separační úzkost
chtěla jsem se zeptat zasloužilých maminek, kdy se dostavila, jak dlouho trvala a jak probíhala u vašich zlatíček separační úzkost. U syna to má hodně divoký průběh a jsme ve stavu, kdy se od něho nehnu ani na krok a už ani kočárek nesmí tlačit nikdo jiný, jinak okamžitě lítostivě pláče. Nenechá se pochovat ani od lidí, co od malička zná a vidí je denně a dřív s nimi problém neměl.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.1.2012 11:22
ahoj, neporadím, promiň, ale mám kamarádku a ta s tím bojovala pomalu rok, ale ona si z dítka mamánka udělala sama - šátkovala víceméně jen ona a taťku k tomu moc nepouštěla, doma malého nosila věčně jen na rukách, nebyl chvilku bez její pozornosti, nechala ho spát ve velké posteli (postýlku vlastně využili jen krátce po příjezdu z porodky).... Plánuje druhé a myslím, že takhle už to praktikovat nebude )))
-
10.1.2012 16:07
Je to dočasná záležitost - naštěstí. Ale doporučuji dítko psychicky "otužovat" - vybrat osobu pro něj druhou nejbližší (asi taťku) a vypadnout na chvilku z baráku. Když tě dítko neuvidí smíří se i s taťkou. Když to bude zvládat s tátou máte z poloviny vyhráno a můžete poprosit dalšího člena rodiny (psychicky odolnou babičku...).