špatný vztah ke kolegyni na pracovišti

ahoj, třeba mi někdo poradíte... spíše se i potřebuju vymluvit... nejprve bych vám řekla jaká jsem, jsem "moc hodná" (slyším často), jestli víte jak to myslím, nejdu do konfliktu, nepomlouvám, v práci si udělám svoje, řekněme bez problémů, ale nejsem moc výřečná. Není to se mnou až tak hrozné, přátelé mám, snažím se o sebe starat. Necítím se až tak sama...
Mám již 3.práci... v první mě vyhodili z organizačních důvodů, krize, propouštělo se, šla jsem se slovy jste moc hodná, vy se na to nehodíte /tam to uznávám/, u druhé práci to samé, jste moc hodná vy se na to nehodíte, po roce neprodloužili smlouvu, ALE tohle je práce pro mě, kterou dělám i nyní, něco podobného řekněme a fakt se na to hodím (moje vysněná práce), ale měla jsem v kanceláři kolegyni, která byla příliš komunikačně zdatná a neměla mě ráda, byla zákeřná, překroutila co se dalo a pomlouvala mě... vůbec jsem nedostala šanci v kolektivu, hned mě odrovnala, řekněme, že to byl tehda fakt těžký kalibr, že to by dal opravdu asi jen "silný jedinec". Ale šéfové slyšeli na všechno a dotyčná byla v kolektivu dost oblíbená, ... (dokázala si obhájit i cigaretu a obědy v mekáči v těhotenství a všichni ji nadšeně kývali... no to nebudu rozebírat)
No a o co mi jde, opět ta stejná písnička, jsem v 3.práci, jsem na poloviční úvazek při mateřské, šéf fajn i kolektiv, již jsem tam před mateřskou pracovala, vzali mě zpět (jsem ráda) nemohla bych si stěžovat, ale zase sedím s "hroznou kolegyní" (je jakoby místo mě, ale mám novou práci, která mě baví, takže jsem max spokojená, jí zůstala stávající práce a ulevilo se jí, tím co jsem převzala. a co jí myslím ani nebavilo a věčně na to nadávala). No ale zase je to taková ta drbna falešná a strašně důležitá, ze začátku jsem měla peklo, ale snažila jsem se nedát, práci mi házela jak psovi. Teď je to lepší, už to máme zaběhnuté a každá děláme svoje, takže je celkem klid (a řešil to i šéf ). Ale nemá mě ráda, a co řeknu použije proti mě. Už se snažím nic neříkat. Ostatní kolegyně jsou fajn, také s ní měli konflikty, ví jaká je, ale baví se s ní normálně, přijde mi že jí berou i víc než mě, ale je to logické (nejsem tam pořád, a nemůžu mít takový přehled, neřeším co ona...). Chodí s jednou kolegyní kouřit, tam si často zgustne (drbe), prostě to na ní vidím. Při konverzaci, když se bavíme s někým, tak když řeknu "bílá" udělá ksicht a řekne "černá".... Já vím, že to není tak hrozné jako v té bývalé práci... ale vím, že donáši šéfovi, říká to o ni každý... jsme spolu v kanclu jen my dvě, .... teoreticky nemá co donášet, práci dělám dobře, ale každý udělá nějakou chybku občas, a za každou prkotinu jsem nervozni, že už běží za šéfem, není moje nadřízená, ale je tam denně 8 hodin a já jen občas, takže ona je ta hlavní. Prostě nevím co už mám dělat, přijdu domu, jsem v depresi, jsem strašně ovlivněna neúspěchem v bývalých pracích, přijde mi, že když nepomlouvám, jsem mimo kolektiv.... ale mě to prostě nebaví, řešit kraviny, neumím to, nejsem ani extra vtipná, jsem tak trochu šedá myš, která občas vykoukne, nezačnu být agresivnější ani průbojnější.... musím si prostě najít nějakou cestu pro mě... ale pořád nevím jakou. Zůstat tak jak to je to nemůže, kdyby zase přišlo na věc jdu. Kdo mě zná delší dobu, říká, že jsem se hodně změnila a zpravila, snažím se na sobě makat, nejde to hned... ale nějak teď nevím jak dál... neumím být třeba pichlavá, když je někdo pichlavý ke mně... jakoby spíš rezignuju, a nic si z toho nedělám... už nejsem tak přecitlivělá.... třeba jste někdo měl takovou zkušenost. Budu ráda, za jakoukoliv radu, podnět... když tak doplním,.... taky třeba bych ráda měla v práci spřízněnou duši, ale to mi pořád chybí, (bývalé kolegyně před mateřskou jsou na jiné pobočce, bohužel, takže jsem opět v novém kolektivu), s jednou kolegyní se bavím celkem dost, ale je to o dětech a tak, nic osobního, a tu mou kolegyni taky nemá ráda, ale o tom se s ní nějak nechci bavit, jsme malá firmička, nechci to zas tak řešit, chtěla bych se s ní víc bavit, ale ona nikam po práci nepůjde, a v práci se nijak extra nezblížíme, není kdy kde jak... nějak moc toužím asi po kamarádce v práci a mít tu "jistotu" a to mi stále chybí...