nedokážu se ovládat a řvu i na 16měs dítě...
Zdravím,
jak o sobě říkám jsem melancholický cholerik. Výbušnou povahu mám po otci a asi i částečně danou znamením, jsem Lev. Ale nechci se vymlouvat a nějak omlouvat.
Prostě se nedokážu ovládat!
Žiju v naprosto nevyhovujícím vztahu s člověkem, který mi od začátku lže a vymloluvá se, že mi nemohl říct pravdu, protože se mě bál. Vztah jsem utnula loni v říjnu, ale stále spolu bydlíme a spíme v jedné posteli. Nemůžu se ho zbavit, žádala jsem i o pomoc svého tátu, ale asi mu ty jeho řeči žere, protože tady je pořád.
Problém je ale v tom, že spolu máme 16ti měsíčního syna. Upřímně nebýt jeho, nejsme spolu už po půl roce vztahu, ale můj problém je právě se synem. Jeho otec už je mi jedno a je mi jedno, že jsem na něj hnusná a řvu - je to schválně, snažím se ho dostat pryč.
Jenže kolikrát se přistihnu, že křičím i na toho malýho prďolu a v DUCHU si přestavuju, že bych mu něco udělala. NIKDY JSEM NA NĚJ NEVZTÁHLA RUKU, to musím dodat. Jenže jsem strašně netrpělivá a strašně mi vadí, že nemám chvilku pro sebe. Jak roste, spí méně a já už se nemůžu spolehnout, že budu mít hodinku klidu. Ani v noci se mu moc usínat nechce a já jsem pak nerví a hnusná. Přitom ho mám strašně ráda, je to můj malý hrdina. Ve svých několika měsících toho má za sebou víc jak kdejaký dospělý, narodil se v 6.měsící, je po čtyřech operacích... Ale i tak se nedokážu někdy ovládnout a řvu.
A pak, když si, BLBEC, na netu pustím video, jak někdo týrá dítě, nejsem schopná ho dokoukat, protože se mi udělá zle. V tu chvíli vím, že bych malýmu neublížila, ale prostě mi to dává zabrat.
Potřebovala bych nějakou radu, jak to zvládat. Možná je můj problém i v tom, že byl syn z mojí strany nechtěný, nikdy jsem děti nechtěla, věděla jsem, že na to nemám, ale nakonec to dopadlo takhle.
Na internetu se dočítám, že pomoct mi může meditace, jenže to pro mě není. Když jsem se synem celý den sama, těžko můžu meditovat. Už nemám čas na svoje koníčky a možná v tom je ten problém. Jenže na jeho otce se nedá spolehnout, párkrát jsem nevydržela a odpadla a druhý den litovala, protože z mojí práce nebylo nic udělanýho a já se mohla přetrhnout...
Prosím poraďte mi, co dělat. Nemám tady jedinou kamarádku, všechny se odstěhovaly a já jsem fakt na všechno sama. Moje nervy to nezvládají.
Předem děkuju za odpověď.
Cherlen...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.7.2014 9:49Tvůj problém není v tom, že bys byla špatná máma, neměla svoje dítě ráda nebo se mu nechtěla věnovat. Tvůj problém je v tvém, omlouvám se, vymaštěném příteli, který, i když jsi mu řekla na rovinu, ať jde pryč, to stále nepochopil. Jak to bylo s plánováním rodiny nebo nebylo nevím, každopádně teď už dítě máš a to by pro tebe mělo být na prvním místě. Nikdo a nic není pro mámu víc, než její dítě. Takže se vzchop a zkus něco se svým životem udělat. Vykopni toho chlápka, co mu není blbé s tebou i po rozchodu spát v jedné posteli. Udělej si pořádek, tohle není o tom, jestli na někoho řveš nebo ne, stůj si za svým. Přece tě nikdo nemůže nutit být s někým, s kým být nechceš, co je to za teorii? Uvidíš, že až se zbavíš téhle zátěže, budeš daleko víc v pohodě, klidnější a budeš mít i víc trpělivosti se synem.
Vaším případným rozchodem se nemusí změnit vztah mezi synem a jeho otcem, dál mu ho můžeš půjčovat, můžete se střídat v jeho péči, ale tohle je podle mě situace, která je dál neúnosná, trápí se nejspíš on, určitě ty a dost možná i vaše dítě. A to je to, proč bys s tím měla něco dělat. -
24.7.2014 7:40tak já sem lev a výbušná sem
mám cholerickou povahu po tatkovi.
kamoška by nebyla, která by byla ochotná prcka alespon někdy hodinku pohlídat? nebo maminka nebo někdo z rodiny. potřebuješ si odpočinout, prootže očividně (a celkem logicky) je toho na tebe moc. případně dát prcka na hodinu do nějaké "školky" nebo někam - nějaké hlídání (studentka - spolehlivá jako au-pair) by se ti hodila. -
24.7.2014 8:29já myslím že je toho na Tebe moc. taky když jsem celkově přetažená začne se to trochu přenášet na děti. prvotně potřebuješ vystěhovat chlapa nebo jinak ale definitivně vyřešit situaci s ním, to tě totiž dlouhodobě vyčerpává a pak nemáš sílu na nic jinýho. tak si sbal věci a odstěhuj se, třeba k rodičům a hledej byt pro sebe kde budeš bydlet se synem. nevím jestli kojíš ale pokud ne tak hned jak se odstěhuješ a trochu si v bytě uklidíš (nebo i bez toho) popros rodiče aby synka pohlídali pár dní a odjeď za některou kamarádkou nebo i sama třeba do lázní ať si uděláš čas pro sebe a odpočneš si. a pak začneš s čistou hlavou od nuly a bude líp, jistě někdy zakřičíš ale určitě ne tolik a tak často
-
24.7.2014 7:00já jsem taky Lev a nejsem výbušná.
-
24.7.2014 7:57Buď v klidu, já jsem to samé.. Mám dvě děti necelý rok od sebe (5 a 6 let), to druhé jsem už taky nechtěla a přítel mě přemluvil a můžu ti říct, že toho mám taky plný zuby.. Kolikrát se těším do práce, že si odpočinu. Neni minuta klidu, pořád se perou, dohadujou, uráží na sebe a já pořád musim něco řešit a neustále na ně řvu, ať jsou zticha.. Nemlátim je, i když občasné plácnutí po zadku proběhne, ale já právě jsem hrozně uřvaná,přítel mě za to kritizuje, že pořád jen řvu, ale já si nemůžu pomoct.. Jsem cholerická a když mě něco naštve, tak nevidim neslyšim a ječim
Občas nám jeden den děti pohlídá babička, to se mi po nich hrozně stýská, když nejsou doma, ale jak se vrátí, do hodiny už je zas řev doma atd... Nejde mi s tim nic udělat, snažila jsem se je ignorovat, ať si to spolu řeší samy a i jsem si řikala, že nebudu tolik uklízet a budu víc odpočívat, ale prostě mit o nějak nejde.. -
24.7.2014 20:38chudák to dítě ! to ale nemyslím tak, že bys byla špatná matka, ale to dítě cítí z tebe ty tvé problémy a váš nesoulad v partnerství...
chlapa vykopni, nechápu, že tam furt je a dej se dokupy, nebo se malý nebude mít dobře a bude nemocný... vyhledej psychologa.. nemůžeš prostě chlapa sbalit a vyhodit?
