nevím jestli má cenu pokračovat ve vztahu

Otázku položila: Anonymní uživatelka #141400 10.3.2014 20:26

Ahoj holky :) Kdyby některá z Vás měla čas a poradila mi, popovídala si se mnou ocenila bych to. Možná to pro některé z Vás bude jen banální problém a kravina, ale pro mě to je teď aktuální. Jsem s přítelem skoro dva a půl roku. Zhruba před 4 měsíci mi umřel velmi blízký člen rodiny a přítel zrovna prodělával nemoc (nemoc, kterou bude mít prakticky do konce života) a byl asi 3 měsíce doma, už je mu ale lépe.... Byla jsem ve stresu a často jsem potřebovala pomoct, podržet. Nepatřím zrovna mezi psychicky stálé lidi a tohle mě celkem vzalo...ale přítel tady pro mě prostě někdy nebyl a já to špatně zvládala. Celkem jsme se kvůli tomu hádali a tak. A nedávno jsme měli celkem velkou hádku a vypadalo to fakt špatně. Ale po tom všem přišel a omluvil se za to co udělal, že to vidí až teď jak jsem ho potřebovala a on tam pro mě nebyl a že ho to moc mrzí a chce udělat vše, aby to bylo jako dříve. Já mám spíš problém v hlavě... za tu dobu se mi v hlavě nashromáždilo tolik stresu (z té nemoci a smrti hodně blízkého člověka z rodiny), ze zklamání že tu pro mě někdy nebyl..a prostě cítím se zmatená a bojím se. Nevím jestli pokračovat ve vztahu. Na jednu stranu je moc hezké že přišel a tohle všechno řekl, ale tím to teď už nespraví. Ale na druhou stranu, každý člověk může chybovat? Zkrátka od té velké hádky mi není zrovna nejlépe, pořád přemýšlím, jestli pořád cítím to co jsem cítila předtím, přijde mi že mi něco chybí... jestli zůstat (cítím se zklamaná...bojím se, že mě zklame popřípadě znovu) ale když si představím, že bych se opravdu měla sebrat a říct je konec a už se nevidět, ta představa mě celkem hodně bolí... Mám fakt velký strach, aby se to neopakovalo a moc mě mrzí co se stalo, nevím jak si to všechno urovnat...spravit. Ale Už jen to že by jsme se nevídali, netrávili spolu čas a vše co k tomu patří mě děsí. Prostě mám v hlavě úplný chaos a vím, že mi tady neřeknete co cítím... Spíš bych chtěla znát vaše rady, nějaký názor apod :) budu moc ráda za každou odpověď :)

Ještě bych chtěla dodat, že nejsem zrovna jednoduchá povaha... Dalo by se říct takový melancholik.. věčně přemýšlivá, často mívám obavy a tak... nejsem takový ten člověk co se nestresuje, že bych si řekla však to nějak dopadne apod...

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Ja si myslim, ze on te urcite miluje a myslim si, ze te sem tam nepodrzel jen proto, ze mozna sam bojoval sam se sebou a s tou predstavou nemoce na cely zivot, ze si proste neuvedomil, ze zrovna v te chvili potrebujes podrzet. Myslim si, ze bys to mela zkusit dal,myslim, ze jini chlapy chybuji vic. Manzel se taky sem tam takto zachova. On je vybusny a nekdy si uvedomi pozdeji to co rekne nebo udela neudela, ale vzdy prijde a omluvi se. Nevim, ale podle me to neni duvod se s nim rozchazet. I kdyz momentalne nevis co k nemu citis, bud si dej par dni sama na rozmyslenou, nebo proste pokracuj dal a uvidis sama ;-) Ale myslim ze neni nad milujiciho chlapa. Kazdy dela chyby a gor kdyz ma sam nejake problemy. Jeste me napadlo, jestli si v te chvili jak se srovnaval s tou nemoci nemyslel taky, ze ho nepodporujes, nebo spis jestli si ted nenajdes nekoho jineho,kdyz je ted nemocny. Potom clovek jedna treba zkratove a veci mu dojdou az pote. Nevim. Myslim ze uvidis sama casem.. DRZIM PALCE ;-)

