otec nás nesnáší
Zdravim všechny.. je mi 18 a žiju s rodiči. Jenže problém je v tom, že muj otec je šílenec.. Dává nám na jevo, že nás nemá rád, jen co přijde domů, ani se s náma nebaví, ani nikoho nepozdraví, jen nás doma ponižuje, i moji mamku jaká je nula, hnusně na ni nadává.. přitom ona jen sedí doma, dojde domu, napustí mu vanu, udělá večeři jen aby bylo vše ok.. pořád na ni jen křičí.. a vyčítá jí, že jsem se neměla nikdy narodit.. že jsem jen jedna velká přítěž, zmetek.. kdykoliv se mě mamka zastane, tak ji seřve. Mužu řict, že nemám problémy.. nikdy jsem nic neudělala. Svoji rodinu miluju nade vše ale tohle je moc. Moje mamka je vyjmečná žena, které si nesmírně vážím. Zustává s ním jen proto, že by to sama neutáhla.. byla bych ochotná nechat školu a začít pracovat, ale to ona nechce.. svého otce nenávidím! Za to co udělal mojí mamce, jak s ní zachází, nedokážu s ním žít v jednom domě.. jenže nevím, jak mamce pomoct .. a dost mě to trápí 
((
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
12.8.2013 23:48Není pravda, že by to neutáhla. Určitě to půjde. Obraťte se na některou z organizací, které pomáhají ženám v nouzi. Navíc otec je povinenn platit mámě i tobě - dokud budeš studovat - alimenty, kdybyste od něj odešly. Máš prázdniny, zkus zjistit, co by se dalo dělat. Tohle psychické týrání aponižování je hrozné!
U maminky bude problém v tom, že už v takovém prostředí žije dlouho a otec ji nejspíš přesvědčil o tom, že za nic nestojí, nic sama nedokáže. Bude to chtít hodně času, práce a trpělivosti a citlivého přistupu, aby si zase začala věřit. Určite se vám to povede. Moc držím palce. -
13.8.2013 8:11A mamka by chtěla od něj odejít? Pokud ano, tak bych se s ní domluvila, našly si společné bydlení a tatínkovi bych nechala jen na stole hezký dopis na rozloučenou. Ke škole nějakou brigádu a uvidíš že to půjde. Obě si zasloužíte víc než žít s tyranem
-
13.8.2013 8:50Taky se připojuju k holkám. Tady není jiná možnost, než od otce odejít. Taky si myslím, že tvoje maminka je v tkovém stavu, že s nedokáže představit že by odešla, jak by to zvládla... Moje mamka to tak měla. Pak se ale rozhodla a šlo to jak na drátkách. Našli jsme podnájem, přestěhovali se... Sice nemáme teďka tolik peněz a bydlíme 4 lidi ve dvoupokojovém bytě, ale za ten klid to rozhodně stojí. Vždycky to jde nějak udělat. Zkus povzbudit maminku, že byste to spolu určizě zvládli a odejděte. Nemá cenu se takhle trápit. Držím moc palečky
-
13.8.2013 9:59
Ahoj, já Ti zkusím pomoci vidět to jinak. Mám také despotického otce (spíš jsem měla - dost se změnil). Vždy, když přišel domů, tak pokud nebylo po jeho, tak byl neskutečný řev. Ponižoval nás i matku. Necítila jsem se doma dobře...Naši se nehádali - u nás křičel pouze otec. Stále jsem matce říkala, ať s tím něco dělá. Ať na sebe nenechá křičet...ať se brání. Moje máma se pouze usmívala a řekla mi jednu větu: Řeči se vedou a voda teče. Prostě mojí matky se jeho "negativní" chování vůbec nedotýkalo a s odstupem času mohu říci, že jí to ani nevadilo! Můj otec v době, kdy jsem ho zažila jako despotu, měl hodně ošklivé období svého života. Dělal práci, která ho nebavila. Měl pracovní problémy a hodně stresu. Umřela mu matka, kterou moc miloval...A to všechno se podepsalo na jeho psychice.
Nevím, jak je to u vás a jak to vnímá Tvoje matka, ale jako dcera nemusíš vidět všechny aspekty manželského soužití...
Nelze pomoci člověku, který pomoci nechce! Takže Ty, jediné co můžeš dělat, tak matce pomáhat a popřípadě jí ukazovat možnosti (ale dost bych se divila, kdyby si nebyla vědoma, že má možnost se rozvést a svého manžela opustit).
A ještě jeden poznatek pro TVOJI budoucnost: Pokud Ti toto vadí, dej si moc velký pozor na chlapy, dost často ženu přitahují muži, podobné svému otci. Mohu to potvrdit na své sestře - většího "cvoka" si najít nemohla. A co se mne týče...Tak já díky tomu, že mám hodně, ze svého otce, tak jsem se osudu soužití s despotou vyhnula...ale můj chlap jisté prvky dominantního chování TAKÉ MÁ (ale nevadí mi to)!
