porucha odosobnění
Ahoj, mám poslední dobou (půl roku) takové zvláštní pocity, přicházející z ničeho nic, že se na sebe dívám, jakoby ze shora, z výše a že nepatřím do svého těla. Že je to jen člověk, kterého znám, vím jak bude reagovat, ale neovládám ho. Je to pro mě zvláštní pocit a párkrát se mi povedlo se do něj dostat tím, že jsem chtěla. Po chvíli si vždy uvědomím co cítím a řekněme že se "vrátím" nazpět do svého těla. Bojím se totiž co když bych už nevěděla jak se vrátit. Stává se mi to většinou když s někým mluvím, ale i když jsem sama. Chtěla jsem se tedy zeptat, jestli někdo nemáte podobné zkušenosti nebo tak? Vím, že to asi zní šíleně a žádné drogy neberu ani nic podobného 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.4.2014 23:35Haa. Tesi me.
. Je to tak cca 3 -4 roky zpátky bylo mi tedy 15 kdy sem možná neco takoveho zaživala.. je pravda ze me to vždy popadlo kdyz js byla sama bud doma nebo sem nekde cekala na autobus nebo peoatet bez společnosti lidi. Zaživala sem to same co ty. Do toho sem přemýšlela i nad tim proc sem to ja no doatavala sem sd do horších a horších "stavu" brečela sem mela sem záchvaty a prostě sem se mela pod kontrolou jen kdyz sem byla mezi lidmi slyšela zvuky a hlasy. . Jenze sem byla zase sama a zase me to popadlo. Došlo to az do úzkostlivych stavu - bylo to tim ze sem právě zacala mit strach ze mi to zůstane ze budu labilní nebo prostě jen myšlenka ma to ze nejsem normální kdyz vůbec nad takovejma vecma premejslim ze sem nemocna proste jen ten pocit vystupoval tak ze sem musela brát tlumící léky aby me uklidnili a homeopaticke sirupy a všelijake blbosti. . Trvalo mi docela dlouho nez me ja tomu rilala stavy - nez me ty stavy přešli. ..
tee chápu ze sem si za to mohla sama ze to byla prostě blbost. Moje lékařka to potom vysvětlovala tak ze jsem se psychicky měnila (puberta) hormony atd a ja to prostě špatne přijímala az sem si z toho udelala jakousi psych.ujmu. . Takže hlavně v klidu je to nesmysl
