špatné vztahy z kolegyni v práci

ahoj, trochu se potřebuju vypovídat... je toho nějak na mě moc... jsem na mateřské, mám 2 leté dítě, chodím do práce na zkrácený úvazek, ráda, ale i nutnost kvůli hypotéce, .... svou práci miluju, dělám to co jsem vždy chtěla, ale moje kolegyně (vedoucí) mi dělá dost dusno, bojím se o práci, je celkem dobře placená (ne terno, ale zase nemám takovou praxi, vím, že by mi víc nikde nedali, spíše bych začínala zase na 15 tis.)a hlavně mám to kousek, jsem celkem spokojená, jsem introvert, nejsem prostě top oblíbená, jsem neutrální, s ostatními vycházím dobře... ale pro ní a její kamarádku jsem fackovací panák, nějak to nezvládám, nenechám se, ale přijde mi to trapné blbě odpovídat na jejích rypání, a hrát, že je mi OK, jsem prostě vystresovaná, musím mít práci, s malou je to celkem OK, ale taky zazlobí, nějak se to nakupilo... mám strach mít druhé i když za dva roky, že to nedám, kdybych přišla já nebo manžel o práci, tak jsme na dlažbě, nezvládli bychom uživit dvě, byt jsme nepodědili, v nájmu jsme taky nechtěli žít, přece jen bydlení je dobrá investice... z práce jsem unavená z těch pomluv, mivám blbé nálady, a pak jsem doma protivná, nespokojená, manžel mě prostě neumí podpořit, řekne mi, že to zvládnu, a tím to hasne, mi to nestačí, nemám takové sebevědomí, neumím si představit větší stres s financema s druhým dítětem... nejsem náročná, ale chci se oblékat pěkně, mám jen pár kousků, jsem normální ženská, ne fiflena, neumím se prostě prodat, i když jsem v práci dobrá, neumím pomlouvat ani tu krávu, co mi to dělá.... přijde mi to prostě pod úroveň... a kdo nepomlouvá jako by nebyl.... mám takové problémy v každém kolektivu, jako už je to lepší, ale pořád dělám/nedělám něco co bych měla, .... budu ráda za jakoukoliv radu. Jak třeba vnímáte introverty vy? já se s kolegyněma normálně bavím, zasměju se apod., ale prostě nejsem tak vtipná a nepředvádím se, proč mě prostě pořád musí ty dvě řešit, moje kamarádka z práce mi říkala, že už to taky přehání a že to mám řešit s šéfem, pomlouvaly mě před ním a ona to slyšela, ale úplně blbosti, že nejsem věčně v práci a pod.... jsem na zkrácený úvazek a hodiny mám oddělané... jako fakt nechápu takové žvásty... o co jim jde? na všechno co řekly mám normálně slušnou odpověď a jsem v právu! šéf to zatím neřešil, nic neříkal, ale já to tedy chci řešit, protože mi to teda vadí takové lži. Neumím zvládat takový stres a rodinu, je toho na mě moc. Neumím si představit, že přijdu domů po 8 hod. v práci a budu dělat úkoly, vařit, uklízet a pod. Manžel je věčně v práci, dojíždí, takže doma je tak v 6-9 hodin večer, výplata nic moc na to jak maká. Někdy si říkám mít jedno a prostě alespoń finančně mít klid, když už jsem taková trubka v práci (ze dvou už mě vyhodili, v téhle třetí jsem zakotvila úspěšně, i po mateřské mě šéf ochotně vzal zpět, ale ta kolegyně mi teda dává zabrat, je místo mě, ale to už nemůže hrát roli, práci máme každá svou a firma se rozrůstá, daří se, proto i chci zůstat a neměnit práci.)