  • Ahoja,úplně tě chápu...Jistě to pro tebe byla složitá situace a nejspíš s toho ještě nejsi venku...Já být tebou tak bych si s ním skusila dát pauzu a mezitím přemýšlela jak dál...I když chlapy prostě takový jsou,důležité věci si prostě uvědomují pozdě :-( Já bych to možná s ním ještě skusila...Nemohlo to být třeba tou nemocí? Třeba pro tebe nebyl oporou,právě proto že by oporou sám pro sebe a tak nějak si byl sám sobě přednější...Těžko říct nevím o jakou nemoc jde...Ale myslím si že si to uvědomil když se ti omluvil,protože chlap se omlouvá jen když už jde fakt do tuhýho...Já bych třeba na tvém místě dělala věci který by mě přivedli na jiný myšlenky :-) Jsem taky ten typ člověk co všechno moc řeší,furt nad něčím přemýšlím,nebo se dokonce v hlavně vrátím o pár let pozadu a přemýšlím co by asi teď bylo kdybych tam to nebo ono udělala jinak...I mi byly předepsané antidepresiva...Fakt skus dělat věci který tě baví...sport,nějaké ruční práce cokoliv,hlavně se snaž na to nemyslet třeba je to vše jen v tobě a ty se s tím musíě vypořádat...Nebo se taky může stát že u prostě přítele k sobě nepustíš,ale uvědom si že on měl v té době zdravotní problémy jak píšeš takže mě to možná ani nepřekvapuje že pro tebe zrovna v tu chvíly nebyl oporou když se všechno tak seběhlo...Teď už je to jen a jen na tobě...Musíš zjistit co sama chceš a pak si za tím jít :-) ržím palce ať to dobře dopadne;-)

  • ještě bych vyčkávala a pozorovala, jak se bude dál chovat. Pokud to v něm není, tak se dlouho snažit a přetvařovat nedokáže.
    Já tohle zažila u exe, když měl rýmičku, tak se nechával opečovávat, celá rodina řešila každou jeho bolístku, zaúkoloval tím všechny kolem sebe. Tak nějak jsem čekala, že se takto podobně bude chovat k blízkým nemocným i on, ale nechoval se tak. Když jsem prozvracela začátek těhotenství, když jsem čekala jeho dítě, tak mi řekl, že nejsem nemocná, ale jenom těhotná a co bych od něho chtěla. Denně jsem vlakem dojížděla do práce, zvracela jsem cestou na záchodě, jeho nikdy nenapadlo se zeptat, zda jsem dojela v pořádku. Když se mi udělalo zle a já skončila v nemocnici, opět to nebyl on, kdo pro ně přijel. Byl rád, že jsem konec těhotenství strávila u rodiny a ne s ním, protože nedej bože kdyby se o mě musel starat a třeba mi zavolat sanitku.
    Vím, jak se cítíš, já to taky nechápala, proč se nechová stejně jako vyžaduje, aby se chovali ostatní k němu. Teď jen zjistit, zda si to neuvědomil při řešení svého problému, kdy se to snažil sám u sebe nějak vstřebat a nebo jestli to byl opravdu nezájem z jeho strany.
    Každý to můžete mít v sobě jinak nastavené. Teď jen popřemýšlet, jestli takový byl vždycky nebo je to změna až teď.

  • Nebyla by to náhodou pro tebe třetí rána? Prožila sis toho hodně a potom všem ještě ztráta přítele, pak na to vše budeš opravdu sama.

  • a přemýšlela jsi nad tím, že třeba přítel ve své nemoci potřebovat tebe? byla jsi mu dobrou oporou v jeho těžké nemoci? já bych to neházela za hlavu, alespoň zatím ne, až se smíříš se smrtí blízké osoby, budeš pak moci posoudit jak opravdu o přítele stojíš

  • nevím jak moc jsi v tu chvíli byla oporou ty pro přítele ( z dotazu to vypadá že vůbec ale těžko říct).ale čekat že pro Tebe někdo kdo zrovna prožívá těžkou nemoc o který ví že ho bude provázet celý život bude oporou každým dnem je trochu scifi.úmrtí blízkýho člověka vždycky hodně bolí a je to těžký ale když myslíš na vlastní smrt,všechno vypadá jinak........ nechci zlehčovat v jaký jsi byla situaci jen se ti snažím ukázat že pro něj ta situace byla možná těžší v danou chvíli než si umíš (ty nebo kdokoliv jinej) představit. měli jste oba hodně těžký období a je jen na vás jestli to váš vztah zničí nebo máte lásku tak silnou že vás ta životní zkouška naopak posílí a půjdete spolu dál:-)

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 468 otázek, kterým se dostalo 272 363 odpovědí a 410 242 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist