v jedné škole jsem byla šikanovaná a od té doby mám problém chodit do školy
Ahoj, přemýšlím koho se zeptat a tak mě napadlo se zeptat Vás co si o tom myslíte, protože já rodiče nemám. Jde o to, ze jsem byla na sš prvak a druhák šikanovana od spolužáků a nyní i když jsem na jiné škole mám problémy do školy chodit. Vím, je to zcestné nejsem zadný flakac základku jsem vychodila se samými 1 a teď co zatím mám známky tak také samé 1 a jednu trojku.. Jenže jde o to, že takhle mi nabývají Nka a mam to soukromou školu ale začínám tam vypadat blbě. Ráno kolikrát přemýšlím zda vůbec jít. Teď jsem byla nemocná tři týdny a nyní mi to v tý palici zase srotuje takhle. Chci jít jednou dál vím, že nejsem vůbec hloupá ale zbývá mi rok a něco a nevím jak to zdárně vychodit nebo co si říkat a i přesto se donutit jít. Měl někdo podobné problémy?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
4.11.2014 6:21Ahoj, nejsi vůbec hloupá, je logické, že máš nějaký blok, po tom, co sis zažila na minulé škole. Ale je to pryč, je jen na Tobě, zda zvedneš hlavu, překonáš to a vyrazíš do světa posilněná tím, co se Ti dělo (ano, tohle je ta mnohem těžší varianta, ale pokud ji zvládneš, věř mi, že už Tě nic nezastaví) anebo zda zustaneš doma s hlavou svěšenou a necháš trauma ze školy, aby ovlivnilo Tvuj následující život. A jinak ano, já byla šikanovaná jak na základce (tam i fyzicky) i na střední (tam zas převažovala psychická šikana, ve druháku jsem se doma psychicky hroutila a hystericky plakala mamce, že už nechci chodit do školy, že pujdu raději někam na učnák). Na VS se to zlepšilo, začala jsem po malých kručcích prostě sebevedomí předstírat, i když ve mě byla často tak malinká dušička, až mi bylo zle. Ale šlo to, pomalu, ale šlo, jde o to se po těch malinkých kručcích překonávat. Našla jsem si spoustu nových kamarádu a na VS vzpomínám jako na jedno z nejkrásnějších období svého života. Na sraz ze střední školy jsem byla schopná jít až po deseti letech. Dělávají srazy každý rok, ta jejich "bezva partička", vždycky, když jsem se o tom dozvěděla, bylo mi zle a nedokázala jsem tam jít. Po deseti letech a jednom synovi jsem vloni před vanocemi šla. Chtěla jsem si dokázat, že je to za mnou, ne se jim ukazovat, ale otestovat sama sebe, jestli je to fakt za mnou. A bylo, byli ze mě uplně hotoví, najednou se se mnou chtěl každý bavit, každý se mě ptal na nazor a radu, ani nespočítám, kolikrát jsem slyšela, jak mi to sluší a jak jsem se změnila a že mě nemohli poznat... Takže zvedni hlavu, překonej sama sebe, poslechni svuj rozum, který Ti říká, at to nevzdáváš a nezahazuješ svoji budoucnost, která by bez školy nebyla nic moc, a do školy chod. Na začátku to bude nejspíš těžší, ale věř mi, že není nic hezčího a nic Tě neudělá silnější, jako když to překonáš, ohlédneš se pak za sebe a vidíš, co jsi dokázala. Nikdo a nic Tě nemuže zastavit v rozletu, jsou lidi, kteří se o to pokusí, ale neuděláme jim tu radost, aby uspěli, že ne?
-
4.11.2014 8:59
Byla jsem v podobné situaci, neumím se od té doby začlenit do kolektivu a při větším počtu lidí než 5 se mi dělá špatně, ale konečně jsem dospěla až k maturitě, dostala se na vysokou a tady jsem tak nějak zapadla i přes to, že nejsem kdo ví jak bohatá, oblečená podle poslední módy nebo s nima nevydržím pít první ligu 14 hodin v kuse. Všude je to jiné pokud se ti to nedaří překonat zkus vyhledat psychologa. Věř mi, dneska už na tom není nic špatného, má ho skoro každý je to takový přítel člověka
můžeš mu říct všechno a on ti ještě dobře poradí. Já využívám služby komplexní terapie mám tu i jiné způsoby, které mi třeba pomáhají zbavit se stresu a opravdu mi to pomohlo. Takže pokud se toho nebojíš a věř mi NENÍ SE ČEHO BÁT jdi do TOHO.
