miluji jiného a jsem těhotná
Ahoj, je mi 20 let a pracuji v práci s jedním kolegou který se mi líbí hodně dlouho jenže jsem zadaná a on taky sice nešťastně (jeho holka ho pořád podvádí a on se pořád jen trápí).. Ale já minulý rok byla ve svém vztahu šťastná a o něm jsem nevěděla, že to má sní tak těžké, vůbec jsem nad ním nepomyslela.. Pak jsme dělali na protisměně a tak jsme o sobě nic nevěděli, jenže teď mě přehodili na druhou směnu a já se zamilovala opravdu strašně moc doma nám to už neklape jsem sním pátým rokem.. Už asi tak před měsícem jsem zjístila že tohle mě nabaví a dívám se po jiných a strašně se mi jeden kluk zalíbil jenže to vyprchalo, ale tohle je něco jiné cítím to co doma už dávno ne on se ke mě nyní chová také úplně jinak pořád jen srandu a takové ty doteky jakože mimochodem, usmívá se na mě,mrká na mě jsem z něj fakt mimo a doma to jde na mě asi taky pěkně už vidět, včera se mě přítel ptal jestli je tu ještě někdo.. Já se odpovědi nějak vyhla ale jo je tu on kterej by řekl jen pojď za mnou a já bych šla.. Nikdy jsem přítele nepodvedla ani teď sním jen jsme se políbili když jsme si tak krásně povídali.. Nepsala bych sem kdyby tu nebylo ještě něco a to je to že jsem těhotná s přítelem, vím to chvilku pár dní a vím že tolik jsem si to přála záleželo mi na tom aby se nám povedlo tak dlouho jsme čekali a teď když jsem se po tom všem co mezi námi za poslední dobu bylo rozhodla ho opustit mi doktor řekne, že jsem těhotná mám strašnou radost moc se těším na miminko ale chtěla bych ho vychovávat sním a né smím přítelem který prohlásil doví jestli je jeho :'( Prosím nesuďte mě za tohle sama nevím co si počít hledám jen snad špetku pochopení pomoci nemám se ským poradit a sama na to nestačím S přítelem to bylo tak nějak pak poslední rok jak na houpačce ale věděla jsem že ho mám ráda a chtěla jsem nechat i snažení jenže náš poslední sex nechráněný byl před ovulací a pak se to jen vleklo já si dělala test a nic a ani v grafu mi ovulace nešla pořádně vyčíst až teď když to odpočítám tak mi to sedí.. :'( Já fakt nevím sním i kdybychom spolu byli tak je to nejspíš jen na chvilku než by zjístil že budu mít mimčo nevím jestli by si chtěl mimčo uvázat teď na krk je mu 21.. Strašně se mi líbí myšlenka kdyby nás příjmul oba ale to je nejspíš moc nereálný Přítel se stejně na malé moc netváří což nechápu když si ho tolik přál a to je taky to co mě strašně od něj ranilo.. Fakt už mě ani nepohladí říct miluji tě je problém což mi vždycky říkal často, já jsem špatná má kočka je špatná, má rodina je na houby zatím co jeho ta nejlepší, příjde domů a už jen řve na kočku že chlup vidí někde já že ležím sedím nebo se dívám na blbost, když mu něco říkám tak ho to strašně moc nezajímá ještě po mě štěká co melu a že jsem na prášky zralá.. Neumí se chovat prostě když chci jít na zábavu je zle ještě pak když mu třeba vyprávím po týdnu jaká byla co říkali holky kdo tam hrál tak se rozčiluje proč mu to říkám a když mu řeknu tak mluv ty když je vše špatný tak on neví.. Myslí si že čím lepší auto tím věčí obdiv a svaly a jak je chytrej prostě snad už jen alergie na něj.. A teď Jirka kluk kterej se od 15 let živil sám po brigádách v domku po rodičích a ještě si dovedl udělat školu s pomcí babičky teda tak nějak.. Ale chci tím říct že nezkončil někde s jehlou v ruce a hezky se pstavil na vlastní nohy.. Jeho rodiče se rozvedli a ani jeden si ho nechtěl vzít sebou tak mu nechali dům a babičce na starosti.. Ale usmívá se není to žádnej bručoun, hezky se umí chovat k lidem, slušnej je.. A taky si umí zazpívat při práci což je třeba taková blbost ale jak to od toho mého bručouna neznám tak se mi to líbilo.. A jak by můj přítel řekl jak jezdí otřískanou felicií tak no a co rači bych byla šťastná a jezdila felicií než smůtná a jezdila bavorákem Fakt jsem v koncích cítím z něj to co doma z přítele ne a moc mi to chybí jen se bojím co by řekl na mé miminko.. A to taky mě strašně mrzí že přivedu miminko do takové smůly strašně si to vyčítám, ale neumím si poradit a snažit se doma to urovnat se mi už nechce buď být bohužel sama a nebo nešťastná a v nervech s přítelem a nebo snad on by nás příjmul ale to mi příjde jako moc krátká doba aby se tak odhodlal k takovému kroku on děti jako jo ale sám by do nich ještě asi nešel a jako rozumím tomu spoustu lidí si v tomhle věku che užívat.. Tak co poradíte co by jste dělali vy pro mě je těžké udělat ten krok do prázdna kdyby k Jirkovi tak pohoda ale nevím co bych dělala takhle sama najednu..
