tchýně
Ahoj,
jsem zhruba v 32 týdnu těhotenství a začínám si tak lámat hlavu různýma otázkama. Bydlíme s manželem v dvougeneračnim domě s jeho rodiči. Oni žijí v prvním patře domu a my v přízemí. Bydlení není nijak oddělené....stačí pouze vyjít schody a jsi přímo u tchánovců v bytě, nebo naopak....tchýně toho často a ráda využívá....chodí si k nám až do ložnice i když třeba ještě spíme, nebo jenom ležíme...prostě bez zaklepání najednou stojí uprostřed ložnice....a hodně ráda nám chodí organizovat čas....teď se usmyslela, že budou Vánoce a je potřeba napéct cukroví a nechce respektovat to, že bych i ráda udělala já svoje a ona svoje. Pro mně není vůbec problém a nevidím nic špatného na tom se vzájemně cukrovím podarovat a dát si navzájem ochutnat, ale vadí mně její styl kdy se objeví mezi dveřma a řekne mně rozhodla jsem se že letos budeme cukroví dělat napůl....v týdnu si nic neplánuj já chci aby jsi zdobila tohle, plnila tohle...ale já mam přitom na práci dost svého a nevim jak to vysvětlit, chci si to prostě organizovat víc po svém a nevím jak jí to slušně vysvětlit....zkoušela jsem to všelijak, ale vždycky se akorát takovým zvláštním dotčeným způsobem naštve a jde za synem...mým manželem stěžuje si a akorát to zkončí tím že on se na mně naštve a nemluví semnou, nebo je protivnej, protože je vždycky na straně svojí mamky a udělat za ně tohle a přizpůsobit se v tomhle nám přece žíly neutrhá a já jí musim brát jako autoritu a co řekne dělat a neodmlouvat....no a teď když se blíží porod mam v hlavě pár bubáků....bojím se že až budu v porodnici všechno mně tady přerovná, přeuklízí a předělá po svém.....už několikrát mně to udělala, když jsem nebyla doma a vim, že vyloženě na to až bude moct předělat postýlku a všechno se těší, protože jsem jí slyšela o tom mluvit....jak mu tady bude uklízet a ,,kralovat´´ celému domu....jenomže já nestojím o to aby mně probírala a předělávala věci a prostě není v mých silách s tim nějak hnout aby se na mně všichni tady nenaštvali....další čeho se bojím...mam psa, je to hyperaktivnější plemeno a ona si ho bez dovolení klidně bere,když nejsem doma a neschovám ho před ní, přesto že psům vůbec nerozumí, ho tahá bez vodítka po městě a já o něj mam strach a nevim jak to udělat, aby se mu za muj pobyt v porodnici něco nestalo. Vim, že se pravděpodobně opijou a bojim se aby si pak neusmyslela že ho bude někde tahat a vim že manžel jí to zakazovat nebude....mam psy hodně ráda a jeho mam opravdu jako kamaráda....a vim, že ona prostě bere tohle úplně jinak než já...
no a poslední věc....bojim se i toho až mně pustěj z porodnice, a vrátim se domu abych tady měla taky chvíli klid na malýho a na manžela, protože vim, že hned jak projdu domovníma dvěřma, začne všemu velet a bude u nás pečená vařená......a nebudu si moc v klidu, přijet vybalit, všechno porovnat, užít si s manželem miminka....já prostě nevim jak to vyřešit tak, abych někoho nenaštvala, ale přitom aby mně taky začali trochu brát a poslouchat i moje názory a respektovat je....
Související články v encyklopedii
-
Co se děje v bříšku po dobu těhotenství
Vývoj plodu
Těhotenství trvá 40 týdnů (počítáno od poslední menstruace), z nichž se 38 týdnů vyvíjí plod. Popišme si, co se bude v těchto týdnech dít.
-
Připravujeme se na miminko
Výbavička
Do rodiny přibyde nový človíček. Co ale takové miminko všechno potřebuje? Nečekejte a včas se připravte, aby vašemu broučkovi nic nechybělo.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
9.12.2013 20:20škoda, že se vám to nepodařilo pořešit, než jsi otěhotněla. Teď už se to bude těžce předělávat i skrz ten špatný přístup tvého chlapa. Jako první bych dala do dveří zámek a začala ho používat a nedala jí klíče. Připravila bych se na hysterické scény i pomlouvání za zády. Jako další bych viděla opravdu vážnou rozmluvu s tvým chlapem a to nejlépe na nějakém neutrálním území a dát pravidla ještě než se mimčo narodí. Po porodu budeš potřebovat hodně klidu, abys s mimčem našla společnou řeč. Připoměň chlapovi, že nejste jedna rodina v baráku, ale rodiny dvě a podle toho byste se taky měli všichni chovat a respektovat své soukromí. Tchýně už si děti vychovala, bydlení zařídila a teď je řada na vás, abyste se postarali a tchýně chodila jen na návštěvy, když ji pozvete.
