tchýně...
ahoj ženské,
chci radu a taky váš názor na danou věc... nemám nějaký extra problém, ale zajímalo by mě, jak by jste to řešily vy, prosím.... mám tchýni hned vedle baráku. nemáme vztah spolu, vidíme se jen občas, žádné kafíčkování apod......malá ani neví, že má babičku, najednou- asi tři měsíce zpět k nám začla tchýně chodit- tzn. že zazvoní a nebo mě potká na cestě a dá mi pro malou sladkosti, takže to nedávám malé ani do ruky, malá kolikkrát ani neví, že je to pro ni.... toto tchýně dělá tak dvakrát do týdně.. dnes zvonek a přinesla nám bramboráky. víte, budu tady vyznívat jako potvora, ale vadí mi to.. tchýně je bohužel labilnější, ale diplomaticky, slušně jsem ji řekla, že nám nic posílat nemusí..... nic od ní nechci... přeháním to? bojím se, že mi pak bude posílat buchty, atd každý víkend..... že si prostě bude hledat záminky, proč přijít.... děkuji.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
25.11.2013 7:16
sama jsem pár skoro tchýní zažila, nemusela jsem ani jednu, i když mi až tak nic moc špatného nedělaly. Je zajímavé, že člověk toho víc snese od vlastních rodičů. Sama mám dítě a moji rodiče nemají doma až tak úplně vždy čisto, ale nevadí, špatně umytou skleničku buď umyju sama nebo si vezmu jinou (na návštěvě u tchýně bych to ale jen těžko snášela a hleděla bych na ni skrz prsty). Neohlášené návštěvy tchýně mi taky vadily a to hlavně skrz to, že chodila, když nebyl její syn doma. Takže tohle jsme pořešila s jejím synem, že při návštěvách své matky bude taky doma, to teprve byl masakr. Ti dva se spolu nedokázali bavit, tak brzy chodit přestala.
Teď ji vidím tak jednou za 2 měsíce, když se přijede podívat k synovi na vnuka.
Mám pocit, že to je úděl tchýní, že nikdy nic neudělají dobře, buď se starají moc nebo málo, buď něco dávají nebo nedávají. Sama asi nebudu jiná. No prostě jsou konkurence. -
24.11.2013 21:23Já jsem měla to samé, sice děti nemáme, ale mého přítele vychovávali jeho babička s dědou, o mamce skoro vůbec nevěděla, najednou se příteli narodily dva kluci, a první tři roky si jich začla všímat, ale také jim dávala najevo, že už další dvě vnoučata má a ty jsou přednější. Přítel se s mámou další 4 roky nebavil, pak si našel mě a já jsem se snažila s ní navazovat kontakt. Když dá najevo, že její vnoučata od její sestry jsou lepší a koupí jim např. pistolky, já s přítelem jdem a koupíme jim Nerfky ( zbraň s gumovými náboji). Jinak si to uvědomuji, a že je to vůči dětem nefer nefér.
-
24.11.2013 21:25
Ahoj,
ano, vyznívá to, jako že jsi potvora. Ona si třeba chce jen udělat vztah s vnučkou, a pouze neví jak na to. Já mám tchýni, o které se taky dá říci, že je psychicky labilní (má opakované záchvaty deprese a léčí se u psychiatra) a nikdy by mne ani nenapadlo, je zcela odříznout od vnoučat! Pravidelně za nimi jezdíme (ač se mi taky občas nechce) a nechávám jim děti, aby si je také užili...A to že mi dá občas buchtu, mi přijde naopak milé...taky jí občas dám nějaký svůj "výtvor". Podle mne to přeháníš...nechápu, co je na tom špatného. -
25.11.2013 10:04Kolik je malé? Četla jsem, že nastavené hranice by stejně nedodržovala? To je pak těžké s tím něco dělat. V jiné situaci bych asi dala nějaký den, kdy může přijít na návštěvu k vám za malou. Úplně jí odříznout asi taky není dobré. Neradili jste se s psychiatrem nebo psychologem, jak na ni?
-
25.11.2013 10:30no já tě chápu.moje mamka se nám snaží kvartýrovat do života furt,nejraději by mi vychovávala děcka (bydlíme v dvougeneračním baráku). konfliktů už jsme měli spoustu a spoustu. já se teď snažím to celý udržet na bodu kdy se snažím něco tolerovat (protože po tom jsme si prožili je to těžký a nejradši bych ji odřízla ze života úplně) a na druhý straně jí určitý věci nedovolím a tečka.v podstatě jsem si nastavila hranice přes který ji nepustím s tím že jsou to její vnoučata takže je chce taky vidět ap. je to těžký, říct jí kde ty hranice jsou mi je k ničemu protože ona nedodržuje nic co se jí řekne ale tak nějak to jde ikdyž občas to "drhne". zkus jí nechat nějakej přístup k vnučce a sama si řekni co už bys nechtěla a taktně ji drž za tou hranicí kterou si sama stanovíš.nenech ji překročit při žádný situaci protože pak si tu hranici vydupat zpětně je šíleně těžký.ale na druhou stranu je to babička
zkus se nad tím zamyslet s chladnou hlavou a to co ti nevadí tolerovat a omezovat ji (slušně) až v tom co ti vadí.omezovat preventivně hned aby se to nedostalo do bodu kterej nechci je taky hloupý (aspoň z mojí zkušenosti)