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
6.8.2014 20:03
A to, jak je Tvůj dosavadní přítel hrozný, jsi nevěděla, když jste se snažili o miminko? Přijde mi, že se spíš sama ospravedlňuješ, protože od něj chceš odejít kvůli kolegovi z práce. A jestli takový opravdu je, tak naprosto nechápu, proč s ním vůbec ještě jsi, neříkej, že se takhle začal chovat po posledním vašem snažení...
Na co máš nárok - na to Ti odpoví historie dotazů, řeší se to tady dost pravidelně... hlavně se rozhodni správně. Málokdy se to dá vzít zpátky... -
6.8.2014 21:13
Jasně, že ti to s kolegou z práce připadá "lepší", protože je to nové. Zamilovanost je u tebe momentálně na vrcholu, jsi poblázněná, chtělo by se ti rozběhnout do náruče nového objevu... Bohužel, nejsi sama Rozhodli jste se s přítelem pořídit si dítě a to dítě, i když ještě nenarozené, je nad všechny tvoje momentální zájmy. Zkus se na to podívat s čistou hlavou, pokud je to aspoň trochu možné. Fakt je ten dotyčný kolega taaaaak úžasný? A fakt je tvůj současný taaaak hrozný? Kdyby byl, tak proč by sis s ním kdy začala? Proč bys s ním plánovala dítě? Každý má svoje chyby, i tvůj kolega je má, to jen ty je momentálně nevidíš Takže si uvědom, že to není taková sranda, jako kdybys byla samotná dvacetiletá holka, jsi už matka a zodpovídáš za bezbranného tvora, který bude potřebovat zabezpečit - jak citově, tak materiálně. Taky by se ti mohlo stát, že skončíš sama s dítětem.
-
6.8.2014 20:13
jestli tuší že je někdo další tak si možná opravdu není jistej zda je miminko jeho nebo ne. neví jestli jsi ho podvedla nebo ne a pak i chápu že se na to netváří že jsi těhotná. nevyvrátia jsi mu to, to je totéž jako bys řekla že někoho máš. ty bys na něj byla milá když bys tušila že má jinou? říkala bys jak ho miluješ ap.? já se mu vůbec nedivím. a k ostatnímu chování- souhlasím s anonymkou, nikdo se tolik nezmění. možná jen procházíte krizí, tou si projde každý vztah, a místo řešení hned koukáš že bys zdrhla za jiným.... rozhodnout se musíš sama, ale promysli to dobře protože už rozhoduješ za dva ne jen za sebe a když od něj odejdeš stejně si možná časem zažádá o styk s dítětem, tomu nezabráníš když bude chtít, tahanice přes soudy atd.
