poradite?!
předem se omlouvám za anonymitu 
jsem maminkou 3 děti. první ditko necelé 3 roky a k tomu nám přibyly další 2 miminka před pár mesici. . a na me vsechno padá, jsem na děti převážně sama, nevím co je spánek,odpočinek, do toho žiju na vesnici, kam jsme se přestěhovali a nemám tu žádné přátele. v okolí jsou maminky s vetsimi dětmi a mají už jiné zájmy..
byvala jsem docela společenský člověk a teď me ta samota docela tíží. Jedinou společností jsou mi moje děti. Jsem tu nešťastná a připadám si jak v domácím vězení 
jak z toho ven?? zažil jste někdo..
chci zpátky do rodného města, mám tam rodinu, přátele, dostupnost všeho co potřebují pro děti i sebe..jenže není kam jít..hledání nové nemovitosti je marné. .vysoká poptávka a žádná nabídka.
Kdo dočetl az sem, díky. Třeba poradite, jak se z toho nezblaznit.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.8.2017 20:06
ahoj, mám to stejně, holka z města, všichni kamarádi a kamarádky tam, já se odstěhovala za manželem na vesnici. nikoho tu neznám a pak přišlo první dítě, pak druhé a já žila jen pro děti, doslova jsem z toho nedostatku "dospělé" komunikace magořila. manžel to chápal, ale jezdil na montáže ( i na deset dní v kuse) a já tu tvrdla bez auta a všude viděla jen plínky, krmení, nemoci a dětské "brblání". přísahám, že byly týdny, kdy jsem kromě svých dětí (tehdy 3 a 1) nemluvila s nikým jiným. když přijel manžel "vyvezl" mě třeba do obchodu na normální nákup a já byla celá šťastná, že se dostanu ven. pak manžel s montážema skončil a já si řekla, že takhle to dál nejde. rodinu jsem viděla jendou za rok, kamarády tak jednou za tři roky. tak jsem začala dálkově studovat výšku. byl to pro mě takový relax, že i doma už to bylo mnohem lepší. pak přišlo třetí dítě a čtvrté a já jsem ta nejšťastnější na světě. školu jsem dodělala, kamarády tady sice pořád nemám, ale vůbec mi to nevadí. dokonce jsem si pořídila auto, takže i když tu manža zrovna není, tak jsem mobilní. kamarádky mi sice pořád sem tam chybí, ale teď v prosinci budeme mít třídní sraz, tak se zase dostanu ven
už to nějak přestalo vadit, vlastně jsem se naučila mít ráda ten klid a nerušenou pohodu. věnuju se dětem a teď už chodím i do práce a svět je skvělý. takže radím, vydrž. i když to vypadá, jako by se tvůj život zasekl a nikam už nesměřoval, je to jen takové období, přejde to a bude fajn. -
9.8.2017 17:21
Nevím, jak se z toho nezblaznit, ale mám to úplně stejně, akorát se dvěma dětma a ve městě. Nechybí mi teda společnost, ale spíš svoboda, čas pro sebe, oddech. Takže v tom nejsi sama. A tvůj chlap o tvých pocitech ví?
-
9.8.2017 14:50
Docela mě zarazilo, že se vůbec nezmiňujete o chlapovi :O Máte/nemáte? Co on na to?