-
10.12.2013 10:34
Ahojíky, máš tu spousty komentářů, takže je číst nebudu..ale zkusím ti poradit, co bych dělala já. Taky jsem byla osoba (a možná ještě i trochu jsem) co se pořád dívala na ostatní a hlavně, abych někoho neurazila a já nebyla ta špatná a nechala si "s.át na hlavu". Pak se mi stala ošklivá věc(to je jedno co) ALE změnilo to můj pohled na život. Řekla sem si sakra, žiju jen jednou, tak si to prostě udělám podle svého!!!. I za cenu, že mě za to ostatní nemusí a tchýně se mnou skoro ani nepromluví. Ale mě je to v celku jedno. Protože když jsem byla za hodnou, tak to vnitřně ničilo mě a když jsem za "zlou" tak si to sice ona myslí, ale já mám od ní pokoj. Takže já bych hodila s manželem řeč, že si prostě vzal mě a on má o mě a miminko se postarat, abychom byli šťastní a že chci žít a dělat si věci podle svého s ním a né s jeho maminkou. A že už to dál snášet nebudeš a začneš se ozývat. On bude naštvaný, ale když tě miluje, zase ho to přejde (nevydrží to dlouho) a na tchýni bych ve slušném spustila...např. nezlobte se, ale cukroví s vámi péct nebudu, já si to naplánovala úplně jinak než vy....prostě si stát za svým. Bude to těžké, bude to třeba nějaký měsíc "na nože" ale ona to pochopí........je zvyklá, že ji děti asi skáčou tak, jak ona pískne a panuje...ale ty si nejspíš jediná kdo to zlomí. A až bude miminko a bude tam lézt, tak bych ji řekla nezlobte se, ale vám manželova matka také chodila do ložnice? bylo vám to příjemné? normálně natvrdo......
-
9.12.2013 20:09bohužel, ty to nesrovnáš. to musí tvůj manžel. a pokud on se k tomu nemá, ty pak budeš vždycky ta špatná. měli sme to podobně. tchýně si došla za náma kdykoliv ji napadlo, málem nás v ložnici vyrušila při ... pak sme začli zamykat vchodové dveře k nám do "bytu" a bylo to. musela nejdřív od sebe zavolat, zda může a pak teprve mohla dojít.
cos etýče cukroví apod. tak opět - budeš ty ta špatná a maminka nejlepší pokud nebude podle jejího. ona to synáčkovi patřičně vysvětlí. ona bude mít ve všem pravdu. je třeba tomu začít dělat přítrž hnedka na začátku při takovém soužití, pokud už se tak žije, nastavují se mantinely hůř.
možná říct - nemohu, jedu někam rpyč něco zařizovat, at si to zorganizuje podle sebe,a ty si udělej vše podle sebe. pak když zůstaneš doma, ona už to bude mít zorganizované jinak a ty můžeš jen říct-nevyšlo to, odřekla mi to ta kamoška se kterou sem se měla sejít, že jí stůně dítě. apod. bohužel, jinak než výmluvama to asi nepůjde. a chlapovi trošku přitáhnout "opratě", i když se to zdá drsný, tak by byla škoda, kvůli tchýně být rozeštvaní mezi sebou. -
9.12.2013 21:17
Tak to vítej....Přesně co píšeš tak čekej a bude ještě hůř...řeknu ti to upřímně a lhát ti nebudu...měla jsem to stejné a pokud se za tebe manžel nepostaví a visí na svojí matince je hodně špatně.Měl by si chlapec uvědomit že ty jsi jeho žena a ty mu dáš dítě a né jeho matka.Bude ti kecat do výchovy a říkat kdy máš kojit a jak a kecat ti do příkrmů a podobně.Buď si sjednej pořádek a nebo se odstěhujte...Jinak budeš s nervama v kýblu jako já jsem málem skončila na psychiatrii.Ještě že ti alespoň nekecá do jména....Ne opravdu to ber vážně co ti píšu.Jako kdybych to psala já asi před dvěma lety než jsme se odstěhovali....děti jsou klidnější a my s manželem si to krásně užíváme a tchýně nemá koho komandovat tak se uklidnila...
