potrat

Otázku položila: Bývalá uživatelka #27524 9.2.2011 13:28

myslím si že jsem těhotná test mi vyšel pozitivní a zítra jdu na gyndu. Bohužel musím jít na potrat pač těhotná jsem nechtěla být a na konec se na mě i vykašlal kvuli tomu přítel. tak mi ani nic jiného nezbývá. Jsem hodně ve stresu a bojím se toho že mě to bude bolet atd... mám panickou hrůzu z doktorů! Mohli by jste mi poradit jak se při tom chovat a jak potrat probíhá? děkují za odpovědi

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • alimos9.2.2011 15:11

    Nevím, jestli je to jenom můj dojem, ale mám pocit, že se tu skoro každá otázka zvrhne v rozhodování o tom co je správné a co ne. Podle mě je pro každého správné něco jiného a není to tak jednoznačné. Já vím, že my snažilky chceme v bříšku miminko, které tam má tereza, ale nejsme ona. Mě není 19, je mi 27, mám manžela, kterého miluji nade všechno na světě, byt, připravené prostředí pro miminko a chci miminko víc než cokoliv na světě. Ať se Vám to líbí nebo ne, je to každého věc. Teri, abych odpověděla na tvoji otázku: Byla jsem na bohužel nucené revizi v neděli. Bolí to, ale dá se to zvládnout. Je to jenom tvoje věc jak se rozhodneš, ale příště si dej pozor, protože zákrok do těla to jistě je. Ať je sebešetrnější, cítím to a mám velký strach, jestli bude další těhotenství v pořádku.

  • Ahoj, mně je dvacet a chápu tvé rozhodnutí, možná je to pro mě teď lehké říct, ale vím, že kdybych teď otěhotněla já, šla bych na potrat, necítím se připravená stejně jako ty. Jak bylo řečeno, ano možná toho budeš litovat, ale je to jen tvoje rozhodnutí. To zda je to vražda je etická otázka, na kterou má zřejmě každý z nás jinou odpověď. Držím ti palce Terezko :-)

  • Dnes jsem se dozvěděla, že moje vytoužené těhotenství je zamlklé.Ani nevíš, jak ráda bych si to s tebou vyměnila. Ty jdeš na potrat dobrovolně a já tam musím.
    To je paradox, co?

  • Kočko, já měla dítě taky v 19ti, dnes už to je 15tiletá dcera, kterou bych za nic na světě nevyměnila! Všechno se dá zvládnout, jen musíš skočit a plavat. Já taky zůstala s malou sama, ale po dvou letech jsem ji našla tatínka a sobě muže! Dítě je ten největší dar co si sama můžeš nadělit a už nikdy nebudeš sama. Přeju ti aby ses se svým rozhodnutím smířila, já tě neodsuzuji, ale sama dnes toužím po druhém dítku a nejde to, takže mě čeká umělko. Snad budeš mít později větší štěstí opětovně otěhotnět, než mám já. Drž se!!

  • Terko, ja bych ti radila at to s nekym proberes. Jestli nemas dobry vztah s rodici, tak s nekym starsim, kdo o tom neco vi, pokud nikoho takoveho nemas, tak klidne s gynekologem ikdyz pochybuji, ze by ti rekl, udelej to anebo to anebo zavolej na nejakou linku, za to přece nic nedas. Tady jsou vetsinou holky, které se snazi a moc chteji mit rodinu ( i ja mezi ne patrim) a tak te vsichni budou soudit za potrat,ale je to vsechno jenom tvoje vec, protože je to tvuj zivot.To, že te opustil přítel je ted urcite strasny,ale neni to konec sveta, myslim, ze kdyz se na to pak podivas zpetne, tak asi tak super nebyl kdyz te v tom nechal samotnou, takovy "CHLAP" ti za to stoji??? (Ja jsem v 19ti byla nucena vzit si postinor, ja ten pohl styk nechtela, nebudu to tu rozepisovat,.....jen chci rict,ze tehdy bych sla i na potrat kdyby to bylo nutné at si rika kdo chce co chce...... ) Promluv si s nekym o tom a nech si cas na rozmyslenou, 14dni uz te nevytrhne jestli mi rozumis, jenom aby jsi pak nelitovala. Věřím, že jak se nekomu sveris a budete to probirat a pak se na to dvakrat vyspis, ze udelas tu spravnou vec pro tebe. Drzim pesti!!!!

