potřebuju objektivní pohled na věc
manžel loni přišel s návrhem, že pojedem k výročí svatby na "svatební cestu" protože po svatbě nám to nevyšlo. jsme spolu už dlouho a máme i děti. je to suprovej táta, dětem se věnuje víc než já a taky víc než mě..... ale k jádru věci. často jsem od něj slyšela sliby který nesplnil a teď to dopadlo stejně. víc než rok mi mluví o suprový dovolený na týden jen pro nás dva a zase nic
mluvil o tom tak dlouho až jsem mu to uvěřila. mezitím si jel sám na dovolenou, která nebyla zrovna levná a byl tam deset dnů (vím s kým jel, milenku nemá). budiž, potřeboval si uklidit v hlavě a to chápu. pak plánoval kam pojedeme my, ale pořád jen plánoval a vymýšlel dalsí a další možnosti. na začátku léta chtěl pořizovat spoustu věcí, varovala jsem ho, že nám nezbyde na dovolenou, neslyšel. termín dovolený nebyl pevně danej ani kam pojedem a najednou se začalo domlouvat hlídání a posouvalo se pořád jinam (důvody posouvání termínu nebudu rozvádět) až rodiče manžela řekli, že v ten termín si nemůžou vzít tak dlouhou dovolenou. včera jsem vlezla na účet a zjistila, že peníze došly. jak to vidíte? když by doopravdy chtěl se mnou někam jet měl by přece dávno vymyšleno kam pojedem, zajištěné ubytování, dané peníze bokem a domluvené hlídání na pevno už pár měsíců dopředu. neutratil by zbytečně peníze na poslední chvilku.
dneska přišel s tím, že pojedem aspoň na víkend, jenže já už nemám sílu mu věřit a ani se mi jet nechce. jely byste vy? na téma jeho nesplněných slibů jsme mluvili mockrát. pro mě to je jakoby mi říkal "nenávidím tě, nemiluju tě" a on tohle ví. chtěla jsem aby mi nic nesliboval když to neumí splnit, stejně slibuje a neplní problém je, že už mu nedokážu věřit ani když mi říká jak mě miluje a má rád. a teď se do mě pusťte. vím, že spousta lidí řeší vážnější problémy, ale důvěra v manželství je pro mě základní kámen bez kterého nemůže fungovat celý vztah a manžel to vnímá stejně a proto se na mě zlobí, že mu nevěřím, ale jak mu mám věřit? tohle není poprvý
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
9.8.2017 13:10Ahoj, já bych teda takovým přístupem manžela byla hodně zraněná. Celkově mi tam nesedí pár věcí v celém vztahu. Ty čekáš, že ohledně společné dovolené zorganizuje vše on? My tedy plánujeme dohromady, oba jsme liknavější, takže nám trochu trvá než se rozhoupeme a většinou jeden popostrčí toho druhého. A se společnýma penězma si manžel nakládá, jak se mu to hodí, bez konzulatace s tebou? My tedy máme taky účet rozdělený, ale je to proto, že manžel podniká, tak aby v tom měl přehled a já se nemusela furt ptát, které peníze jsou na co. Já z rodičáku platím takové ty povinné odvody (nájem, elektrika, hypotéka, spoření) a manžel vše ostatní. O větších investicích si vždy promluvíme a dopředu zvážíme. Neexistuje, že by jeden vše rozházel.
Jinak bych řekla, že u vás to bude hodně o komunikaci. Možná manžel ani nevěděl, jak moc ti na tý dovolený záleží. Já bych se osobně do plánovaní zapojila taky a trochu ho víc nakopla, pomohla rozhodnout kam pojedem, zapaltila rezervaci (samozřejmě s jeho vědomím). Chápu, že teď se ti s ním nikam nechce. Nevím, jestli bych jela sama, jak navrhuje Hanca256, trochu to zavání trucováním a nevím, jestli bych si to já užila. POkud by ses přemohla a chtěla jet s ním, řekla bych mu, že to zorganizuješ ty. Tak budeš mít jistotu, že to vyjde. -
10.8.2017 21:58Takže. Manžel mi príde ako pekný vykvet. A ty mi prídeš ako nejaká jeho slúžka operka.
Ťažko sa vyjadrovať, nevieme viac vecí, plus hovorí samo o sebe, že mu neveríš ani lásku. To ma tiež svoj dôvod, tiež ho nepoznáme.
Moj muž by teda skúsil ísť niekam sam. Ani by nešiel. Bez nás. Načo.
Máte nevyrovnany vstať A to samozrejme štve.
Radila by som zvýšiť U muža rešpekt. -
9.8.2017 12:18Ahoj,
rozhodně se do tebe nebudu pouštět. Myslím, že bych byla v tvojí situaci stejně zklamaná. Nevím další vaše rodinné souvislosti, ale já bych asi na truc tedy odjela taky sama na dovolenou. Třeba by pochopil, že nemluvíš pořád jen do větru. Taky jde třeba o to, jestli máte společný účet a už nemáš kde vzít peníze a nebo máte každý svůj?! Možná mě někdo odsoudí, ale my máme každý svůj účet a má to kolikrát svoje výhody. -
9.8.2017 13:13
Chápu tvoje zklamání, takt by mne to štvalo. U nás je to podobný, kdyby to bylo na manželovi, tak jsme nejeli nikdy nikam, snad ani na nákup.
Takže kazdou dovolenou, výlet musím naplánovat já. Jen si musíme domluvit, kdy ma dovolenou. Jinak misto, kam jedeme, musím zajistit ja, zabalit vsechny věci, včetně jeho a pak můžeme jet. Ne ze by můj muž byl podpantoflak a ja o vsem rozhodovala, ale asi v tom ma prsty, že je ve znamení vah. Buď to musí byt spontánní akce a jet se okamžitě, ale jak ma čas premyslet, tak 10x změní názor a nikdy se k ničemu nerozhoupe. Kolikrát mne to štve, že je neustále vse jen na mne. -
9.8.2017 14:16
Já to mám s přítelem podobný. Dokud něco nenaplánuju, tak se nikam nejede. Nebýt toho, že děda dostal od kolegů k odchodu do důchodu 4 dny v krkonoších, tak sme snad ani nikde nebyli. Asi 3 měsíce mi trvalo, než jsem přítele dokopala aspoň k tomu, aby to zarezervoval. Když jsem mu řekla, že bysme si to měli naplánovat, tak mi řekl, že nic plánovat nebude, tak jsem aspoň našla, co tam je, co bysme mohli dělat a jinak jsme to plánovali na místě... U něj to ale asi bude leností, nedokopu ho pomalu ani k tomu, aby sebral pet lahve v pokoji a dal je aspoň do igelitky, že se to pak odveze.
