale taky jsem byla její fackovací panák, sama ani zpětně nevím co jsem mohla udělat jinak, .... jen že se pak naši rozvedli a mamka si našla přítele, byla spokojenější a tehdy se to zpravilo, ale to už jsem s nimi nebydlela, ale i ségry říkaly, že se "zpravila". Právě jak se naši rozvedli, tak jsem s mamkou ani nechtěla kvůli tomu bydlet, protože bych to zchytávala ještě více (i ségry mi daly za pravdu a chápaly, takže fakt nic z mé hlavy). Co tak poradit, hádkami nic nezpravíš, jestli mamka není šťastná, tak prostě musí najít nějaký smysl života... aby byla šťasná a na tobě se nevybíjela....
Třeba teď mám s mamkou celkem fakt pěkný vztah, ale bohužel vyčetla jsem jí, že právě nikdy nepochválí, pořád mě kritizuje, (jsem teď sama maminka, takže pořád mi vytýká nedostatky, typu je málo oblečená, je hodně oblečená a pod. kraviny..) takže jsem jí to řekla a ona to neunesla a přiletěla moje ségra a ty jsi nejlepší maminka... teď ve 30 jsem teprve pochopila, proč jí rodiče tak upřednostňují, ... protože jsem nejstarší tak jsem klasicky musela za vše bojovat a naši byli fakt konzervy (jsem celkem introvert a za klukama jsem nelítala, takže jsem fakt nebyla náročný puboš), a prostřední ségra byla ta hodná, co mamču vyslechla jak si na stěžuje, a utišovala jí... prostě já to s mamkou neumím a ty asi taky ne... jen nejsi v tom sama a vztahy se můžou zlepšit, puberta je zápřah pro obě strany, já právě doufám a věřím, že taková na dceru nebudu, a že si budeme rozumět.
No moc jsem ti neporadila, zkus si s mamkou třeba víc povídat, snaž se mít pěkné známky a uklizený pokojík, i pomož s domácími pracemi... a co třeba nějaká společná zábava...? já vím, že v tvém věku nic moc představa
ale víš jak trošku si mamku získat, něco vymysli. -
27.4.2014 10:06
No, já jsem byla takový typ, že jsem prostě nenechala člověka na sobě ventilovat. Jde vidět, že tvoje mamka unavená a přirozeně jsi její dítě,tak se bojí. špatné známky- bojí se, že třena nedostuduješ, přítel: může se bát, že otěhotníš, nebo že se díky němu vykašleš na školu, že přijíždíš pozdě schválně, aby jsi mohla být s ním a třeba nebýt s ní doma apod. Jen těžko říct, co se v její hlavě odehrává. Já bych asi zašla za ní (říkám jen to,co by dělala moje povaha), a řekla bych ji, že je mi 17 let, a jestli nechce abych se za rok od ní odstěhovala, tak at se ke mně choví líp, že vidím,že se během nějaké chvíle změnila, a že ji nepoznáváš, že je jiná a jestli má nějaké problémy,tak je můžete řešit společně, že ji pomůžeš v domácnosti, jestli je unavená (protože práce s cikány apod je opravdu psychicky náročná, jsem sestřička a vím, jaké to, když jsou v nemocnici apod.), ale že Ti přijde, že pořád jen po tobě řve. Můžeš to klidně zkusit takhle, ale můžou tady třeba holky napsat, že by si tohle k mamce nikdy nedovolili, já třeba ano, protože jsem neměla zrovna pěkné dětství ...takže jsem byla trochu otrlejší. Mamka bohužel nemá nikoho na kom by se vyvztekala,tak to dělá na tobě,což je špatně....
