přítel se nám moc nevěnuje
Pěkný večer, poslední dobou si vůbec nerozumím s přítelem... Bydleli jsme dřív sami v bytě to bylo celkem v pohodě pak jsme se nastěhovali k našim co se nám narodil syn, jenže tam jsme se začli hrozně hádat kvůli našim že jsem jim nedovedla nic říct a podobně..tak jsme si našli znovu byt abychom byli teda zase sami.. Jenže poslední dobou si tu připadám jako bych mu byla naobtíž.. Bydlíme ve vesnici kde on vyrůstal rakže tu má spoustu kamarádů a na nás nemá čas..já tu nikoho neznám. Pořád se hádáme že chci aby byl víc s námi on chce víc ven za klukama na kafe..ja ho v pohodě pustím jen čekám že se vrátí v čas v který jsme se dohodli to většinou nesplní a čekám že se nám bude pak věnovat jenže on buď chce zase někam jít nebo zapne pc..on si myslí že ho držím zkrátka a já mám pocit že s námi moc není..vždycky příjde chytrý jak to mají ostatní chlapy doma, že nesedí s ženskou celý den jako musí on! Ale mě přitom nevadí když s nimi zajde na pivo nebo kafe ale nemusi to přece být celý den pomale ne? Říká jak je na něj malý ještě malej (je mu 11m) že až bude větší všechno mi vynahradí.. Já už fakt nevím jak mu to vysvětlit abychom si vzajemně porozuměli Jak to máte vy doma? Také chlapa nevidíte že lundá po kafích s kamarády? Kolik času s vámi tráví? A kolik času si pohrají s dětmi? Do toho máme spolu kočku kterou nesmyslně pořád zahání pod postel aby nešlak malému..jenže to je zase problém co v něm probudila jeho máma která zvíře v bytě nesnese a teď jak je malý tak pořád řeši jak to s ní doma máme, kde spí, sedí.. Achjo přitom byla jak naše dítě a mě vadí co jí teď dělá! Malému nic neuděla i když jí otravuje do jeho věcí mu neleze tak já už nevím co aby ji nechal být..očkovaná je proti všemu. To je jen tak že mi nepříjde normální aby jí takhle terorizoval a než ji nechat u mamky to tam raději půjdeme s malým také.. :'(
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
16.3.2016 20:44
Muj chlap prijde z prace a venuje se male... Uz od narozeni (ted ji bylo 16m). Chapu ze si ted jeste nema poradne co s malym uzit za hry, ale... Chvilku se venovat tobe, chvilku malemu by mel. Sedni si s nim, vklidu si o tom promluvte. Rozhodne bych nevyhrozovala nebo tak neco, to se muzes setkat s opacnou odezvou. Rozhodne bych se s nim domluvila, ze jeden den by mel venovat POUZE rodine, ze ty se taky venujes jen jim a me kamaradkam... Ale resit to vklidu. Stejne to, jak se chova ke kocce. Rozhodne se s nim nehadej, nevyhrozuj, ale rekni mu ze ti zivot takhle nevyhovuje a je zapotrebi to vyresit, ze jinak by to fakt mohlo skoncit i tak, ze pujdete od sebe,... Ale bez vycitek, bez hadek...
-
16.3.2016 22:09
Je asi na čase si s přítelem pořádně promluvit a zjistit, co on očekává od společného života, protože to co předvádí není rozhodně rodinný život. U naš od narození je manžel denné se synem venku - chodil s kočárkem, teď už chodí na hřiště a těší se jak se propracují k chlapským aktivitám jako je jízda na kole/koloběžce. Já díky tomu mám "osobní volno" a můžu se věnovat práci, sobě nebo domácnosti.
Stran chování ke kočce - absolutně tenhle přístup nechápu a naštěstí můj manžel (i přes negativní tendence své matky) se ke kocourům chová normálně, ikdyž jim občas nadává, protože jsou to paka ale vidí jaký mají pozitivní vliv na syna, jak se s nima tulí a prostě si buduje kladný vztah ke zvířatům. Takže tohle je bod také pro rozhovor, protože je nesmyslné takhle reagovat na "domácího povaleče", které pro dítě neznamená riziko. Držím palce, ať najdete tu správnou cestu! -
16.3.2016 19:56
Tak s tím zvířetem si taky myslím, že se to k dítěti do domu moc nehodí, ale tak už ji doma máte dýl, tak to nic. Ale s tím věnováním, manžel je vesměs pořád v práci, večer se často zavře do garáže, ale je fakt, že jinak si s dětma(rok a 2 a půl roku) doma hraje a když může, tak si staršího bere ven, časem se k němu přidá určitě i ta menší holčička. Řeknu ti, že kdyby dělal to, co popisuješ, tak by u nás bylo peklo každý den, to by pak byl pryč ještě častěji asi, aby mě nemusel poslouchat. Chyba byla asi ten byt v místě jeho bydliště a kamarádů. Chtělo by to nějaký harmonogram, které dny prostě bude doma a kdy bude chodit ven. S tou dochvilností to mám u chlapa stejně, oni to asi mají v genech, čas pro ně není měrná veličina. A máš ty kam jít? Bych to zkusila dělat tak, že když se má vrátit z práce, tak bych zmizela i s prckem, ani bych nedala vědět kam, nevařila bych pro něj, "protože jsem neměla čas, páč jsem byla venku" a tak, ať ví jaké to je. Prostě ho nějak postrašit, že to, že jsi doma s dítětem, neznamená, že tě tam vždycky najde. Tohle fakt nechápu, je to přece táta. Když byl kluk malý, taky si ho v roce nikam moc nebral, ale doma si s ním hrál.
-
16.3.2016 22:02
Ahoj,ja bych si asi nasla nejake aktivity s malym nebo alespon se skamaradit s nejakou maminou..Kdyz byla moje dcera mala,porad jsme spolu nekde couraly,jezdily s kamaradkama venku a v ruznych detskych hernach..manzel byl taky porad v praci a cekat na nej kolikrat netrpeliva a nervozni,kdy prijde atd.by se mu taky nelibilo a mozna najust by chodil taky s chlapama na pivo..nevim jak jsi mobilni a na jak velkem meste bydlis,ale zkus neco vymyslet pro tebe a malyho,treba se ten tvuj "chytne" Nejake naschvsly a vyhruzky tvoji situaci fakt nepomuzou..muj nazorat to dobre dopadne