  • Ahoj, znám ženy, které na potratu v mládí byly a opravdu čím starší jsou tím víc toho litují...
    Mě je 23 a miminko jsem chtěla už několik let, takže nezastávám názor, že v 19 letech jsi moc mladá.. Dříve, ještě před dvaceti lety byl tenhle věk naprosto normální, to až dnes se všechno posouvá a bohužel s tím přichází i mnohem víc komplikací v těhotenství, víc nezralých dětí nebo nemocných dětí.. Je mi jasný, že na tohle teď nemyslíš a vidíš to jednostraně jako problém, který má řešení a tím je potrat. Ale věř, že těhotenství bys opravdu zvládla, miminko bys mohla dát k adopci a udělat tak radost jiným lidem, kteří děti mít nemohou. dětí v kojeňácích je sice dost, ale popravdě, nejsem rasista, ale většina těch dětí je ropmských a já bych si takové dítko nevzala ani kdybych nemohla mít děti, raději bych ho měla od holčiny, která do toho přišla nečekaně a pomůžeme si navzájem..
    Takže já bych na potrat určitě nešla, jsem 24týdnu těhotná a pocit je to neuvětřitelný, s každým pohybem miminka vnímám tu dokonalost přírody, jak už tu píše bumík ajiné.. Navíc jsem potrat viděla a pro mě je to opravdu vražda. MIkdo ještě neotěhotněl nechtěně náhodou, vždy v tom je kus nezodpovědnosti a řešením není tu bytost zabít ale postavit se zodpovědnosti čelem a podle toho se zachovat... Je ti 19 let, jsi plnoletá a dospělá a měla bys ses podle toho chovat. To, že naše zákony tohle povolují je věc jiná, alkohol je taky legální a zabíjí lidi, stejně jako cigarety..
    Ale jinak, zopovědnost a tvůj život závisí jen na tobě.. ty se musíš zachovat tak abys nelitovala, a pokud jdnou litovat budeš, tak si za to budeš moct jen a jen sama..

  • Holky, teď mne omluvte, ale úplně odbočím od otázky. Jak byste se zachovaly, kdyby k otěhotnění došlo po znásilnění? Já vím, že bych to nepřekonala, ale zajímal by mne Váš upřímný názor? Moc děkuji.

  • Ahoj, nevím kolik je Ti teda let, zda ještě studuješ nebo pracuješ, ale měla by jsi zvážit, zda je potrat opravdu to, co chceš udělat! Jistě to, že Tě opustil přítel není nic povzbudivého, ale nebyla by jsi ani první ani poslední která zůstane s dítetem sama. Víš spousta z nás tady se snaží otehgotnět už pekelně dlouho, dělá pro to všechno a nejde to. Opravdu zvaž, zda se dítěte chceš vzdát, zda by Ti třeba rodiče nebyli oporou. Chápu že teď je všechno strašně černé, ale tohle rozhodnutí už nikdy nebudeš moci vzít zpátky. Jinak potrat sám o sobě se provádí v celkové narkóze a je to výkon který je krátký, ale jeho psychické důsledky jsou bohužel mnohdy velké. Jinak výkonu jako takového se bát nemusíš, samozřejmě potom břicho trochu bolí, ale spíš se udává bolest jako u silnější ms.

