vadí mi, že jsme si našli podnájem, kousek od jeho rodičů
Ahoj všechny, mám dotaz, je to věc, která mě trápí už od samého začátku řešení našeho bydlení 
(s partnerem čekáme děťátko a teď se stěhujeme). Prostě jde o věc, že já bydlím v jednom městečku, partner v druhém ( cca 12 km vzdálenost). Když jsme řešili,kde budeme bydlet bylo jasné,že ON chce zůstat ve "svém" městě. I proto,že tam chodí do práce a chudáček si nedokáže představit dojíždění (a samozřejmě ho maminka podporuje v názoru,že bydlet v tom "mém" městě by byla asi chyba nebo co..) . Rozhodli jsme se teda pro jeho město, překousla jsem to, a řekla si,že to nějak přetrpím. Jenže nastala situace, že jeho maminka (jako ženská to špatná není, asi mě má i ráda,ale ty její názory mě někdy fakt serou (s prominutím)), nám přes známé našla pronájem, řekly jsme, že tam mrknem ozveme se a uvidíme,jenže on byl tak šíleně nadšenej,že ho už žánej jinej byt nezajímal a vzali jsme tento. Akorát háčíček je v tom,že ten byt je jen kousek přes cestu k jeho domovu a rodičům. Jako s bydlením v jeho městě jsem se nějak smířila,ale mám strach z toho že u nás bude chtít být každý den jeho mladší sestra (na kterou fakt nemám každej den náladu) a hlavně jeho matka. Hrozně mě to deprimuje,že třeba až se mrňousek narodí,že u nás budou chtít být každý den,ale já budu raději v našem městě s mojí mamčou a mými známími. Jak by jste se zachovali vy ? Nebo jak jim mám dát najevo,že nebudu chtít aby u nás byli pořád? Ještě mě štve to,že když bydlí jen přes cestu k nám, aby mě třeba nešmírovali, kam jdu, s kým jdu a tak... poraďte mi prosím nebo z toho skončím na psychině
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.2.2015 13:31
Ještě se můžeš vzepřít... ještě si s partnerem promluv a zkus najít alternativu... kompromis, cizí město zhruba v půlce oněch 12 kilometrů... vezměte si hypotéku... pokud půjdeš do jeho města, stanovte jasné hranice mezi vámi a jeho rodinou, a dbejte na jejich dodržování!
-
10.2.2015 13:09
Myslím, že nad tím jsi měla přemýšlet dřív. Tchýně nejsou nikdy ideální obzvlášť ne když už teď ti takhle řídí život. Takže držím palečky abys vydržela.
-
10.2.2015 13:21
Ted je docela pozdě to řešit když ten byt už mate
-
10.2.2015 15:01
na něj jsi naštvaná, že se nechtěl stěhovat ale sama píšeš, že jsi to těžko překousla. jeho maminka u vás nesmí být každý den ale na druhous tranu píšeš jak bys chtěla být po narození mrňouska s tou svojí maminkou. promiň ale připadá mi to trochu zvláštní. vadí ti že se neodpoutal od svojí mámy, ale ty to taky udělat nechceš a to je taky chyba. zkus si s ním o tom ještě promluvit a najít kompromis. žít v pocitu, co jsi pro něj udělala a že by ti za to měl být vděčný je safra špatně a taky si uvědom, že tak jak chceš aby se odpoutal od svojí rodiny, je potřeba abys se odpoutala i ty od té svojí.
-
10.2.2015 13:26
Třeba to dopadne dobře. Manžel si také prosadil bydlení ve své vesnici, navíc také přes ulici od rodičů. Samozřejmě to mělo výhody, když jsme dům opravovali, takže se nemuselo nikam dojíždět a opravovalo se tím pádem rychleji. Když jsme se ale už měli do domu stěhovat, tak jsem měla strach, aby u nás tchýně nebyla pečená vařená. A ono ne. To už musí být, aby se u nás zastavila. Bych dokonce ocenila, kdyby za dětmi přišla častěji. Spíš jen my chodíme k nim. Tchán se tu sice ukáže častěji, ale většinou jen s manželem na dvoře, takže kolikrát ani nepostřehnu, že tu byl. A švagrová se tu také většinou ukáže jen, když si ji starší syn vyžádá.
-
10.2.2015 15:45
já bych se až tak nebála. u nás je to obráceně. Bydlíme v "mém" městě a to jeho město je 200 km daleko. Ted jsme se přestěhovali, ale první rok života našeho synka jsme bydleli ve stejné ulici jako moje máma. A byla u nás maximálně dvakrát týdně, vždycky se ptala, jestli to příteli nevadí, že přijde a jak často přítel chtěl, tak jsme na víkendy jezdili do jeho města. Teď bych se časem ráda odstěhovala já a to někam napůl cesty a přítel si tu tak zvyknul, že odsud nechce
