strach z porodu
Ahoj, už jsem zoufálá. V říjnu mám termín porodu. Do nedávna jsem se těšila a snažila se na vše připravit, ale teď už mám jen strach. Dokonce jsem se přestala těšit na miminko a bojím se, že ho pak kvůli prožité bolesti nebudu mít ráda. Za své pocity se stydím a nevím, co mám dělat. Maminky, co už to máte za sebou - co s vámi porod udělal? A je to opravdu taková hrůza, abych kvůli tomu musela mít noční můry už dva měsíce dopředu?
Holky, fakt dík. Už je dnes trochu líp... Teda pořád nic moc, ale snažím se to nějak dát... Každopádně je fajn vědět, že na to nejsem sama a podobné pocity a problémy mají i jiné těhulky... Ale je to mazec, jak s námi ty hormony cvičí, co? 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.9.2013 12:47Neni. Ta bolest za miminko stoji a jakmile ho uvidis, to nejhorsi zapomenes
jo, pamatuju si bolesti, ze byly jak blazen, ale je to pryc a bylo hned druhy den. A i bolest jizvy po akutnim cisari je zapomenuta -
29.9.2013 12:55já mám také v říjnu termín 8.10. a zatím nijak nepanikařím. Říkám si, že tak jako tak to miminko musím porodit, zůstat navěky těhotná nemůžu
a myslím, že ta bolest za to bude stát. Když si vezmeš co krásného si za těch devět měsíců vytvořila, jak je to dokonalé a je to tvoje myslím, že jsi jen v nějaké depresi a že to přejde -
29.9.2013 12:57
Řekla bych, že to má asi každý.....někdo víc, někdo míň. Já se tedy taky bojim, ale snažim se na to nemyslet. Kdy máš termín? Já koncem října............taky se mi včera už o tom zdálo, ale snažim se říkat, že to vydržela každá, tak proč né já. Sousedka mi včera dokonce říkala, že měla tak rychlý porod, že si ho ani moc neužila. Prý za 20 minut byla malá venku, tak si říkám, třeba mě tohle taky čeká. Těžko se to říká, ale snaž se myslet na něco jiného. Švagrová říkala, když se to dostalo dovnitř, tak to taky musí jít ven
-
29.9.2013 16:05
Já myslím, že strach z porodu je normální. Divný by spíš bylo, kdyby ses vůbec nebála. Mně to čeká v listopadu podruhý a taky mi z tý představy není moc dobře. Možná je to o to horší, že už vím, o čem to je. Ta bolest je fakt děsná a myslím, že se na to nedá dopředu moc připravit, ale naštěstí je to díky hormonům zařízený tak, že to vnímáš s takovým zvláštním nadhledem, těžko se to popisuje, ale při porodu máš takový jakoby pozměněný vnímání reality. Myslím si, že u porodu je důležitý naprosto důvěřovat vlastnímu tělu a nebránit se tý bolesti. A taky mysli na to, že jakmile bude miminko venku, tak je po bolesti, jako když utne, až mě to překvapilo, jak je to vůbec možný.
-
29.9.2013 18:26Úplně chápu, co prožíváš.. Já mám hysterickou hrůzu z doktorů a to že budu vnemocnici, jsem myslela, že nepřežiji. Díky tomu, že jsem astmatik, tak jsem měla plánovaného císaře, dost jsem se bála obojího a bolesti, začla jsem rodit o den dřív, než jsem měla nastoupit do nemocnice.. Dost mě to bolelo, ale zvládla jsem to a když bylo povšem (císaři), měla jsem vnitřní klid, že už je mi jedno, že mě bolí břicho, ale hlavně, že mám dceru a jsme obě v pořádku.. Takže se neboj..
-
29.9.2013 20:16
kazda ma strach,to je normalni,bolest to je,to je jasny,ale zase ne kazdy to tak pocituje,nekdo vic,nekdo min,zalezi jak porod postupje atd. spis jde o tu psychiku,ono kdyz to vezmu z meho porodu,tak kdyz to slo dobre,bolest se zvladala dobre,ale jak nic nepostupovalo,psychika zapracovala a bolesti byly timpadem vetsi,chce telo ridit hlavou,kazdopadne ja obone jsem teda na bolest hned nezapomela,trvalo mi to dobry 2 mesice,ale ze bych kvuli tomu nemela rada malou hned po porodu to ne,to jen ze jsem si tu bolest umela vybavit,neboj,zvladnes to,sama ze sebe budes prekvapena jak dobre to zvladnes
-
29.9.2013 21:52
já už mám pár porodů za sebou, dalšího se bojím a dost ale to je vlivem špatných zkušeností-komplikace při porodu. strachu se zkus zbavit-bez něj bude ten porod lepší, třeba bude rychlej,bez komplikací
a věř mi že jak ti dají miminko tak ho budeš mít ráda ikdyby ten porod byl kdo ví jak těžkej a komplikovanej, neboj se že bys neměla ráda miminko kvůli porodním bolestem.těš se na ně a věř že všechno bude dobrý -
29.9.2013 21:56Já teď všem kolem mě říkám, že není čeho se bát a to jsem se na porod fakt netěšila. Měla jsem 17h kontrakce a potom akutní císař. Kontrakce sice bolely jak blázen, ale nějak mi prostě přišlo, že to k tomu patří a teď zpětně si říkám, že jsem si to vlastně docela užívala a moje první myšlenka po císaři byla, že bych se nejradši vrátila na sál dokončit ten porod přirozeně a pokračovat v bolestech.. a to nejsem žádný masochista
Hned druhý den jsem se začala těšit na druhý snad přirozený porod (na císaře bych se netěšila). Tak neboj, určitě to zvládneš. Nemá cenu se stresovat dopředu, ono to pak všechno vyplyne samo postupně.. -
30.9.2013 8:27Já mám tři děti a každého porodu jsem se hrozně bála. Při prvním jsem měla "štěstí" na protivné sestry, rodila jsem v noci a byla jen čárka ve statistice a tak se ke mě chovali, hnus!!! Ale když se dcerka narodila, všechno špatné ze mě spadlo. Druhá dcerka se narodila zadečkem napřed, taky jsem se bála, ale to už jsem byla podruhé vdaná a byl se mnou i manžel, takže to bylo všechno jednodušší s jeho podporou. Dokonce mě chtěl rodit sám primář, ale tak trošku to nestihl. Když ho zavolali a on dorazil, malá se už vážila
když jsem čekala třetí dítě, tak jsem se na porod vyloženě těšila, i když obavy tam určitě byly, ale mimi bylo hezky hlavičkou dolů, takže jsem si říkala, to bude paráda... nakonec to byl akutní císař a syn byl dokonce pořezaný na čelíčku!!! Takové to byly fofry, naštěstí byl OK, narozdíl ode mě i když i já to pak taky zvládla. Ale nakonec to vše šlo..jak doma s rozkuchaným bříškem, k tomu mimi a dvě starší holčičky a domácnost...manžel hodně pomáhal...
Holky užívejte si každý den s bříškem a pak i s miminkem,strašně rychle to utíká!!! První dcerku už mám na střední škole v prvním ročníku, druhá je šesťanda a malý synek je druhák!!!! hrozně to letí... -
30.9.2013 11:14Měla jsem hodně těžký porod, který nakonec ukončili císařem. I po jsem měla problémy, velká stráta krve nutné transfůze, velmi vysoké teploty a tak. Jakmile jsem uviděla malého a měla ho v náručí bylo mi to fuk. Všechno se vypařilo jak para nad hrncem. Dnes si pamatuju jen že to bylo drsné, ale dřív nebo později to skončí a bude to za tebou. říkej si ven musí a doktoři to zařídí a neboj, že by jsi miminko kvůli tomu neměla ráda. Já mám termín 30.10. a nemůžu se dočkat a to je to jen 20. měsíců od porodu. To zvládneš jako všechny maminy, neboj
-
30.9.2013 13:47
Taky mám termín v říjnu a depky mívám občas taky, občas se rozbrečím, že to nezvládnu. Ale manžel je oporou a za chvíli už na to nemyslím, prostě mimi ven musí, no... Nebojím se však toho, že bych mimi neměla ráda, to ani náhodou, už se moc těším
i když obavy, jestli se o něj zvládnu postarat taky mám... To zas občas brečím, že ho ani nezvládnu obléct a vykoupat...
