přítel moc nejeví zájem o dítě, a když tak jen před svou rodinou..
Pěkný večer.Chtěla jsem se zeptat. Mám přítele kterému je 40let a mě 25let. Jsme spolu 2roky.Nyní s ním čekám miminko( 22tt).Vím že mě miluje pořád tvrdí jak se na malýho těší. Že mi bude se vším pomáhat atd. V práci končím poslední služby..jsem uplně vyštavená.Čekam že když ho o něco poprosím udělá..omyl..až když ječím. Co se týče miminka..na třetím měsíci koupil chuvičky od té doby se vůbec o nic nezajímá jako co je potřeba koupit pro miminko..ani se nezeptá kdy jdu na další kontrolu atd. Co mě ale štve že když máme slezinu s jeho rodinou dělá jak on je nejvzornější a jak se stará a najednou všechno chce podstoupit..jako předporodní kurz atd..ale jen před svojí rodinou.Doma se o nic nezajíma.Kdybych nepořídila výbavu pro prcka sama tak asi ani do porodu nic nemám.Dneska jsme se pohádali a on mi řekl že vlastně ani neví co dělá špatně..Já vůbec nevím co mám dělat.Vím že můj dotaz je zmatený,ale to jsem i já..Co by jste dělaly v mém připadě?Chci aby to bylo dobré,ale obávám se že jestli to takhle půjde dál tak já to i přes lásku k němu vzdám.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
6.9.2014 20:54
Napadá mě, že Tvůj přítel je typickou ukázkou toho, že mluvit ještě neznamená činit. Zkusila bych s ním asi promluvit v klidu a bez emocí, popsat mu, jak se cítíš a zjistit jak to doopravdy prožívá on a co bys po něm vlastně chtěla. Snaž se být konkrétní a vynech obecné fráze. Možná má pocit, že ještě dost času, nevím. Je fakt, že já jsem ve 4. měsíci a pro prcka nemáme zatím vůbec nic, protože máme oba pocit, že času je spousta a obávám se, že termíny kontrol si partner taky nepamatuje - i když o to jak mi je, se zajímá. Rodičovství je věc Vás obou tak by bylo dobré, aby jste se na něm také oba podíleli.
-
7.9.2014 7:31
Já teda taky nakupovala všechno sama... teda pro kočár jsme jeli spolu, bylo to daleko, ale na internetu jsem si ho našla já... Dělám to tak, že si vyberu svoje favority a pak mu dám možnost podílet se na výběru z "top trojky". To je otázka chvilky A když jsi ve 20. tt, tak to je opravdu ještě dost času - např. u kočárku už ti běží záruka od koupě, proto je dobrý moc nepředbíhat, okrádáš se o záruku v době opravdového užívání
Asi ty hormony, protože si myslím, že to jsou malichernosti, zbytečně si znepříjemňuješ život. Doma se taky manžel málokdy zeptal, jak se cítím, co kontrola... spíš jsem mu vždycky řekla, že kontrola byla ok. A taky se vždycky rád chlubil A po narození dcery to zůstalo stejné... Když jsme doma sami, tak si s ní pohraje tak 5-10 minut a když někde jsme... Tatínek na jedničku Jediný, kdy se o ní musí opravdu postarat je, když chodím cvičit, tak toho využívám a chodím 3x týdně, at si jí taky užije V noci k ní vstal snad jednou. Prostě ho nevzbudí A já do něj přece nebudu kopat, aby k ní šel, když jsem stejně vzhůru... Ted mě ale čekají za pár dní státnice a řekla jsem, že si aspon na dvě noci pořídím špunty do uší a bude vstávat on, i za cenu, že by měl spát v pokojíku vedle postýlky -
7.9.2014 8:10
Já třeba nechápu, proč bys to měla chtít přes lásku k němu vzdát. Vždycky, když Tě tohle napadne, tak si představ, že jsi opravdu sama na to dítě. Ale doopravdy. Tzn žiješ v nějakém malém bytečku (/který ale před tím musíš dlouho shánět, aby ti vyhovoval cenově, protože mateřská ještě ok, ale rodičák ten teda není nic moc, tedy za předpokladu, že dítě nebudeš chtít v roce šoupnout do jeslí a letet zpátky do práce, abyste měli za co žít). Sice bys měla pořádek doma podle sebe, všechny věcičky pro dítě by sis nakupovala sama (otázkou je, jestli by jich bylo tolik, protože z jednoho rodičáku, případně později platu se nežije až tak fajn, zeptej se svobodných maminek). A hlavně, nikdy by se k Tobě večer nepřitulil, nikdo by Ti neřekl, že Tě má rád a že už se moc těší, až se vaše dětátko narodí, když Ti bude smutno, nebo Tě bude něco bolet nebude tam nikdo, u koho by ses mohla vyplakat, nebo naopak, kdo by to shodil tak, aby Tě rozesmál a Ty jsi zapomněla na smutek. To, že koupil sám chuvičky rozhodně svědčí o tom, že o dítě má zájem. Jsou chlapi, co jim je jedno, jestli je jejich partnerka těhotná nebo ne, chodí do hospody několikrát týdne, chodí domu každý druhý den navalení, v sobotu vyspávají celý den nebo celý víkend čumí na televizi, o nějaké rodinné návštěvě si mužou ty ženy nechat jen zdát. Jsou chlapi, kteří ženu během těhotenství podvádí, kteří ji neříkají, jak ji mají rádi a že se na miminko těší, ale naopak, že j tlustá a hnusná a že s ní nechce spát a že to dítě byla chyba.... Jsou chlapi, co celé dny leží doma, jsou nemakačenka a očekávají, že i ta žena se v těhotenství a po porodu bude starat... Dobře si to rozmysli, kdysi jsem někde četla veliké moudro, v těhotenství a chvilku po porodu nedělej žádná velká rozhodnutí, co se týče vztahu, protože mi fakt přijde, že s Tebou mlátí hormony.
-
6.9.2014 20:55
mě přijde, že to tak ti chlapi prostě maj..kdybych manžela nedokopala, tak taky nemáme nic.. a i tak se to neobešlo bez keců, že je ještě brzo a jestli je nutný todleto a támdleto...samozřejmě když už to s nervama nevydržím, tak nechápe a ještě se pak chová, jak kdybych se měla omlouvat spíš já jemu... a před ostatníma je samozřejmě všecko v pohodě a aještě dělá vtipy jakože na pivo nemůže, protože kdybych začla rodit, tak by byl bit apod. To mám chuť ho fakt zbít, protože už opravdu jsem ve fázi, kdy můžu začít rodit kdykoliv a strašně mě štve ta jeho nezodpovědnost, že by klidně na to pivo šel...Na druhou stranu musím uznat, že mám trochu nervy v kýblu - holt mi ty hormony docela rozhazujou psychiku a občas opravdu vyletím kvůli naprostým blbostem...(dnes např. že jsem chtěla umýt nádobí a on potřeboval do skříňky co je nad dřezem..no uplná kravina.. )