  • Nevím děvčata, ale už mi z této diskuze začíná být poněkud špatně od žaludku. Myslím, že by bylo fajn to možná ukončit. Stejně se nedohodnete, protože každá strana bude urputně trvat na svém. A dnes je takový krásný slunečný den :o)

  • ahoj. mas uz nejake deti nebo je tohle tve prvni tehotenstvi? vis, ja jsem ted poprve tehotna a kdyz vidim a citim ten novy zivot ve mne jak roste, tak je to pro me nepredstavitelny zazrak prirody a furt premyslim nad tim, kdo to tak dokonale vymyslel, ze mi v brisku da se rict z niceho vyroste novy zivot..... ja bych si nedokazala predstavit, ze bych sla na potrat. az ted kdyz jsem tehu jsem pochopila, ze potrat je opravdu vrazda. kdyz clovek ten novy zivot v sobe nosi, tak na to kouka uz jinak..... a jestli bys opravdu zivot s mimi nezvladla, existuji prece babyboxy atp, kde muzes mimco dat a nejake jine rodine, ktera deti mit nemuze, splnis jejich sen :) zkus na to kouknout i z teto stranky....

  • Terko, já na miniinterupci byla asi ve 20 letech. Také to bylo neplánované a zůstala bych sama, přítel se na nne taky vykašlal, ale peníze na potrat jsem z něj dostala. Nikdy jsem si to nevyčítala! Bylo to zvláštní prvních pár dní. Zákrok je pod plnou anestezií, takže bolet nic nebude. Pak mne jen pár dní pobolívalo v podbřišku jako u MS. Na kontrole u mého gynekologa mi řekli, že zákrok byl velice čistě udělaný, a že se nemusím obávat dalších komplikací. Na celou záležitost jsem brzy zapomněla a byla v podstatě ráda, že těhotenství skončilo. Pak jsem 10 let brala antikoncepci, po 2 měsích po vysazení jsem otěhotněla (teď jsem 17tt a vše je v pořádku). Možná jsem výjimka, ale nevěřím tomu. Jít na miniinterupci je JEN a JEN tvoje rozhodnutí. Je to tvůj život a Ty si určuješ jak bude vypadat. Je možné, že nechtěné miminko by nedostávalo tolik lásky, jako miminko, které jednou budeš chtít! Podívej se kolik je tady holek "snažilek" a většina z nich po potratu asi není. Problém s pozdějším otěhotněním může nastat z jakéhokoliv důvodu.

  • Tak jestli můžu, vím že na to ses neptala, ale vážně jsi mi teď docela zkazila náladu. Souhlasím s holkama, potrat rozhodně není jen tvoje věc, copak to miminko se může bránit? Podívej vážně by bylo lepší miminko dát k adopci nebo do babyboxu, když ho nechceš. Ale ne ho zabít. Přála bych ti zažít první kopaneček miminka v bříšku. Sama jsem to nezažila,( a co bych za to dala!) ale nepopsatelný pocit je to už s rukou na bříšku těhulky.Přece když si sáhneš malému miminku na ty malinké prstíčky, je to tak rozkošné. Sama bych o potratu vůbec nepřemýšlela, jsou i jiné možnosti - právě proto!! Miminko přece nemůže za to, že jsi nezodpovědná. Mimochodem,už jsi někde četla, co při potratu zažívá mimi?

  • holky mozna me s tim poslete nekam, je to ze slovenskeho krestanskeho casopisu, ale je to pribeh jednoho lekare, ktery delal potraty jak na bezicim pasu. jestli mate cas pri odpolednim kafi, tak si to prectete treba jen ze zajimavosti a pak si me klidne ukamenujte, at vam tady kraviny nehazu ;)

    http://www.milujtesa.org/upload/articles/r_u_c_k_i/SK/04_milujtesa_1820.pdf

  • petulinkaa139.2.2011 19:27

    Terez je to tvoje věc jestli to chceš podstoupit, nikdo nemá právo ti do toho kecat, já jsem sama prodělala miniinterupci před 7 lety,takže když se budeš chtít na něco zeptat,tak napiš vzkazík...tady to asi nemá cenu rozebírat, poslouchala by si jen narážky!! :-)

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 468 otázek, kterým se dostalo 272 352 odpovědí a 410 241 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist