nedokáži komunikovat ze svou tetou, já jsem výbušná ona vztahovačná
Ahoj! Mám velký problém a nevím jak z něho ven. 
Uvažuju, že navštívím psychologa. Bolavý žaludek, nechutenství a problémy se spánkem, kvůli nedorozumění už nechci mít.
Důvod těchto těžkostí je ten, že neumím mluvit se svojí tetou. 30 let jsem bydlela u rodičů v jednom domě s celou tátovou rodinou. Moje teta je rozený generál a je těžký ji odporovat. Ke všem v domě se chová šeredně a na venek se tváří, že ona je ta nejlepší, nejchytřejší. Já jsem celou tu dobu raději zalejzala do svého pokoje, abych ji nemusela poslouchat, ale jednoho dne jsem si řekla dost. Sice si už umím říct svoje, ale platím za to drahou daň. Dokážem si vjet do vlasů kvůli blbině a ani jedna nechce ustoupit. Já bych sice ráda. (Moudřejší přeci ustoupí.) Ale ve chvíli, kdy ona trefí moji slabinu, dostanu záchvat vzteku a pak to samozřejmě osamotě obrečim, bolí mě žaludek a nemůžu spát, jíst a v hlavě mi pokračuje můj monolog, který kdybych vyřkla nahlas, tak na tuty bych zpřetrhala veškerý vazby. Jenže se musím ovládat, protože moji rodiče v tom domě bydlí a já za nima chci jezdit se svojí rodinou.
A teď otázka... Máte některá podobný problém? Myslíte, že jsem zralá na psychologa/psychiatra?
My dvě spolu neumíme mluvit. Já jsem výbušná, ona vztahovčná. Sebemenší zesílenej tón si bere proti sobě. Naposledy jsem zvýšila hlas ze strachu a ona mi začala vyčítat, že na ni křičím.
Tohle se nějak musí řešit, jen nevím jak. Tak myslím, že bych měla začít u sebe.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.6.2014 22:47Tak takovou situaci ti fakt nezávidím, já mám podobnou s kolegou, umí tak parádně a nenápadně deptat, shazovat a urážet. Jelikož je asi o 20 let starší a služebně taky, a také proto, že jsem slušný člověk mu nemůžu říct, jak ty píšeš ty monology co se mi honí v hlavě. Jsem skrytý cholerik, takže při jakémkoli konfliktu se mi zatmí před oči, zrychlí tep a já bohužel sklapnu paty a odcházím. Neznám tvou tetu,ale ono je to někdy o inteligenci a osobnosti jedince, tím, že ani jedno nezměníš, není východisko, ONI si prostě budou mlít tu svou. Já to řeším rozdýcháním, myslím si svoje a snažím se tím netrápit. Ono čím víc se hádáš,tím víc se tím zabýváš a i víc trápíš.
-
17.6.2014 23:41Ahoj, vím o čem mluvíš, stejný problém mám se svými sestrami... i když důvody jsou trochu jiné, paradoxně ony jsou ty, co přesvědčují mě a i mé okolí (vč. mého přítele) abych šla k psychologovi... Taky mě trápí návaly vzteku, ale když to probírám s někým, kdo je se mnou každý den, a neshledává problém ve mě, ale v nich, tak si říkám jak to vyřešit. Taky jsem nechtěla kvůli mamce to nějak vyhrocovat, abych se právě mohla občas vrátit domů ( a nešířit negativní energii- podle sester). U nás je navíc problém ještě ten, že na mě vytahují kostlivce několik let staré a nevynechají příležitost, kdy mi to můžou připomenout a to je něco pro mě. Vyřešili jsme to ale tak, že můj přítel jim musel vysvětlit to co ony by měly přece o své sestře vědět, že nemaj vytahovat kostlivce a když už se vzteknu a pak se omluvím, mělo by se to přejít, protože každý je nějáký a konkrétně já reaguju na některé podněty víc. Tak možná dříve než psychologa by to chtělo někoho v rodině, třeba tvého tátu ( pochopila jsem snad správně, že se jedná o sestru z jeho strany), který by se tě na jednu stranu zastal a na druhou stranu jí to dokázal podat tak, aby se necítila dotčeně... i když z toho co píšeš jí asi nikdo nic neřekne, viď? to je jako u mojí sestry... prostě se to musí někdy přejít, zatnout zuby a jít dál, problém není v tobě, ale ve všech, kteří nejsou schopni to u vás doma řešit. Hlavně se netrap, protože ubližuješ sama sobě a to tvojí tetě docela nahrává. Ale samozřejmě jestli máš potřebu si o tom nezávisle s někým promluvit, rozhodně psycholog není špatné rozhodnutí. Já psychologem nejsem, takže nemůžu poradit přesný postup jak na tetu, ale rozhodně není nic špatného říct svůj názor a ještě se za to cítit špatně! Vždycky je chyba na obou stranách a řešit by to měly obě. Především tvá teta. Spíš co mě zaráží... tohle ji u vás všichni tolerujou? Nikomu to nepříjde divné?