já myslím že je jen jedna rada-sednite si spolu a pořádně si o tom všem promluvte.jestli máš strach že vybuchne a nebude s ním řeč tak ho vem na večeři do restaurace, tam těžko udělá scénu -
6.8.2014 20:29
Jj, taky mi to tak připadá, že se ospravedlňuješ tím, jak je přitel hrozný. Možná z miminka nemá radost jen proto, že ví, že chceš jiného a tak se nemá důvod těšit na to, že budete spokojená rodina. Víš, já jsem s manželem 6 let, dva roky vdaná a taky chceme miminko. Když jsem s ním byla 2 roky (22 let mi bylo), tak jsem se ve škole seznámila se spolužákem, byl milej a hodnej a chytrej. Asi jsemp se taky "zamilovala"...povídali jsme si, psali si...pak jsme se i líbali...trvalo to asi dva měsíce, pak odjel na prázdniny do zahraničí, psali si jen zřídka a najednou nic. Uvědomila jsem si, že miluju manžela a že chci být s ním. A jsem zsa to ráda, i když se můj muž občas chová hrozně...ale neměnila bych. Tím chci říct, že po pěti letech, je to normální, že když se na tebe někdo usměje a je milej, tak o něm začneš snít. Pokud ale dítě nechce, tak stejně budeš bez něj. Prostě to skonči a dej příteli šanci, pokud ti něco vadí, vyříkej si to s ním, když uvidí, že vztah má naději, třeba se bude na dítě těšit. Pokud to tak dál nepůjde, rozejít se můžete vždycky
-
6.8.2014 23:10
Tak ja to vidim tak,ze ty zmeny u tveho pritele jsou spis tvoje zmeny.Nechapu kdyz uz je to rok na prd,ze jste se snazili o dite,to je to co jsem psala ted do predeslleho dotazu,proste si udelame dite i kdyz to stoji za prd.Myslis ze te ten novy bude chtit i s ditetem? kdepak....a kdyz nachvili,pokud si byla nespokojena,nemeli jste se snazit o mimco a hlavne v tom rok zit, priteli se nedivim ze je takovy a ze ti neveri,jako odeme pochopeni moc nedostanes,protoze tohle je proste omlouvani sebe a smerovani spatneho na toho druheho,nedivila bych se,kdyby si skoncila sama s prckem,mimca je mi lito,protoze mu zbytecne nedas uplnou rodinu.
-
7.8.2014 8:05
Tvůj osud má zajímavý smysl pro humor...celej rok to nejde a pak najednou, když se zamiluješ do druhého, tak okamžitě otěhotníš...a myslíš, že by tvůj kolega dítě příjmul za svoje? A nestálo by za to, ještě říct přítelovi, že dítě je skutečně jeho, že jsi ho nepodváděla. Jen, že jsi v práci potkala někoho, kdo se k tobě chová úplně jinak než on a že si začínáš uvědomovat, že současnej život ti nevyhovuje, protože se neumíš pořádně uvolnit a nejsi ve vztahu sama s sebou, že chceš vztah zachránit, ale musí se snažit i on...
-
6.8.2014 20:22
Vždy je blbý jít z jednoho vztahu hned do dalšího, to je první věc, která mi na tom nesedí. Samozřejmě, že když nejsi šťastná s jedním a cítíš že by to jinde mohlo být to ono, tak po tom srdce touží...bohužel často je to jen slepé , ale být nemusí..prostě je to sázka do loterie. Rozhodně by měl být nejdřív vyřešený první vztah, to ti říkám z vlastní zkušenosti.. teprve potom ten druhý a ideální je mezitím být na vlastních nohách. Pak to můžeš vidět úplně jinak. A o to víc, pokud to miminko chceš přivést na svět- měla bys tu pro něj být připravená, samostatná a ne závislá na dalším vztahu.
Ten druhý tě buď přijme i s miminkem a nebo néé a nebo taky až budeš samostatná, tak zjistíš, že to není ten pravej pro tebe.. a rozhodně i jemu by se víc líbilo, kdyby viděl, že se dokážeš postarat a postavit na vlastní nohy v blbý situaci.
Nárok na nějakou podporu určitě mít budeš a i otec dítěte by ti měl přispívat.
A ještě bych chtěla toho tvého nynějšího trochu bránit. Věřím, že se teď chová jak magor, ale věř že to není tím, že by byl debil, ale protože v tom má on sám zmatek a neví co ty cítíš. A většina mužských je pak nevrlých a furt jen štěkaj... jinak to neumí.
A jinak...štěkat a být hnusnej umí určitě každej mužskej, stejně jako každá ženská...s jiným chlapem budeš zas řešit jiný problémy... vztah dvou lidí je o kompromisech a toleranci a to se dá jedině vykomunikovat. -
6.8.2014 20:47
nemyslím si, že by se tak změnil, spíš jsi se změnila ty, jak jsi se zakoukala do jiného.
pokud jste se snažili o miminko nějakou dobua nešlo to, tak se prostě stává, že chlap začne btý mrzutej, protože může mít i on sám pochybnosti o své mužnosti. to mu na náladě nepřidá.a pokud i ty se tváříčš jak kakabus, tak je neštěstí (=rozchod) na spadnutí. měla by sis s přítelem otevřeně vyříkat co kdo od vašeho vztahu chcete, co vám komu chybí a najít řešení pro vás oba a vaše společné miminko.