sebevědomí
Ahoj,potřebuju poradit a taky se "vypsat" ze svého problému...Jsem celkově hodně složitý člověk, jako dítě jsem byla spíš introvert,poslušná,hodná,hrála jsem si s kamarády ale nijak zvlášť nezlobila,poslouchala rodiče. Až do svých skoro 16ti jsem pořádně nikam nechodila, byla jsem radši doma a četla si nebo kecala s kámoškou. Pak začaly první zábavy, kde jsem se ale většinou pronudila, protože jsem postávala v koutku, neuměla se seznamovat, bavit s novými lidmi, odvázat se (nemyslím teď nějaké šílené orgie,prostě normální zábavu).Dalo by se říct že jsem někam chodila jen aby se na mě nezapomnělo že vůbec žiju, nebo když mě kámošky donutily.V 17ti jsem začala chodit s klukem,který je hodně společenský,má přátele kam se podívá a rozhodně neměl v úmyslu kvůli mě sedět až do konce života doma.V té první fázi vztahu (asi první půl rok), kdy jsme byli zaslepení láskou,tak jsme byli pořád hlavně spolu doma, ale pak se náš vztah posunul do jiné roviny (neříkám, že zhoršil) a jeho to zase táhlo ven.A pro mě to znamenalo,že aspoň občas budu chodit s ním. Skoro pokaždé, když jsme spolu byli na nějaké akci,bylo to fajn,věnoval se mi i jeho kamarádům, ale nikdy jsem se nenudila, dokázala jsem se bavit, už mi nedělá problém se seznámit s novými lidmi, dalo by se říct, že můj kluk ze mě už víc než rok pomalu odstraňuje nějakou sociální bariéru, ale pořád tam nějaká překážka je... Kdykoli mám jít na nějakou akci, jsem z toho celý den předtím nervózní, přemýšlím, jak to asi dopadne, jestli mě někdo nebude pomlouvat, jestli se tam s někým nepohádám, co se asi stane... ve většině případů to samozřejmě dopadne dobře, dám si pár panáků a veškerý stres je pryč, bavím se a ještě dlouho na to vzpomínáme, ale chci se zbavit toho zbytečného strachu z "co by kdyby" a z cizích nebo neznámých lidí... Nemáte nějaký tip jak být trochu ostřílenější? Přitom nemám důvod být zamindrákovaná,nejsem sice žádný chodící kotel sebevědomí 
ale klukům se líbím a kamarády taky mám... tak proč jsem taková??
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.3.2012 17:53
Je to nepříjemné, ale na to asi žádná rada není jak se zbavit nervozity a stresu z nadcházejících akcí, zábavy, lidí, prostředí. Člověk to v sobě prostě má, někdo víc někdo míň. A pokud jsi vnitřním založením spíš introvert, tak se toho nikdy plánovaně nezbavíš. Jsem na tom stejně jako ty, jsem původně introvert (dětství a dospívání jsem ztrávila stejně), časem jsem se otrkala a víceméně z donucení jsem začala být otevřenější, společenštější. Lidi, co mě znají dnes, by do mě absolutně neřekli, že jsem introvertní a nikoho by nenapadlo, že je ve mě vždy jen malá dušička. Většina lidí si o mě myslí, že jsem zdravě seběvědomá a přátelská. Podle mě stejné obavy jako tebe trápí velkou spoustu lidí, i těch do kterých bys to vůbec neřekla. Je asi nutné brát i tu vlastní nervozitu trochu s nadhledem a taky se rozhlédnout a říct si, že určitě minimálně půlka lidí kolem tebe je na tom stejně jako ty (jen to samozřejmě nedávají znát, stejně jako ty). Myslím, že jediné co trochu pomůže je brát to víc s nadhledem a s humorem. Nebo pak existuje celá škála různých kurzů pro lidi, kteří touží získat lepší a zdravější seběvědomí. Nemám s tím osobní zkušenost, ale věřím, že mohou být dobré a účinné.
A taky mi občas pomohl tento citát: "Je zbytečné mít plnou hlavu myšlenek co si o tobě asi pomyslí ostatní, protože ostatní mají stejně plnou hlavu jen toho, co si o nich asi myslíš ty."