-
9.12.2013 21:47já to mám s mamkou.jeden čas to bylo hodně těžký,spousta hádek ale dneska je to o dost lepší.co se týká třeba cukroví tak se domluvíme jaký druhy napečeme a něco napeču já a něco ona a pak si to vyměníme takže vlastně máme obě dost druhů ale každá si to děláme sama.mamka čas od času má potřebu to nacpat zpátky do "kolejí" kdy si k nám chodí jak se jí zlíbí a má potřebu mi brat děti atp. ale já se prostě nedám. jenže já mám výhodu že s manželem v tomhle tahnem za jeden provaz. to si opravdu musíš vyříkat s manželem a pokud "hraje mrtvýho brouka" a stojí za maminkou tak asi zajistit aby to začalo vadit i jemu, třeba aby vás nachytala tchýně v tom "nejlepším" v ložnici... a když by to samotný nepomohlo tak začít dělat drahoty že máš strach že zase příjde a sex nebude a ať s tím teda něco dělá že když si tam chodí kdy se jí zachce tak že ti to vadí a je to tvoje a jeho domácnost tak si tam nemůže chodit kdy se jí zachce a rozhodovat.však manžela znáš tak příjdeš na to co mu bude vadit aby sám chtěl něco změnit.asi to půjde pomalu a těžko ale jde to a přeju hodně pevný nervy. no a pokud máte možnost tak ti radím sbalte se a odstěhujte (ale sama vím že ne vždycky to jde)
-
9.12.2013 22:36Já v tomhle naštěstí žít nemusím, ale souhlasím se vším, co je tu psáno.. Tchýně by si sice představovala ideálně, že bychom měli bydlet u ní v bytě (asi by jeden z nás spal na balkonu), ale k tomu naštěstí nedošlo. Stačilo mi bohatě, co jsem si vyslechla před stěhováním, všechny ty výčitky a podobně a to ještě bylo v době, kdy se mě manžel neuměl zastat. Teď už to umí, naštěstí. Nicméně si myslím, že naše soužití by netrvalo dýl, než týden. Já jsem celkově proti míchání generací a celkově razím názor, že nejsem blázen, abych se od svojí mámy stěhovala k jiný. Ale když to tak máte, je prostě potřeba opravdu nastavit hranice, ale manžel musí být ten, kdo bude na tvý straně. Pokud by to bylo jen trochu možný, sedla bych si s ním a zkusila mu vysvětlit, že nejsi proti nim, ale máš právo na svůj názor, konání a vůbec, jsi dospělá. A tím spíš s malým miminkem - co "rad" z roku nebreč si člověk vyslechne po telefonu a vzkazem přes někoho, natož kdybych to měla mít za zadkem, to by mě už během šestinedělí asi vezli. Takže moje rada - zkus zpracovat manžela, pak byste mohli mít šanci zpracovat tchýni. A bez toho to opravdu zní jako začátek konce..
-
9.12.2013 19:31Máme to podobné, taky bydlíme v dvougeneračním domě a tchýně a ještě více tchán mě dokáží někdy pěkně štvát. Ale jak čtu tvůj dotaz, tak si říkám, že to mám zlaté.
My jsme se sem nastěhovali, až když byl syn na světě, měl 4měsíce a tchýně si tu zezačátku taky chodila jak se jí zachtělo, já jsem se ale nedala, jednou jsme se pohádaly, pak udobřily a už si nedovolí. Je ale špatné stanovisko tvého muže, měl by stát taky při tobě. Pokud řekneš, ona není přece nijak nad tebou, je jasné, že si nemůžeš dovolit s ní třeba špatně mluvit nebo tak, ale určitě ji nemusíš poslouchat. Já bych řekla, že budu cukroví péct sama, pokud bude chtít,že ji nějaké dám. a hotovo, bych o tom dál nediskutovala...
Teď je to špatné a bude hůř, to co tě štve s tvým psem bude mnohem horší s dítětem, bude ho krmit tím čím ty nebudeš chtít, bude ti říkat, jak ho máš vychovávat, chodit si za ním kdy se jí zlíbí. Je potřeba asi udělat nějaký rázný krok, ale potřebuješ oporu u manžela. Nejde mu to vysvětlit aby to alespoň trochu pochopil? -
9.12.2013 20:12Úplně souhlasím s marketa1988, tohle asi nejde jen tak přejít. Napřed si zkus promluvit s manželem a získat jeho podporu. A jestli to nevyjde, tak si to prostě musíš vybojovat sama. Ze své zkušenosti to nemám, ale známá to takhle měla s tchyní a pratchyní. Chodily za ní po narození syna, kdykoliv se jim zachtělo. Bez ohledu na to, jestli je někdo zval. Takže místo starosti o syna, musela NĚKOLIKRÁT denně obsluhovat návštěvu, která jí ještě ke všemu říkala, jak všechno dělá špatně a jak to dělat nemůže. Nakonec to dopadlo tak, že se s nimi pohádala a sice spolu pár měsíců nemluvily, ale aspoň od nich měla pokoj.
Některé věci prostě nejde vyřešit po dobrém. Člověk se nemůže zabývat slušným chováním a tím, aby nikomu neublížil, pokud někdo ubližuje jemu. Uvidíš, co s tebou udělají hormony po porodu a takováhle tchyně tomu určitě nepřidá!
