řidičák
Zdravím,
mám takový dost velký problém. Jeden rok vlastním ŘP skupiny B, ale nejezdím. V autoškole mi to jakž takž šlo, ale popravdě řečeno, za tím volantem jsem neseděla moc ráda. Teď za volantem nejsem pro jistotu vůbec, protože asi tak čtvrt roku po zkoušce v autoškole mě taťka vzal na jízdu na chatu a já z toho měla tak velké nervy, že po ujetí několika metrů jsme se s tátou radši prohodili a já mu pak v autě omdlela (samozřejmě neúmyslně)
. Nadšený z toho nebyl, ale byl rád, že mě po nějaké době vzkřísil. Nějakou dobu mi pak ještě bylo špatně, ale na chatě se to pak zlepšilo. Pak jsem si párkrát ještě sedla za volant, ale byl to pro mě horor. Měla jsem hrozné nervy a to se projevilo i na ježdění, dělala jsem chyby (to už mě pak vykolejilo natolik, že po skončení jízdy jsem se rozbrečela) 
. Vždycky si pak připadám jako naprostý s prominutím idiot. Vím, že řidičák je v dnešní době naprosto nepostradatelný pro každého člověka, dneska bez něj člověk snad ani nesvede najít práci. Děsím se okamžiku, kdy někdo z mých blízkých bude potřebovat odvézt akutně do nemocnice a nebude kolem nikdo kromě mě. Vím, že bych se neměla bát, nebo bych to prostě nějak měla překonat, ale nevím vůbec jak. Nemáte někdo radu, prosím? Děkuju předem za všechny odpovědi.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.11.2012 16:57
Ahoj, naprosto tě chápu. Já řídila ráda, dokud jsem neměla řidičák. V autoškole jsem byla jedna z nejlepších, ale jak jsem si sedla do auta poté a někteří rodinní příslušníci mi začali radit a kecat do řízení, tak jsem o sebevědomí přišla a nechtěla jsem už jezdit. Párkát jsem to pak ještě zkusila, ale vždy to skončilo mou těžkou psychickou újmou.
Dokonce jsem se dopracovala tak daleko, že jsem řidičák roztrhala, abych měla důvod, proč už neřídit, protože ostatní mě k tomu samozřejmě pořád nutili, že se to jinak nenaučím. Jezdit jsem začala asi až 3 roky po tom, co jsem udělala řidičák. Protože se nám narodil syn a kolikrát to prostě jinak nešlo, než vzít auto a jet. Už se nebojím, ale vím, že dobrá řidička nejsem. Pokud jedu sama, tak je to dobrý, ale kdyby vedle mě měl sedět nějaký jiný řidič a začal mi do toho zase kecat, tak se nejspíš znovu bloknu. Jezdím jen trasy, které znám. Do centra města nejezdím, nechávám auto na kraji města a využívám MHD. Vím, že bych psychicky nezvládla ty zácpy, nemožnost nikde zaparkovat atd. -
24.11.2012 17:45holky nestrašte mne, čekám na vyhotovení řidičáku....
-
24.11.2012 18:18
Já mám řidičák od 18 let, ale 7 let jsem neřídila, řídím teprve necelý 2 roky. Když mě do řízení hnal přítel, zatvrzele jsem to odmítala, protože jsem se bála jeho autem, který mi přišlo obrovský a že mu s tím něco provedu, někam to napasuju.. Ale nakonec pomohlo to, že jsem si pořídila vlastní auto, který jsem si rovnou musela sama odvézt cca 70 km. Hodně mi pomohlo, když jsem si ho šla projet, že jsem se v něm hned cítila dobře. Takže jsem tu cestu zvládla a od té doby jsem jen týden potřebovala mít někoho vedle sebe a pak jsem jezdila už sama. Myslím, že nejlepší je ono pověstné hození do vody, tudíž prostě situace, kdy prostě musíš nastoupi do auta a jet a nemáš čas přemýšlet o tom, co se všechno může stát. Samozřejmě, nějakou dobu trvá, než si člověk přestane připadat, že na silnici akorát překáží, než bude schopný zkoordinovat pohyby jako je otáčení volantem, puštění blinkrů, řazení, a do toho sledování provozu a značek ale všechno je to jen věc praxe. Neboj, někteří řidiči jsou i po letech zralí tak na vrácení papírů, protože nemají ten přirozený respekt z toho, co je na silnici může potkat. Já už jsem se osmělila, dojížděla jsem do práce po dálnicích a po Praze, kde jsou někteří účastníci provozu opravdu bezohlední, ale teď, co jsem těhotná, zase mám větší strach a respekt, takže jsem celkem i ráda, že nemusím už tolik jezdit, zejména na sněhu. Dost mi pomáhá i to, že se se mnou nikdo nebojí jezdit a i manžel soudí, že jezdím dobře (to víš, na to, že jsem ženská
) a když mi někdo kecá do řízení, tak ho poprosím, aby mlčel nebo mu nabídnu pěší procházku. Možná si zaplať pár hodin kondiček, kde budeš pod dozorem a získáš dostatečnou jistotu a pak řiď, jak často to jen půjde. Hlavně se neboj, všichni jsme někdy začínali a jezdili pomalu, byli jsme předjížděni, byly nám ukazovány neslušný gesta a otrávený ksichty, ale to ti všechno může být ukradený 
-
24.11.2012 23:11
Řidičák mám 2 roky. Zezačátku jsem se bála, jezdil se mnou taťka (bál se o auto). Pak uznal, že mě to jde dobře, tak už jezdím sama. Řízení mě moc baví
jen kdyby ten benzín nebyl tak drahej
Nejlepší je, když pojedeš úplně sama!!! Nikdo tě nebude znervózňovat, kecat ti do toho, budeš spolehnutá pouze na sebe. Zezačátku jezdi někde, kde není velkej provoz .. vesnice, nějaký místní spojovačky .. pak větší město atd.
Hlavně se snaž řídit, přeci jen když už jsi dala za to peníze, tak je škoda je nechat "prolítnout komínem". A co můžeš vědět, někdy v budoucu si najdeš super práci za super peníze .. a podmínkou bude aktivní řidič.
Tak hodně štěstí a neboj, to zvládneš!! -
24.11.2012 23:55ahoj,ja mam takovy nazor,ze pokud mas vylozene strach,tak ti ridicak do ruky nepatri.promin.radu nemam.nech tomu cas a kdyz se nebudes citit,tak proste nerid.horsi nez neridit je ohrozit sebe nebo nekoho jineho
-
25.11.2012 9:58To znám
taky jsem se ze zaátku bála, ale ne tolik, že by mě to takhle omezovalo pak se to zlomilo a dnes lítám bez problému sama jako čuně chce to prostě překonat ten strach a jezdit -
25.11.2012 10:40
Možná to ještě zkus s někým,komu věříš a cítíš se s ním dobře,podle mě nemusí ani umět řídit,maminka nejlepší kamarádka,nebo sama.a uvidíš.Hodně holek má takový problém.Já jsem z toho taky ve stresu,nemám k řízení vztah a ani zvlášť k autům.V dětství u nás měl auto jen děda
A teď to na mě zase přítel zkoušel ať konečně jezdím.Tak jsem mu rovnou řekla,že nechci a že když je to jediná věc kterou odmítám dělat,protože se necítím dobře,uznal to a řekl,že nás bude rozvážet -
26.11.2012 22:43Ahoj... Upřímně řečeno,mám stejný problém jako ty
V autoškole mě to bavilo,řídila jsem myslím,že hodně dobře. Řidičák jsem udělala na poprvé,v dubnu to budou 2 roky co ho mám a já za volat sedla jen párkrát. Upřímně řečeno,dost to ovlivnil můj táta,kterej mi do toho kecal,vše bylo prostě špatně.. od té doby jsem si řekla,že řídit nebudu a neřídím. Vím,že hodně holek by dalo cokoliv za to ,mít řidičák,ale mě je to fuk. Raději jezdím jako spolujezdec a mám pokoj. Užiju si jízdu v autě mnohem více,než jako vynervovaný řidič Takže v tom nejsi sama,jsme v tom minimálně 2 -
27.11.2012 12:36Já mám řidičák rok. A prostě věděla jsem, že když nesednu hned za volat a nebudu jezdit co nejčastěji, že to bude špatné. Takže jsem za 8 měsíců najela 1000km
Já třeba mám rodiče v pohodě, že po mě nijak nekřičeli a tak. A já sama věděla, co dělám špatně.
A u Tebe si myslím, že to omdlení nebylo z toho řízení, že to byla jen náhoda
Spíš bych zkusila jezdit po vesnicích, ne po frekventovaných cestách, ale prostě se sem tam jet projet (vím, benzín stojí moc). Pokud se sama bojíš, vem někoho jiného, pro mě ten pocit byl úplně super, když jsem měla někoho vedle sebe, i když by mi s stejně v problémové situaci nepomohl.
A jinak do teď mám problém s parkováním -
26.11.2022 0:27Žena za volantem neumí řídit - to je podle mě dnes už jen známé klišé které ale není vůbec pravdivé. Mě třeba před lety nadchla https://www.urgentniprepravy.cz expresní přeprava a věnuji se tomu naplno a docela kvalitně. A to že neumím někde dobře nacouvat? No a co, hlavně že jsem v klidu na silnici jako celku. To někdy ani chlapi nejsou.
