neumím říct ne a být zlá
Ahoj holky, jsem tu nová a hned si jdu k Vám pro radu a možná si i trochu vylít srdíčko, postěžovat si! Jsem mladá maminka a mám maleho syna, bydlely jsme s přítelem sami v bytě jenže jsme tam toho už měli dost a tak jsme se i na jejich přání přestěhovali k mým rodičům 
Jenže od té doby co je malý jsou mezi námi jisté neschody! Když jsem prcka čekala měla jsem různé plány, myšlenky co jak budu dělat a jak ho budu vychovávat, ale teď je to všechno jinak! Mamka má takový pocit, že může o všem rozhodovat a do všeho mluvit.....všechny mé názory schazuje a jsou špatné i to co řekne doktorka je špatné protože ona furd tvrdí že nás vychovala tak a tak a taky žijeme a jsme zdravý 
Mě už to dost rozčiluje a tak přítel pro nás našel a u paní domluvil pronájem, jenže bude volný až od 1.listopadu a není to jisté na 100% že dům pronajme paní nám. Jako takhle co jsme s ní mluvili nám ho přislíbila a má nás psané jako první, o ten domek je velký zájem i nám se moc líbil a hlavně se nám líbí že to je domeček a né byt tak bychom na něj rádi počkaly Nic méně jaký mám já problém je to, že neumím být zlá a někomu kvůli něčemu nadat nebo jim něco vyčítat. Jenže tady si každý dělá s malým co chce a mě už se to fakt neíbí, když na něco upozorním je to špatně a když už tak se předemnou potom krotí ale jakmile zajdu jen na záchod už se na mé prosby nikdo nedívá....Přítely se také nelíbí co se tu děje a jak si každý dělá co chce s malým, jenže když něco řekne tak na něj mamka pak nadává jen se blbě podívá A tak nechci aby ty vítky co máme říkal on, jenže já to prostě nedovedu se pohádat hned se rozbrečím a když už něco řeknu co jak bude nebo nebude tak se mamka naštve a pak mě nebaví to dusno. Nevím co udělat abychom to tu nejlépe ještě ty dva měsíce vydržely a já se tu nezbláznila protože slzy jsou na dením pořádku Protože mamka něco udělá, nebo si pro něj jen tak příjde a bez toho aby něco řekla si ho odnese a já pak brečím proč jsem nějak nezakročila. Nebo když řeknu ať mu nedává do pusy buchtu že to nesmí a stejně mu to dává a směje se jak otvírá pusu, nebo banán mu škrabe a přitom doktorka řekla že ještě ne je mu 5 měsíců a je plně kojený. Nevím jak se s mamkou domluvit jak vůbec jí to všechno říct aniž by se naštvala hned při prvním upozornění....Možná na to žádná rada neexistuje, ale možná máte některá něco podobného za sebou a nějak se Vám třeba podařilo se v něčem změnit. Ale budu ráda za každý komentář Děkuji moc
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
9.9.2015 19:49
Pokud se nechces odstehovat tak se musis naucit byt asertivni a nebat se rict vlastni nazor a za tim si stat.zimu s rodici i prckem pohromade a nejakou chvilku trvalo nez i mamina pochopila,ze takhle ne.ale pochopila a to je stara generace.je to i o tobe. Pokud neco nechces takto nesmis povolit.adat treba mame precist vyzkumy nebo jivzits sebou kdr at si to poslechne od odbornika. Utek to moc nevyresi, pak ti bude hlidat dite a bude titodelat za zady.je treba nastavit pravidla hned.
-
9.9.2015 16:23
Věř mi na to existuje jediná rada odstěhovat se co nejdříve. Já žiju u prarodičů i s rodiči a světe div se, prarodiče neustále vychovávají nejen mě, ale i rodiče a to už jsem dospělá. Neustále poslouchám co bych měla, neměla a nesmím jíst a u rodičů je to to samé. Pere se pouze ve dny kdy se to hodí jim a podobně. U sestry, která má prcka je to jinak, pořídila nejdřív psíka a pak miminko. Nyní koupili pozemek a staví domek tak jsou nastěhovaní u tchýně. Tchýně miluje malou i psa, ale každého zvlášť. Jakmile se pes dotkne malé okamžitě je oheň na střeše a nikoho nezajímá, že ona je pouze babička. Prostě jak jsem se dověděla pokud bydlíš u někoho, kdo je o generaci starší než ty nikoho nezajímá, že jsi máma. Takže rychle odstěhovat. Bohužel jiná rada asi neexistuje.
-
9.9.2015 16:39Jediné řešení je se odstěhovat a rychle. Pišeš že se ti nelíbí co dělá mamka s tvým synem, tak s tím něco dělej! To ty jsi matka ne ona, to ty a tvůj přítel jste rodiče!!! Tady nejde o to být zlá ale říct si svoje. Že si řekne svůj názor prosím ale jako babička vám nemá co kecat do výchovy.
-
9.9.2015 16:39
Být na tvém místě, tak to mamce prostě řeknu, že si to nepřeješ. Taky jsme bydleli rok s mamkou a taky se snažila mluvit do výchovy, ale já se nedala. Když se mi něco nelíbilo, řekla jsem to. Hold se naštvala, ale je to moje dítě, tak mi do výchovy kecat nebude. Teď se snaží u druhého zase si dělat věci po svým, tak jsem zase řekla svůj názor a je klid. Mluvíme spolu, ale už beze mě nic nekoupí. Ale opravdu jediná cesta vede přes stěhování. Co bylo kdysi, není dnes a děti jsou různé. Na buchtu je opravdu brzo
Mamce řekni ať se nezlobí, ale že si budeš dělat věci po svým a ať si kazí žaludek někomu jinému >:- -
9.9.2015 18:04Asi to bude ťažké, ale treba sa mame postaviť a nenechať sa zlomiť. Keď si to vezmeš, ona vie, že ty nevydržíš to, že je ona naštvaná a povolíš. Manipuluje tebou, tvojim priateľom a najviac manipuluje tvojím synom. Je to možno hnusné takto povedať a hlavne tomu čeliť, pretože človek nechce o svojom rodičovi zle uvažovať. Lenže pozri sa sama - takto to proste je. Potrebuješ v sebe nájsť odvahu a silu na to, povedať: "Seriem ti na to, že si naštvaná! Buď, praskni zlosťou, ale do výchovy syna sa mi nestaraj!" Ak to neurobíš kvôli sebe, tak to urob kvôli malému...
-
9.9.2015 17:33
Aby jste 2 měsíce vydrželi, tak byt tebou, tak si s mamkou sednu a v klidu ji řeknu jak já si to představuji. A velmi bych zdůraznila, ze já jsem matka. Ze je to me a partnerovo dítě. Ze si radu vyslechnes, ale at ti ji nevnucuji. Prostě nastolit ohledně malého pravidla. A ze jsme jedli to a to a žijeme. Ted už ta kvalita potravin není taková jako dříve. Taky bydlime s tchyni a prcek není ještě na světě a už byli neshody. Prostě jsem ji rekla, ze latkovat nebudu.. Ze na dovolenou když prcek bude v pohodě prostě pojedeme. Zkouší to, ale stojím si za svým.
musíš byt silná. Sice se naštve, ale pak pochopi, ze své děti vychovala a ted je rada na tobe. -
9.9.2015 17:41
To není o tom že by jsi byla zlá, ale pokud řekneš ne tak je to prostě ne konec tečka. To jak se to dívá vaše maminka je v tuhle chvíli dost nepodstatné je to vaše dítě. Nemluvě o tom že tímhle podkopává tvojí autoritu a to může být v budoucnu obrovský problém. Ty s manželem se rozhodujete jak budete dítě vychovávat. Tohle se stává často že maminky to dělali takhle tak to tak chtějí dělat i teď... ale to se prostě musíte obrnit a jít s tím ven a promluvit si o tom. Jinak bych to taky viděla na stěhování.
-
11.9.2015 9:11Přesně jak píšou ostatní, musíš se prostě naučit stát si za svým. Pro tvou matku jsi evidentně ty jedno děcko a tvůj syn druhé děcko. A když ty jen sklopíš uši a mlčíš, popřípadě se rozbrečíš, dovoluješ jí to. Uvědom si, že budeš muset brzo hájit zájmy svého dítěte i jinde - třeba doktorka bude chtít prcka očkovat, ale bude mít třeba rýmu a ty si budeš myslet, že by se to mělo odsunout; narazíte třeba na "blbou"učitelku ve školce a bude s dětmi zacházet nějak nebo říkat jim něco, co ty nechceš... neříkám to, že bych ti to vyčítala, já jsem hodně plachá a za sebe se bít neumím, radši taky sklopím uši. Teď jsem ale máma a musím prostě zajistit, aby se moje dítě mělo co nejlíp, je to můj úkol a nikdo jiný to pro něj líp neudělá. Takže tohle si vždycky řeknu, a prostě seberu síly a to "NE" řeknu. Kvůli němu.
