špatné vztahy s matkou...
Ahoj,jsem se pohádala s mamkou,byla jsem sprostá na ní a mrzí mě to ale ona se navážela do mě a do přítele,a přátelé mi říkaly že jsem byla v právu že jsem na ní byla hnusná,ale jako k mámě jsem přestřelila si myslím já...vždy jsem jí vše odpustila,mám povahu klidnou a jsem na všechny lidi hodná...moje mamka to jsemnou myslí dobře ale až takto zajít neměla... jsem si vzpoměla na to,když jsem bydlela uní tak jsem neobědvala chodila za bráchou a říkala Tomášku pojd se najít,Tomášku pojd dáme si čokoládu,,,,naschváli a pak mi sebrala klíče a já musela jak cizá zvonit a pískat pod oknem aby mě pustila domů,a jednou ráno mě nechtěla pustit tak jsem šla k sousedům říkaly co to je za mámu že to je hrozný...Pak mě vypla počítač a řekla mi,nic mi nedáváš sežeň si peníze kde chceš ale bez peněz se domů nevracej,tak já byla venku brečela a nevěděla jsem kudy kam,tak jsem si vzpoměla že jsem měla kontokorent a tak jsem na to sáhla a dala jí to pak chvílu byla v klidu a pak zase a já nechtěla brát s toho tak mě zase klíče sebrala,pak mě babička a táta zaplatily kontokorent a zrušily na dobro...Pak přítel našel byt,a bydlím sním,vysvobodil mě,a já i přesto tohle jsem se dokázala přenést,než začala omě a Davčovi mluvit špatně....že jsme jak Pat a Mat,jsem o kousek větší než on a říkala že to vypadá jako když držím dítě atd...furt se jí něco nelíbylo tak jsem jí napsala svoje a byla jsem hodně hrubá,bylo mi líto všeho prostě...
Související články v encyklopedii
-
Pilulky, náplasti, tělíska, pesary, injekce, ...
Druhy antikoncepce
Způsobů, jak se chránit před početím, není málo. Neplánujete-li rodinu, zjistěte, která antikoncepce je pro vás ta nejvhodnější, a začněte se chránit.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
19.2.2014 15:35Já se divím, že to všechno nemrzí tvojí matku...nedávej si nic za vinu, jednou to bouchnout muselo a stalo se to teď, ale za to chování tvojí mámy, bych z toho výčitky opravdu neměla. Drž se
-
19.2.2014 23:56
Já osobně nějakou doživotní úctu a poslušnost k člověku, jen za to, že mě porodil případně zplodil, fakt neuznávám. Můj otec byl alkoholik, chlastal jak duha a byl na mě, na bráchu, na mámu hrozně hnusnej a zlej... A teď když mi řekne, že jsem k němu povinována úctou, protože je můj rodič, tak jsem schopná se mu do obličeje vysmát. Jistě pochopíš proč. Úctu totiž člověk těžko získává, zato ji může hodně rychle ztratit. Jednou až ve mě všechny ty roky teroru bouchnou tak, že mu to všechno vyřvu do tváře, tak nebudu mít nejmenší výčitky.
S mamkou mám taky blbý vztah, nemůžu si pomoct ale chovám se k ní dost tvrdě. Pak si za to vždycky nadávám a je mi to hodně líto, protože ona mi nic zlýho nedělá ani nikdy nedělala, a přesto mě některý věci tak vytáčí, že se neudržím a jsem zlá, drzá... Asi jí prostě nedokážu odpustit, že od otce neodešla, že nás celé ty roky nechala v tom a nic neudělala... Tak k ní taky mám hodně málo úcty. Vím, že je to špatně ale nedokážu to zatím překonat.
Někdy bych z toho až brečela...
Ale v tvém případě, bych z toho fakt výčitky neměla. Jednou to prostě bouchne...