Já mám tychyni sice 15km daleko a bez řidičáku, ale zato má ráda všechno po svým, všechno za nás rozhoduje, cukroví mi objednala u nějaký známý (aniž by se zeptala, jestli vůbec nějaký chci, protože my si napečeme s mojí mamkou), koupila mi nehorázně hnusnej fusak z ovčí vlny, když jsem byla ve 12!!! týdnu těhotenství, vyžvanila to snad celýmu městu. Pořád nás úkoluje, co máme dělat, co si máme koupit, neustále mi kvůli všemu volá (ale moje máma manželovi rozhodně nevolá, tak ať si to vyřídí s ním, ne?), ale aspoň ji nemáme v domě. A to teď klepu na všechno dřevo, co v domě máme. Ona je trošku nespolehlivá a bojím se, aby se jednou neocitla bez prostředků a vzhledem k tomu, že je poměrně štědrá, mohla by u nás žádat o azyl... A to bych nepřežila. -
10.12.2013 6:51Ahoj, chápu tě, s manželem sice žijeme sami, ale tchýně mi prochází všechny pokoje a skříně a i půdu a pak muži vykládá, co nepotřebujeme a tak, tchán zase vidí, co by si zadarmo odnesl. Máme tří měsíční dítě, je hodně malá a musíme ji víc oblíkat, pak i lépe spí. Ženská, která nevychovala ani jedno ze svých dětí a kouřila i v těhotenství, mě pomlouvá, že máme skleníkový dítě, že je moc oblečená, pozdě ji koupeme, atd.. Muž byl v pátek na večírku v práci a logicky nebral telefon. V sobotu mu tchán vynadal, že nebere telefon, že ho kousl jeho pes a že musel na pohotovost a on ho neodvezl. Nezajímalo ho, že muž byl v praze a určitě by kvůli němu nejel do vlašimi, mimochodem, má ještě dvě dospělé děti a kdyby to byla taková hrůza, existují i sanitky. Oni se chovají, jako kdyby jsme byli mi rodiče. Tchýně má ještě levobočka, šesti letou holku a píše mi, jestli bych já neupekla kilo cukroví, a muž, že jo. Tak jsem mu vyndala, že ať si to peče sám. To nepeču ani nám. Holka nám furt brečí a kojím po hodině. To nechce samozřejmě jen pro holku. Jsme s mužem skoro 12let a 2 roky manželé, za tu dobu tchán ani neví, kdy mám svátek. To, že od jeho rodiny nic nedostávám mi nevadí, ale jak něnapíšu, nebo něco nekoupím je zle. Furt od nás tahají peníze a nikdo nic nesplácí. Dokud nebyl můj muž vedoucí, ani nás nezanali. Bylo to lepší. Muž měl autonehodu a jeho vlastní máma, která byla na mateřské s holkou a bydlí nad námi na kopci, byla za ním třikrát. Ale všude vykládala, že jsem zakázala muži styk s rodinou. I kdyby, jezdila jsem z práce v osm večer, mohla za ním chodit.. Když se doma ozvu, muž se naštve, skoro hrozí rozvod. A to ve dvaceti odešel z domova knám. Nehce o tom slyšet.. Tchán ho pozve na oběd a muž to pak musí zaplatit. Za těch dvanáct let mu tchýně nedonesla ani kus salámu, když knám přijde.. Já tam furt něco nosím. Teď má novýho chlapa a najednou knám bez ohlášení chodí pořád.. No hrůza a já musím být zticha. Ale četla jsem, že čím víc jsou děti odstrovány, tím víc se snaží rodičům zavděčit.
-
10.12.2013 7:09
tady musí zasáhnout tvůj manžel, proč to neudělá? my takto také žijeme, ale máme domy pefektně oddělené- tzn. že tchýně musí zvonit. můj manžel je cholerik a má rád své soukromí, což není špatná vlastnost pro život, když máš tchýni blízko....
-
10.12.2013 11:55
Nemohla bych bydlet ani se svojí maminkou a to ji moc miluju! Rodiče mají představu, jak mají děti žít a občas zapomínají, že si chtějí žít po svém. Švagrová bydlí s tchýní a je z toho na prášky, my bydlíme přes ulici a máme jakžtakž dobré vztahy. Jí dělá dusno, nic se jí nelíbí, kecá jí do výchovy, švagrová dělá všechno špatně atd. O mě si to nejspíš myslí taky, jen mi to neříká. Jsem jiná povaha, z jejích řečí si nic nedělám, ale švagrová si to bere hrozně osobně. Taky aby ne když to poslouchá každou chvíli... Jak už taky padlo několikrát, zastání manžela je to nejdůležitější! Nemusí se hned hádat, ale stačí aby se tě zastal ze začátku v prkotině a pak v těch důležitějších věcech. Bude to chtít pevné nervy!
